Ibisové dosud žili v náhradních prostorách. Do svojí voliéry byli umístěni v přepravnících, ze kterých mohou vylétnout. Spolu s opeřenci se do voliéry vracejí i další ptáci, kteří tam s nimi v minulosti žili, třeba jeřábi panenští nebo supi mrchožraví. Z nich v březnu žádný neulétl. Pro návštěvníky se expozice zpřístupní od soboty, řekla Matoušů.

S hledáním ibisů pomohli lidé

Celkem 18 ibisů se dostalo ven z voliéry počátkem března. Pracovníci zahrady je hledali s pomocí lidí, kteří informace o uprchlých ptácích hlásili na zveřejněné telefonní číslo nebo na sociálních sítích.

Ibisové byli pochytáni během 13 dnů v různých částech Prahy a středních Čech. Jeden z nich uhynul kvůli neprůchodnosti střev, na útěku spolykal mimo jiné i kousky skla. Ostatní se do zoo vrátili v pořádku.

Ibisové mají dlouhý zobák

Ve volné přírodě patří ibisové skalní mezi kriticky ohrožené druhy. Pražská zoo je chová od roku 1985, jejich nynější voliéra se opírá o skálu, která ibisům jim poskytuje přirozený prostor k hnízdění.

Všichni ibisové mají typický dlouhý, mírně dolů ohnutý zobák, s jehož pomocí si obstarávají potravu. Ibis skalní má černé peří, péřový límec a červenou lysou hlavu, také nohy a zobák jsou červené.

Čtěte také: Jméno sloního samečka vyberou lidé v hlasování