V obecně prospěšné společnosti Neziskovky.cz mimo jiné pomáháte ostatním neziskovkám se samotným vznikem. Jak vypadá takové vaše první setkání?

O mně je to, že někdo přijde a má nápad a položí mi otázku, jakou právní formu by měl zvolit, jakou cestou jít. Je to zhruba polovina agendy, kterou v obecně prospěšné společnosti Neziskovky.cz řeším. Neziskovka přijde a řekne, co chce ona, a já řeknu, co je možné. Přijdou sem lidé často pár lidí, kamarádů, známých, kolegů kteří se rozhodli založit neziskovku. Mají projekt, který chtějí institucionalizovat. Ať už proto, že chtějí žádat o nějaké dotace, což je poměrně častá motivace, nebo aby mohli jednat se sponzory, dárci…

A od vás čekají…

… že jim řeknu, co mají konkrétně udělat, kolik je to bude stát, jak dlouho to bude trvat.

Jaká jsou kritéria pro výběr právní formy?

Jsou dvě. Cena, která je v neziskovém sektoru vždy velmi důležitá, protože peněz tam není nazbyt, a základní právní limitace. Ne každá právní forma může vykonávat každou činnost. Bohužel to nakonec často končí právě na té ceně, protože v současné době založení neziskové organizace není úplně laciná záležitost.

Kolik jednotlivé právní formy stojí?

Základní překážky při zakládání neziskovky jsou dvě. Jedna z nich jsou poplatky za notářský zápis, pokud zákon vyžaduje sepsání notářského zápisu. Můžeme vyjít z toho, že máme čtyři základní typy neziskových organizací podle nového občanského zákoníku: spolky, ústavy, nadace a nadační fondy. U ústavů a nadací vyžaduje zákon k jejich založení sepsání notářského zápisu, což je zhruba šest tisíc korun.

Druhou překážkou, ještě podstatnější, jsou soudní poplatky. V tuto chvíli totiž neexistuje osvobození od soudních poplatků pro neziskové organizace. Platí tedy za zápis do rejstříku. A až zápisem do rejstříku neziskovka vzniká. Pro všechny neziskové organizace kromě spolků stojí tento zápis šest tisíc korun. U ústavu a nadace to máme šest tisíc za sepsání notářského zápisu a dalších šest tisíc za zápis do rejstříku. U nadačního fondu máme „jen" šest tisíc za zápis do rejstříku a pouze u spolku jsou to dva tisíce za zápis.

Jsou tedy spolky v současné době nejžádanější formou?

Jednoznačně. Hlavní důvod je podle mého názoru opravdu finanční. Z hlediska státu se mi ale tento přístup nezdá úplně rozumný, protože takto znepřístupňuje jiné, mnohdy vhodnější právní formy zejména u ústavů je to markantní. Problém spočívá v tom, že spolek není svojí podstatou určený k poskytování služeb veřejnosti. On to dělat může, ale z hlediska organizačního uspořádání ani z hlediska zákona to není vždy úplně nejvhodnější. Poskytovatelem služeb je totiž primárně ústav. Ale jeho založení stojí dvanáct tisíc.

Navíc je náročnější i z hlediska praktického fungování. Takže stát, myslím, aniž by o tom úplně věděl, tlačí lidi, kteří chtějí založit neziskovku, rovnou do spolku. Protože ten bude pro ně nejsnazší, nejrychlejší, nejlevnější. Zatímco oni by ale mnohdy měli založit ústav, který by se k jejich potřebám hodil lépe.

Kdy jste zažil největší boom zakládání neziskových organizací?

Podmínky pro fungování organizací se hodně změnily. Nejdůležitější rozdíl oproti minulosti je například ten, že spolky, které jsou stále nejrozšířenější formou (tehdy to byla občanská sdružení) šly založit způsobem, že se tři sešli když to vezmu do extrému v hospodě u piva a sepsali jedno či dvoustránkové stanovy, jejich vzor si někde stáhli z internetu, poslali to na ministerstvo a nebyla k tomu potřeba žádná kvalifikace. Dnes spolky vyžadují větší znalosti právní úpravy, protože právní úprava je komplexnější, rozsáhlejší, a zároveň se zapisují do rejstříku, což vyžaduje zase vyplnění formulářů, dokumentů, takže je to komplikovanější.

Paradoxně já agendu zakládání neziskovek mám největší teď. Ale není to podle mě způsobené nějakým boomem neziskovek, ale zkrátka tím, že laik už dnes většinou nedokáže neziskovku založit. Není to neřešitelný problém, ale zejména pro právního laika je už jen ten formulář, který musíte vyplnit na webu ministerstva spravedlnosti, dost složitý. Na to laik mnohdy hledí jako příslovečná husa do láhve.

Kolik jste za poslední půlrok pomáhal zakládat neziskovek?

Zhruba třicet. Hlavně pražských.

Co všechno mají neziskovky, které od vás chtějí pomoci se založením, připravené na první schůzce?

Standardní přístup, který upřednostňujeme, protože je nejkonzistentnější, je ten, že přijdou s požadavkem: chci založit neziskovku. Buď přijdou už s vybranou právní formou, nebo se zeptají, jakou právní formu bychom jim doporučili, a na nás nechají sestavení všech potřebných dokumentů. Druhá varianta je, že už mají zpracované dokumenty a chtějí to jenom založit. Anebo přijdou už v nějaké pozdější fázi toho procesu. Například: „Sepsali jsme si stanovy, máme všechno připravené, ale hledíme jak husa do láhve do formuláře na webu ministerstva spravedlnosti a nevíme, co si s ním počít…"

Jak dlouho trvá založení neziskovky?

Rejstříkový zákon dává soudům pět pracovních dní. Když tedy navrhnu v pátek zápis neziskovky, následující pátek by měla být vzniklá. Teoreticky je to tedy pět dní, reálně ale zhruba měsíc. Lidé se musí sejít, připravit si dokumenty, ověřit podpisy…

Za téměř deset let, co pomáháte neziskovkám, jste musel zažít jistě hodně kuriózních situací…

Někdy jsou kuriózní ty neziskovky samy o sobě (smích). Spektrum neziskových organizací je totiž hodně široké. Vyskytuje se tam všechno možné od různých nadšenců, nábožensky poblouzněných osob, přes normálně profesionálně fungující lidi, kterých je naštěstí nejvíce tak osmdesát procent, až po vyložené zlatokopy, kteří si zakládají neziskovku kvůli penězům.

Občas za mnou chodí lidé, kteří přijdou zcela vážně s nějakým podnikatelským záměrem, který by jen chtěli přikrýt pod fasádu neziskové organizace, aby mohli uplatňovat daňové výhody. A diví se, když jim řeknu, že je to obcházení zákona a že to je potenciálně i trestný čin. Dokonce někdy hned několik! Druhým extrémem jsou některé zvláštní malé neziskovky, které se například zabývají spirituálním využíváním energie zvířat…

A samotné kuriózní dotazy?

Občas sem chodí lidé úplně nepolíbeni problematikou neziskového sektoru. Ani neví, co je to nezisková organizace. Je to hlavně ta skupina nadšenců, kteří vůbec netuší, o co jde. Já mám třeba takové obavy, když ke mně někdo přijde s požadavkem: „Dobrý den, pane magistře, potřebovali bychom založit neziskovku…" To se někdy začínám bát. (smích)

A co zápisy na rejstříkových soudech? Tam je to bez problémů?

S rejstříkovými soudy v rámci řízení o zápisech a změnách zažíváme také zábavu. Nerozhodují totiž konzistentně. Jeden úředník vám něco vrátí s tím, že je to špatně, druhý úředník stejného soudu vám to vezme a nepřijde mu to zvláštní. Neziskovky totiž pro rejstříkové soudy nejsou tak frekventovaná agenda, jako u akciovek nebo společností s ručením omezeným. Těch řeší soudy stovky, tisíce, u neziskovek to jde jen do desítek či stovek.

Kdo je za ten chaos podle vás zodpovědný?

Částečně i zákonodárci. Příklad z praxe spolky, které byly podle staré právní úpravy občanskými sdruženími, mají možnost změnit svou právní formu na zapsané ústavy nebo sociální družstva. Ale zákonodárci zapomněli popsat, jak se to má udělat. V novém občanském zákoníku jsou sice obecná ustanovení, ale není tam konkrétní postup. Když se nás tedy někdo zeptá, jak to udělat, my popravdě říkáme, že nevíme, že to v zákoně není popsané…