Pražským hasičům pomohly zkušenosti z roku 2002

Během pondělního dopoledne, kdy byla situace v Praze velmi kritická po stránce odehrávajících se událostí i celkového vypětí pod tlakem informací a prognostik, řešil ve Žlutých lázních velitel směny s hasiči složité zajištění uvolněného pontonu. „Jednou z možností byla i jeho fixace na tank," vzpomíná Adamcová. Nakonec bylo ale rozhodnuto, že ponton hasiči ukotví pomocí ocelového lana ke stromům na břehu. Družstvo, které tvořili dva lezci, jeden potápěč a dva hasiči, se vydalo na člunu nebezpečný ponton upevnit. Vystrojili si lanovou cestu na vodě, na lano vyvázali boje a přitáhli ho až k molu, které bylo díky jejich spolupráci přivázáno na stometrové ocelové lano a ukotveno ke dvěma stromům na břehu Žlutých lázní. Hrozba tím byla zažehnána.

Jedním ze členů zasahujících čet byl také Pavel Hrdina. Hasič „nomen omen", který zachránil desítky, snad stovky lidských životů a pro kterého boj s povodněmi v metropoli nebyl ničím neznámým.

V rozhovoru pro Pražský deník říká: Na letošní povodně v Praze budu ještě dlouho vzpomínat

Nositel několika ocenění i otec, jehož sedmiletá dcera hrdě všem říká, že tatínek zachraňuje lidské životy. Pavel Hrdina zažil během své profesní kariéry hasiče a záchranáře už čtvrté velké povodně.

Jak dlouho pracujete jako hasič?

Letos je tomu už dvacet jedna let.

U kterého rozsáhlejšího zásahu jste byl poprvé?

Byly to také povodně, a sice ty v roce 1997 na Moravě. Podle všeho, i z mého pohledu, byly nejsilnější a nejničivější.

Zažil jste i povodně v Praze v roce 2002?

Ano, byl jsem stejně jako letos přímo v terénu.

Jak se tehdejší hasičské a záchranářské zásahy lišily od těch letošních?

Před jedenácti lety nikdo v té době nečekal, co dokáže voda způsobit a lidé často nechtěli opustit své domovy. Odcházeli z nich již v době,kdy bylo vše zatopeno, …kdy bylo už pozdě. Proto tehdy probíhalo mnoho záchran takových osob pomocí člunů a vrtulníku.

Letos jste také zasahoval ze vzduchu nebo vody?

Situace byla snazší o to, že si všichni obyvatelé pamatovali živel v roce 2002, a proto včas opouštěli své domovy. Činnost integrovaného záchranného systému fungovala převáženě pro záchranu majetku těch, které velká voda ohrozila. Vše probíhalo daleko organizovaněji a samotná záchrana obyvatel neprobíhala v takovém rozsahu, jako tomu bylo v roce 2002.

Kde jste zasahoval?

Především to byly Modřany, potom v Braníku a Podolí.

Jak dlouho jste byl v tu dobu v jednom zátahu v bělosti?

Byl jsem třicet šest hodin ve službě.

Mohl byste popsat, jak vaše služba v takovéto kritické situaci, která trvá delší dobu, vypadá?

Převážně se jezdí od případu k případu, není tu žádný čas na odpočinek. Strava je dovážena přímo na místa zásahu. Nemáme čas se rozptylovat a starat se o jídlo a jiné věci.

Která situace byla pro vás v posledních dnech nejtěžší?

Při zásahu u Žlutých lázní při připevnění plovoucího mola, které bylo vzdálené od břehu přibližně sto metrů, bylo velice těžké a nebezpečné se k němu už jen vůbec dostat, protože proud Vltavy byl skutečně velice prudký a nekompromisně bral vše, co se mu připletlo do cesty.

Stalo se něco, na co budete dlouho vzpomínat?

Myslím, že to nebude jen jedna událost. Mezi ty, které se mi vryly do paměti, patří připevnění mola nebo to, když jsem viděl zvednutí podlahy vodou v podzemní garáži o celý jeden metr. Také čerpaní mas vody, rozřezávání padlých stromů, …bude to celé období povodní, na které budu určitě dlouho vzpomínat.