Mohlo být ale skutečně „všelidové", když v roce 1989 více než dva miliony Čechoslováků držely rudou legitimaci Komunistické strany Československa?

Jak řadoví členové KSČ vnímali pád režimu a vystřídání Gustáva Husáka Václavem Havlem na postu prezidenta Československé socialistické republiky? A jak přemýšlely komunistické špičky, když „pouštěly" moc z rukou?

Jsou alespoň částečně pravdivé teorie o předem domluveném a dobře zorganizovaném převratu?

Pětadvacáté výročí Sametové revoluce.„Komunisti měli za to, že se o nás mohou opřít, ale pohořeli. Když se třiadvacátého listopadu 1989 pískalo na Štěpána (tehdy člen předsednictva ÚV KSČ držel k dělníkům projev - pozn. red.), bylo tam spousta členů strany i odborářů. Přesto všichni do jednoho chtěli, aby lidi jako Štěpán šli, aby je vystřídali jiní, třeba i s Havlem v čele," vzpomněl pro Pražský deník František Dvořák v roce 1989 zaměstnanec ČKD Praha a řadový člen KSČ.

Dělníci převrat podpořili

„Ještě před tím byly svolávány stranické aktivy ve většině pražských fabrik a všude převládal názor, že by dělníci, včetně komunistů měli podpořit převrat. Výjimkou byli milicionáři. Ti byli kovaní. Přesto i milicionáře museli do Prahy svolat ze všech koutů republiky. Ti neměli moc informací a byli ochotni i střílet," poznamenal Dvořák.

Aniž by po tom zvlášť toužil, události sametové revoluce vynesly přirozeného lídra politické a občanské opozice Václava Havla do čela republiky. Kampaň „Havel na Hrad“ je dodnes vnímána jako všelidové hnutí, „žijící“ v atmosféře porozumění a euforie.Proč by ale řadoví členové KSČ a dělníci náhle stáli proti režimu, který je „protežoval"?

„To nebylo nic náhlého. Asi od poloviny osmdesátých let sílila nespokojenost a pohár přetekl, když esenbáci zmlátili studenty na Národní třídě. Tehdy se o tom hodně diskutovalo i u nás v továrně. Bylo dokonce i dost těch, kteří spoléhali na to, že když se postaví na stranu revoluce, nebudou vystaveni nějakým represím. A že Havel na Hradě tak říkajíc zajistí, že to vše bude pokračovat tou sametovou cestou. Bez čistek a tak dále. Většinou ale byla podpora revoluci ryzí, z přesvědčení. Někdy na začátku roku 1989 do našich pracovních kolektivů nasadili pár estébáků. Všichni jsme o nich věděli. Takže ta jejich taktika nefungovala. Oni měli za úkol vnášet strach a pochybnosti. Vyvolávat pocit, že všechny členy strany čeká pomsta ulice, mluvilo se i o pogromech a věšení na lucerny. Ale tomu i díky osobnosti Václava Havla málokdo věřil. Pak ale vyšlo najevo, že za revolucí stáli právě estébáci, kteří odevzdali moc politickou výměnou za beztrestnost a za to, že si udrželi moc ekonomickou," dodal František Dvořák.

Ne disidenti. Za revolucí stojí StB

Někdejší generální tajemník KSČ Milouš Jakeš byl už minimálně několik měsíců před listopadovými událostmi 1989 odříznut od klíčových informací. Otěže moci definitivně převzala StB. A právě ta, dle Jakeše, umožnila předání moci Občanskému fóru.

Jakeš, který u příležitosti pětadvacátého výročí sametové revoluce, opakovaně prohlásil, že bylo chybou ustoupit z mocenských pozic, už dříve připustil, že se vše odehrálo právě v režii Státní bezpečnosti, s požehnáním Moskvy, respektive KGB. Představitelé Občanského fóra si prý naivně mysleli, že jednají s funkcionáři KSČ, ale přitom za ně jednala StB.

„Ti disidenti v čele s Havlem jen převzali moc," je přesvědčen Jakeš s tím, že velké podpoře Občanskému fóru mezi řadovými členy KSČ nevěří. „Nebýt takových, jako byl Adamec, Štrougal, nebo Čalfa, tak by uvnitř KSČ nebyla žádná nespokojenost. Tito ale ve snaze dostat se vpřed šli na ruku Havlům a jiným. A to se straníkům nelíbilo," dodal Jakeš.