Jestliže páníček nebude mít svého mazlíčka na vodítku, riskuje tisícikorunovou pokutu. Pustit ho ze špagátu půjde podle návrhu vyhlášky na předem určených místech, o kterých rozhodnou městské části. Ty zároveň mohou určit místa, kam se psy bude vstup zakázán. Lidé mohou až do konce srpna předložit magistrátu nebo městským částem své připomínky k plánovanému omezení pohybu. Nejvíce podpory si vysloužily připomínky sdružení Strana psa, pod které se podepsalo na stránkách magistrátu 1 553 lidí.

„Upoutání psů na vodítko skoro všude je obrovské omezení pohybu pro psy a představuje i další problémy. Pokud by se vyhláška striktně dodržovala, z řady bezproblémových psů by se upoutáním na vodítko stala problémová zvířata," říká Barbora Pražanová ze Strany psa. „Velmi zjednodušeně řečeno: nedostatek pohybu psy stresuje. Stres pak může i z klidného zvířete udělat zvíře agresivnější," dodává.

S tím souhlasí i někteří odborníci, kteří připouští, že pes, který byl zvyklý chodit na volno, může být změnou vyveden z míry. „Když se budete sebelépe učit a nepustí vás ven, tak vám to začne lézt na mozek. Stejně je to u psů. Jsou zvyklí mít určité procento pohybu, a když se jim nedá, začnou vymýšlet různé věci, jak si vybít energii," vysvětluje cvičitelka psů Radka Benčová.

Volnost pro vycvičené psy?

Někteří majitelé psů proto říkají, že by bylo lepší nechat vycvičeným psům volnost. Benčová se domnívá, že mnoho lidí má o vycvičenosti svého zvířete mylné představy a tvor je poslouchá jen za „dobrého postavení hvězd". Zároveň však tvrdí, že zcela vytrénovaný pes vodítko nepotřebuje.

„Na to bych absolutně nespoléhal. Stačí hárající fena a výchova je pryč. Letící moucha výchova je pryč," míní veterinář a zvířecí psycholog Alexandr Skácel. Nedělal by proto mezi trénovanými a netrénovanými psy rozdíl. „Na všechny musí být stejný metr," říká.

Přesto se všichni oslovení odborníci shodnou na tom, že více než zvířata jsou problémem jejich majitelé. Podle veterinářky Martiny Načeradské cvičí někteří páníčci své psy nevhodným brutálním způsobem anebo je ignorují a místo toho, aby se jim věnovali, třeba telefonují nebo vyřizují emaily.

Vodítka by mohla také pomoci

Zároveň má zkušenost, že pokud majitel psa nezvládá, tak tomu na vodítku nebude jinak. Je však možné, že díky vodítkům by mohlo ubýt případů, kdy majitel vyjde se psem na ulici, odnikud se přiřítí jiný pes, zakousne se a zase odběhne.

Pokud by prošel návrh vyhlášky, běhalo by se jen na určených lokalitách. To by však podle Strany psa mohl být hlavně pro starší majitele a psy problém, protože venčení dělali třeba před svým domovem a nyní by museli chodit na vzdálenější místo.

Je však na každé městské části, zda se rozhodne určit, která místa budou pro pohyb zakázána nebo ne. Kupříkladu Praha 5 chce povolit volný pohyb ve všech parcích na svém území, stejně tak Praha 6 chce zachovat dosavadní volnost psů. Těch bylo loni v hlavním městě evidováno okolo sta tisíc.

Omezení pro psy v zahraničíPražský návrh změn, který má řadu odpůrců z řad pejskařů, je podobný systému, který funguje i v jiných světových městech. Ve Vídni musí psi chodit na vodítku a nesmí vstoupit na trávníky. Jsou zde však vybudované speciální oplocené výběhy, kde mohou zvířata volně běhat. Podle kritiků pražského návrhu vyhlášky se však nedá Praha s rakouskou metropolí srovnávat, neboť u českého souseda je ve městě méně psů a určená místa jsou veliká.

Podobná pravidla jsou v Londýně a New Yorku, kde psi musí chodit na vodítku, do některých parků pak mají vstup zcela zakázán. I zde jsou určená oplocená místa, kde se mohou volně pohybovat. 

Kupříkladu v americkém Seattlu jsou však vůči majitelům psů ještě přísnější. Při evidenci psa se odebere vzorek jeho DNA. Jestliže se poté na ulici najde neuklizený psí exkrement, policie udělá analýzu DNA a líný páníček musí zaplatit pokutu i náklady na analýzu. O podobném došlápnutí na nepořádné majitele přemýšlí i východní Londýn.