VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Před dvěma týdny se zasnoubili, pak přišla zkouška. Evakuace

Praha /FOTOGALERIE/ - Je nedělní večer. Druhý červen. A už několik dní za sebou lije. Vydatně. Jen necelých padesát metrů od Rokytky se z okna v prvním patře dívá Hanka. S obavami sleduje, jak dešťová voda v okolí jejich vnitrobloku stoupá.

7.6.2013
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Z AZYLU U RODIČŮ konečně domů do Libně! S batohy napěchovanými věcmi a sáčkem rohlíků k večeři. Foto: Deník/Veronika Cézová

Z okna vykukuje i její přítel Jaromír. Vidí, že nelítostná voda zaplavuje kotelnu, dětské hřiště. Ani pohled na nebe nenese příslib, že by se to mohlo v následujících hodinách (nebo dnech??) zlepšit.

„Přiznávám, začala jsem trochu hysterčit. Zároveň jsme ale s Mírou věděli, že si musíme zachovat chladnou hlavu. Rozhodli jsme se pro okamžitou evakuaci," popisuje mi Hanka, která na dva nejhorší dny nachází útočiště u svých rodičů kousek od Pražského povstání. Balení nejnutnějších věcí probíhá až překvapivě racionálně.

„Doklady, vysvědčení, diplom, smlouvy, oblečení…" křičí po sobě Jaromír s Hankou. „Mám, mám, jo, ještě knížky na zkoušku," uvědomuje si Hanka.

Ještě křečky!

Za pár dní skládá na České zemědělské univerzitě zkoušku. Neví, jak dlouho bude odříznutá od bytu. Je pečlivou studentkou. A proto se jí skripta stávají nerozlučnými parťáky, které nesmí opomenout. Stejně jako rodný list či to nejnutnější oblečení alespoň na pár dní. „Ještě křečky!" houkne Jaromír na Hanku. Berou klec s malými nočními tvory. Jsou v tu chvíli také splašení? Cítí i oni, že se něco děje? „Vůbec, oni jsou flegmouši. Ty jen tak něco nerozhází," směje se Hanka. Balí vše do tašek. Je jedenáct večer. Už v bytě nechce být ani o vteřinu déle. Ještě naposledy s obavami rozhrne závěs, podívá se na proudy vody, které se valí do vnitrobloku, a popadá tašky. Soused se nabídl, že je odtud odveze.

Stojím v ulici 5. května. Je úterý 4. června. Tento den byl konečně jakousi první vlaštovkou. Brzo ráno kulminovala Vltava, o pár hodin později dokonce vysvitlo slunce.

První vlaštovkou je tento den i pro Hanku s Jaromírem, kteří právě vycházejí ze dveří. Na první pohled jsou velmi unavení, s kruhy pod očima. Na druhý pohled, na ten detailnější, zkoumavější, však poznávám, že je tam i náznak úsměvu.

Kudy pryč…

Chytají se za ruce. Společně míříme někam, odkud bychom se dostali na Palmovku. „Ale kudy, vlastně?" otáčí se na Jaromíra Hanka, která ještě nejela náhradní dopravou. „Moc možností není," pokrčí rameny Jaromír. „Musíme se dostat na X-C a pak z Vltavské tramvají. Ale kde teď staví ten náhradní autobus?"

V tu chvíli mohu svou troškou do mlýna přispět já. Z Kobylis jsem se kodrcala autobusem, který převážel snad tisíc lidí, a stavěl pár set metrů od místa, kde právě stojíme.

Podejdeme tedy podchod a za pár minut už stojíme u autobusové zastávky, ke které přijíždí autobus. A dokonce poloprázdný.

„Paráda, tak to mám radost. Alespoň si sednu," raduje se Hanka, která s narvaným batohem v jedné ruce a se sáčkem rohlíků v druhé se zasouvá do sedačky.

Dojem poloprázdného autobusu bere na další zastávce za své. A Hanka se nestačí divit tomu, co poslední dny zažívají denně všichni cestující. Hlava na hlavě, noha na noze.

Když přejíždíme přes Hlávkův most, Hanka to komentuje slovy: „Tak to hodně opadla!" Asi jako mnoho Pražanů sledovala záběry Vltavy z médií. Pak chvílí přemýšlí a kroutí hlavou.

„Stejně ale nechápu, proč se to všechno řešilo na poslední chvíli. Když už jsme tady měli zkušenost, měli bychom se z ní poučit. Ale to se podle mě nestalo," hodnotí Hanka přísně. Zjevně si to ale nemyslí jen ona. I pár sedící naproti mlčky přikyvuje.

Zachráněné auto

Na spoje máme až nezvyklé štěstí. Z Vltavské nám hned jede tramvaj. Dvanáctka, která nás doveze až na Palmovku. Když přejíždíme další most Libeňský Jaromír ukazuje do dáli. „Támhle jsem ještě s jedním pánem včera zachraňoval z Vltavy auto!" říká hrdě.

Auto? A jak? Jakoby četl mé myšlenky, Jaromír vysvětluje. „Dva chlapíci tam měli ve vodě už hodně zaklíněné auto. Tak jsme jim ho ještě s jedním pánem pomáhali na dlouhé lano tahat na sucho. A povedlo se." A pak procházíme Zenklovou ulicí. A tam na chodníku stojí auto. Oranžová fabie. „Jeeee, to je ono!" Chvíli přemýšlím, než mi to dojde. „To zachráněné?" „No jasně, podívejte, ještě je mokré!" Má pravdu.

Okýnka jsou zamlžená, sedačky nacucané vodou. A za sklem se tísní cedule s nápisem: „PROSÍM, NEODTAHOVAT! ZATOPENÉ AUTO. DÍKY."

Procházíme vnitroblokem. „Támhle už bydlíme!" informuje mě Hanka a ukazuje na okno jednoho z činžáků v prvním patře. Oproti ostatním domům je trošku vyvýšený. Vypadá to, že se jim tedy voda vyhnula. A vše dopadlo dobře. Až na…

Topit se nebude

Jaromír se zastavuje u nějakého muže. Stojí u sklepa ve vnitrobloku, ze kterého se táhne dlouhá hadice. A čerpadlo zuřivě vrčí.

„Topit se nebude. Alespoň ne do konce týdne, protože je zatopený kotel," sděluje jim muž věcně.

Hanka zachrastí svazkem klíčů a otevírá bytelné vchodové dveře. Nejdříve se jdeme podívat do sklepa. Trochu mě z toho mrazí. Stojím tu s Hankou a Jaromírem, oba v očekávání, co uvidí. Jsme ve tmě. Než Jaromír vytáhne malou baterku, nic nevidíme. Ale zato cítíme. Je tu vlhko. Velmi vlhko.

Baterka blikne. A hned je jasné, proč. Je tu několik centimetrů vody. „Tak tu matraci budeme muset vyhodit," říká smířlivě Hanka, která ukazuje na matraci opřenou o plechovou kóji.

Blížíme se k jejich bytu. Zůstal uchráněn. Zůstal ve stejném stavu, v jakém ho Hanka s Jaromírem opouštěli.

„A jéje, v tom spěchu jsem neumyla nádobí," běduje Hanka. Jaromír ji něžně obejme a o špinavém nádobí na stole si myslí své. Jen mávne rukou. Vezme Hanku kolem pasu a společně se zadívají z okna.

„Teď bude líp," říká Hanka. Jaromír přikývne a zadívá se na zásnubní prstýnek, který Hance před dvěma týdny dal. Tuto zkoušku společně zvládli na výbornou.

Autor: Veronika Cézová

7.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Návštěvníci se mohli v Zoo Praha rozloučit s dvouletým lachtanem Mamutem, který za pár dní zamíří do nového domova v Německu.
3

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Jak reklamovat koupený dům či byt

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Praha - Kolem dvaceti kousků naservíruje v sobotu publiku na letišti v Letňanech britský zpěvák a tanečník. Nebudou chybět nové věci z desky The Heavy Entertainment Show, jež vyšla loni. Areál se otevře již v 15 hodin.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení