„Vyzařuje z něj důstojnost jeho stvořitele, úřadu i poslání, k němuž byl určen. A co teprve třířadé psací stroje určené zpravodajům v první světové válce, kteří své náčiní tahali do zákopů v první linii."

K netradiční zálibě ho přivedl jeho dětský psací stroj s typovým válečkem, který je dnes už historickou relikvií. Okouzlil ho natolik, že se vydal na dráhu mechanika kancelářských strojů a začal svou sbírku strojů s písmeny, válci a přemykači rozšiřovat. Možná to má už v krvi, jeho prastrýc měl totiž v Brně za první republiky známou firmu K. Wagner, a byl tehdy jedním z největších dodavatelů pro kanceláře v českých zemích.

Sbírku zhruba dvou set psacích strojů má Kamil Kristen Brzák rozesetou po celých Čechách i na Moravě, zahrály si ve filmech i v divadelních inscenacích. „Diváci mohli mé stroje spatřit například ve filmu Kořeny zla o Adolfu Hitlerovi. Představil jsem je také na dvou výstavách a nevylučuji, že uspořádám další," připomíná nadšený sběratel historické kancelářské techniky, jehož další životní vášní je zámek Veltrusy, který navštěvuje už od dětství.

Perfektní stav

Na svých kovových exemplářích si necení ani tak jejich stáří, hodnotí je spíš podle vzhledu a zachovalosti. „Ve sbírce mám například takový normální Continental z počátku výroby, Mercedes nebo L. C. Smith, které jsou naopak až ze třicátých let minulého století, všechny jsou ovšem v perfektním stavu, prostě jako nové."

Ve sbírce pražského milovníka umění a historie jsou i zajímavé stroje s kulovou hlavou, kopretinou a válečkem z počátku dvacátého století nebo slepá Remingtonka z roku 1898, která byla prvním sériově vyráběným psacím strojem.

„Zajímavý je jistě i jen dvouřadý stroj s třemi přemykači a naopak plnoklávesový nebo český různě barevný prvorepublikový stroj Matouš. Tichým chodem zase disponuje třířadý stroj s kovovým válcem, který nahrazuje běžně používaný gumový, a stroj Mirsa Ideal má okouzlující psací písmo, které se na papíře úplně spojí," popisuje část svých strojů Kamil Kristen Brzák.

Jako zánovní auto

Většinu kovových nástrojů úředníků, spisovatelů nebo novinářů sehnal po domácnostech. Pečlivě pročítal inzeráty, aby mu žádný zajímavý kousek neunikl. Největší radost má sice ze zajímavého stroje za málo peněz, ale někdy musí do peněženky sáhnout hlouběji.

„Vše je o nabídce a poptávce. Kdo to chce, tak to prostě zaplatí. Pořizovací cena i drahé a náročné opravy často odradí nové sběratele, takže jich je stále velmi málo," vysvětluje sběratel, podle něhož si psací stroj v dřívějších dobách také nemohl dovolit jen tak někdo. A to kvůli vysoké ceně, která by se dnes dala přirovnat téměř k ceně zánovního auta.

„Za první republiky stály psací stroje až čtyři a půl tisíce korun, měsíční plat průměrného pracovníka byl přitom tři sta až tisíc korun," uvádí Kamil Kristen Brzák, jeden z mála lidí, kteří stroje sbírají a zároveň je umí i renovovat. Jeho povolání ale bohužel s nástupem počítačů doslova vymřelo.

„Psací stroje svou službu pro lidstvo vykonaly, za což jim patří neskonalá poklona. Pro ten drnčivý posun válce, klapot písmen a zvonek na konci věty si zajdeme už jen do muzea. To je výzva pro Národní technické muzeum v Praze, které má nejlepší sbírku psacích strojů u nás, ale zatím nevystavenou," říká nadšený sběratel, jehož velkým snem je rozšířit svou sbírku o secesní psací stroj Mercedes.

Kamilu Kristenu Brzákovi je 53 let, žije v Praze. Je ctitelem umění 18. století a obdivovatelem Oldřicha Nového a Petra Muka. Je velkým milovníkem a partnerem zámku Veltrusy. Od roku 1990 podniká v oboru kancelářská technika a propagace. Píše odborné články a pořádá výstavy z oboru historických psacích strojů. Pracuje jako ředitel společnosti Regio Štiřín. Jeho zálibou je fotografování zámeckých parků a objektů.