„Při jedné z her se zrovna nacházel v centru Prahy, když dostal zprávu, že se má okamžitě dostavit k umírajícímu. Nemohl se od hry nejdříve odtrhnout a následný spěch se mu stal osudným,“ uvedl Jan Pařez, kurátor sbírky rukopisů Strahovského kláštera.

Pověst dále podle kurátora popisuje, že premonstrát pak usedl na koně a v temných uličkách středověké Prahy si , když se mu kůň splašil, při rychlém cvalu urazil o cosi hlavu. „Bezhlavý premonstrát tak prý bloudí dodnes mezi Újezdem a Nerudovou ulicí,“ poznamenal Jan Pařez.

Ke Strahovskému klášteru se váže ještě jedna smutná pověst. Připisuje se skutečnému nálezu dvou koster. Byly objeveny v pozici, kdy klečící kostru škrtila ležící kostra 
v hrobce. V ní byl pohřben hrabě Lažanský - jeho duši údajně trápila vina za zabití člověka na Bílé hoře. Pozůstatky hraběte Lažanského byly uloženy pod chodbou do sakristie. Bylo to sice nenápadné, přesto pro osobu šlechtické krve poněkud nedůstojné místo posledního spočinutí.

Pověst má pokračování do roku 1648, kdy Švédové drancovali Prahu. Ani Strahovský klášter neušel jejich pozornosti. Vojáci lační po kořisti vykrádali hroby, zvláštní zájem prý jevili 
o cínová víka rakví a šperky kostlivců. Švédskému vojákovi byl hlad po bohatství osudný - kámen ho zavalil a kostra Lažanského ho začala škrtit, až ho uškrtila. Duše Švéda od té doby nemá klid a za nocí prochází chodbami kláštera a chytá se za kostnatý krk.

Cizinci o strašidelné příběhy nejeví zájem

„O této pověsti jsem slyšel, nicméně nikdo z návštěvníků o podobné strašidelné příběhy příliš nejeví zájem. Jsou to totiž většinou cizinci,“ upřesnil kurátor kláštera Jan Pařez. Nicméně jiná pověst vede na Pražský hrad, kde prý stále žije jeden ze dvou pražských vodníků. Voda ale prý jako by jim byla cizí. Dotyčný hastrman se jmenuje Paklt a střeží vodu na Pražském hradě. Je nevelkého vzrůstu a při potulkách v sídle českých králů se údajně podivně šklebí. Sledovat ho či jen pozdravit podle pověsti je prý zhola nemožné - neodpovídá a hned zmizí v některé z vlhkých zdí hradu.

Vodníci, jak jinak, také žili v pražském Podskalí. Což je dnes již zaniklá vesnice, přesto se taky nevyhnula tragédii. Tamní hospodyňce se po dlouhé době narodil vymodlený syn, hrál si u vody, až ho hastrman stáhl pod vodu. Zoufalá matka se snažila vodníka obměkčit, aby jí synka vydal. Nevyslyšel ji a tak nad hastrmanem vyřkla kletbu. Jeho děti, až vstoupí suchou nohou na zem, slunce ihned nemilosrdně spálí. Tak se potom 
i stalo. Kletba pominula, až když hastrman odpřisáhl, že už žádné dítě neutopí. Nicméně životy jeho dětí i synka hospodyně už vrátit nemohl.

Kdo se ale občas vrací na své bývalé sídlo, jsou dvě hraběnky z Troje. Malé, přesto honosné sídlo, stálo u vinice sv. Kláry. Zbořeno bylo při válečných nepokojích za třicetileté války. Hraběnky záhy zemřely žalem a podle pověsti při jasných měsíčních nocích se procházejí v přírodě nad botanickou zahradou.