První zkouška ohněm pletených věcí? V létě v horku na Střeleckém ostrově

Chybět nebudou například ani Marcela Hájková a Ida Kupsová z firmy Sweeter.

Také jste neradi pod stromečkem nacházeli měkké dárky? Měli jste plné skříně pletených věcí od tetiček a babiček, které se po třech vypráních vytahaly a změnily tvar 
i velikost? 

Předsudky ohledně pletených svetrů se už rok snaží bortit Sweeter. Firma, kterou založily tři kamarádky. Firma se sociálním rozměrem…

Jaká je historie vaší firmy?

Marcela Hájková: Jsme tři kamarádky. A už delší dobu jsme se bavily o tom, že nás práce ve velkých firmách a nadnárodních korporacích neuspokojuje na sto procent, že bychom chtěly mít něco svého. A pak – v jeden den – nás to všechny tři napadlo. Sešly se nám hned dvě myšlenky. Zaprvé se kolem nás začaly hojně objevovat ženy padesát plus, které ztratily práci. Dokonce i mezi našimi blízkými. Pro tyto lidi bylo velmi těžké najít další uplatnění. A do toho se vklínila druhá myšlenka, kdy jsme si uvědomily, že naše kamarádka Zuzka Janečková umí skvěle plést. Chtěli jsme tak dát možnost přivydělat si této skupině žen a zároveň to spojit s konceptem pletených věcí.

Kdy se tyto dvě myšlenky spojily?

Marcela Hájková: Napadlo nás to minulý rok před Vánoci. Nejdřív jsme testovaly tento nápad mezi našimi blízkými, kamarády. Měly jsme z toho ale smíšené pocity. Spoustu lidí nám říkalo, že na to není správná doba, že dnes v době přílivu levných věcí z Číny na naše pletené věci na trhu nebude místo.

Odradit jste se ale nenechaly…

Marcela Hájková: Jsme všechny tři stejně naladěné. Snažíme se jíst zdravě, trošku jinak, chodíme na farmářské trhy, pravidelně si kupujeme věci, které mají duši, věci s příběhem. A tak jsme začaly vymýšlet, jak se na trhu co nejlépe uchytit.

Zaměstnaly jste tedy ve firmě ženy ze svého okolí, které pro vás byly tou inspirací?

Marcela Hájková: Ženy, které jsme měly ve svém okruhu, bohužel neuměly plést.

Ida Kupsová: Nebo neuměly plést v takové kvalitě, kterou jsme chtěly.

Marcela Hájková: Celé to začalo tak, že jsme hledaly materiály a příze. Protože konceptu, že najdeme ženy, jsme věřily. Ale ze začátku jsme si nevěřily 
v tom, jestli budeme moci navrhnout takové výrobky, které by měly poptávku. Hledaly jsme vhodné příze a chtěly jsme rozvinout 
u pletených věcí koncept malý dospělák. Aby naše výrobky – tak trochu retro už 
z podstaty 
– měly moderní design a barvy. Chtěly jsme se odchýlit od stereotypu, který mají lidé 
v hlavách spojený s pletenými věcmi. Jak naše babičky pletly v sedmdesátých a osmdesátých letech, jak jsme dostávaly měkké dárky, jak jsme nechtěly pletené věci, protože byly totálně nemoderní…

Ida Kupsová: A kousaly! Modré pro chlapečky, růžové pro holčičky. Samé bambulky…

Marcela Hájková: Čím víc vzorů, tím líp… Chtěly jsme tomu nápadu dát moderní kabát, aby se to lidem líbilo. A nám se právě líbí, když se děti oblékají ve stylu malí dospěláci – když si klučina oblékne ve své velikosti podobný svetr jako pro chlapa. Zuzka, která je mistryně v pletení, tak upletla první kolekci. A následovalo první testování na kamarádech.

A jak dopadlo…?

Marcela Hájková: Docela dobře. Dva lidi z deseti měli sice v hlavách stereotyp – pletené věci nechceme. Osmi lidem z deseti se to ale líbilo. To nám vlilo energii do žil. Věděly jsme, že má cenu pokračovat dál.

Vaše kolegyně Zuzana měla na starosti design, jak jste přispěly k dílu vy?

Marcela Hájková: S Idou jsme bývalé kolegyně. Dělaly jsme v marketingu, obchodu a managementu. Tyto zkušenosti nám hodně pomohly, když jsme dávaly dohromady koncept. Jestli je vůbec reálné do toho jít, základní propočty… A do tohoto konceptu nám skvěle zapadala právě Zuzka, která je naší výrobní ředitelkou. Funguje to tak skvěle i proto, že je grafička. Ale nejen to. Všechny tři jsme naladěny na stejné notě, máme podobný žebříček hodnot.

A kdybychom se ještě vrátily 
k těm pletařkám…

Marcela Hájková: To je složitá historie. Říkaly jsme si naivně, že to nemůže být tak složité…

Ida Kupsová: Myslely jsme si, že všechny starší paní umí plést, jak nám bylo vtloukáno do hlavy. Ale velmi rychle jsme zjistily, že ne všechny umí plést tak hezky, jak si představujeme, abychom našim zákazníkům mohly zaručit potřebnou kvalitu… Zjistily jsme, že neumí plést podle návodů, každá z nich má jiný styl… Zkoušely jsme proto různé cesty, jak oslovit pletařky. Jako nejlepší volba se nakonec ukázala řádková inzerce v radničních novinách. Na základě toho se nám přihlásilo několik pletařek, ze kterých jsme sestavily stabilní tým deseti pletařek.

Prodejnu zatím nemáte. Jak funguje zadávání práce?

Ida Kupsová: Naše podnikání je nastavené tak, že máme jednou měsíčně se všemi pletařkami sraz. Ten se dělí na dvě části. V pracovní nám pletařky předávají hotové výrobky a my jim zadáváme další práci, Zuzka jim radí, jak by mohly výrobky ještě vylepšit… 
A druhá – velmi podstatná část – je neformální. Jedna z pletařek vždy něco napeče, povídáme si spolu, pro pletařky je to příležitost vypadnout z každodenního stereotypu, potkat se s ženami stejné věkové kategorie…

Marcela Hájková: Je opravdu krásné sledovat, jak se sehrály. Pamatuji si na moment, kdy poprvé na schůzku někdo přinesl štrúdl. Bez toho aniž bychom my musely něco iniciovat. Dokonce nám pletařky říkají, proč jsou srazy až za pět týdnů, proč ne za tři, protože se na každý moc těší.

Kdo jsou ženy, které vám pletou svetry?

Marcela Hájková: V našem týmu máme například paní v předdůchodovém věku. Je doma, má vnuky a děti, je jak naše maminka. Miluje pletení, ale práci nemohla sehnat. Neměla ani na koho plést, protože příbuzní její pletené věci nechtějí. Jednou nás proto poprosila, jestli bychom mohly dětem říci, jak si její práce vážíme. Protože její děti do té doby zlehčovaly její výkony: Tohle od tebe přece nikdo nemůže chtít… Když jsme pak před synem zmínily, jak je výborná, úplně rozkvetla.

Ida Kupsová: Velmi inspirativní je i paní, která když přišla na první setkání, už ve dveřích jsme si pomyslely: To je přesně Paní prvorepubliková! Tato žena vyrůstala v Praze, kde její rodiče vlastnili výrobní závod na příze. Pak ale došlo po válce ke znárodnění, kořeny se zpřetrhaly… A ona se po padesáti letech vrátila zpět ke svým kořenům.

Uplatní se u vás i handicapované ženy?

Marcela Hájková: Máme paní v invalidním důchodu, která s námi spolupracuje po celý rok, jen některé měsíce vynechá. Přestože pletení miluje, bojuje s tím, že čím více plete, tím více ji bolí záda.

Ida Kupsová: Nebo nám některá z pletařek řekne, že některý měsíc nebude tolik k dispozici, že bude hlídat vnoučata, nebo že má zrovna akutní problém a že bude k dispozici zase za pár dní…

Dá se s tímto přístupem plánovat?

Marcela Hájková: Vykrystalizovalo se to tak, že s námi spolupracuje osm pletařek pravidelně. Navíc se postupně rozdělily i jednotlivé úlohy – některé jsou odbornice na dospělé svetry, jiné na polštáře, další na šály 
a čepice.

Bude pro vás zimní Dyzajn market, který začíná v sobotu na piazzetě Národního divadla, prvním velkým testem?

Marcela Hájková: Chtěly jsme už na jarní, ale tam jsme se z důvodu kapacity nedostaly. První zkouška ohněm se tak uskutečnila na letním Dyzajn marketu.

Vypravily jste se 1. srpna do třicetistupňového horka na Střelecký ostrov?

Marcela Hájková: Ano (smích). A jsme rády, že návštěvníci naši odvahu ocenili. Ne každý si náš výrobek koupil, přesto zájem o náš příběh, koncept byl kladný. Nabudilo nás to k další práci.

Říkali vám návštěvníci věty typu: Tak až bude zima, přijdeme za vámi?

Marcela Hájková: Přesně tak. Takže teď čekáme, že k nám všichni přijdou. (smích) Ale uvědomujeme si, že jsme na začátku. Věříme si však, že kombinace moderního designu a materiálu návštěvníky zaujme. Vyrábíme totiž z merino vlny, která pochází ze speciálního druhu ovce na Novém Zélandu. Má termoregulační vlastnosti – v létě se v ní nepotíte, 
v zimě zahřeje.

Jak obstojí svetry v pračce?

Marcela Hájková: Asi všichni si pamatujeme na pletené věci našich tetiček a babiček. Po třech vypráních se vytahaly, změnily tvar i velikost… Proto jsme první svetřík asi desetkrát vypraly a čekaly, co to s ním udělá. Musely jsme si být jisté, že našim zákazníkům budeme nabízet opravdu kvalitní věci. Svetr vydržel.

S čím jdete na sobotní Dyzajn market? Máte počet svetrů, který chcete prodat? Nebo…

Ida Kupsová: Hlavně s nadšením.

Marcela Hájková: Řekly jsme si, že první rok pro nás bude zkouška, jestli je koncept pevný, jestli je schopný přežít. Do dnešní doby jsme přesvědčeny o tom, že šance na přežití je, s každou akcí se nám nabaluje fanouškovská základna. Dnes už to bereme ale i jako závazek vůči našim pletařkám. Chodí na akce, vodí tam svoje vnoučata, rodiny. Zatím za sebou nemáme žádný výrazný neúspěch, který by nám ukázal, že by to nemělo smysl. Přináší alternativu k věcem z obchodních center. Máme už tolik nápadů, že uvažujeme o druhém kole výběrového řízení na pletařky.

Kolik času a energie se pro představu skrývá za jedním svetrem?

Marcela Hájková: Jako první Zuzka uplete prototyp a napíše velmi podrobný návod. Navíc to ještě není natolik výdělečné, aby nás to uživilo, proto kromě toho máme své další aktivity, rodiny… Zuzka plete po práci během večerů, zrušila si dovolené a plete a plete… V každém svetru dělá všechny velikosti – od dětských až po dospělé. Dospělácký svetr tak naše pletařka plete přibližně měsíc. Nesedí u toho denně osm hodin, ale plete po večerech a ve volných chvílích. Pro pletařky je to navíc obrovský relax. Ale spíš mentální, než fyzický. Je to totiž docela náročný koníček. Bolí z toho záda, pletařky už jsou starší 
a mají problémy s očima… Ale když je něco váš koníček, tak není co řešit.