„Je tu zvyk se nesmát. Jde o obraz našeho emocionálního života. V běžných okamžicích, když například cestujeme dopravními prostředky, se lidé tváří, jako by na ně dopadala všechny tíha světa. Myslím si, že by bylo dobré dávat na reklamní plochy výzvy typu: Usměj se, nic to nestojí a bude ti lépe," popsal Fridrich.

Ve srovnání s dalšími velkými městy ve světě má Praha podle Fridricha co dohánět. „Existují města, kde můžete energii a emocionalitu hmatatelně cítit. Lidé jsou tam bujařejší a víc se baví," uvedl. To může potvrdit i antropolog Joseph Grim Feinberg původem z USA. V Praze žije čtvrtým rokem.

Hledání důvodů pro zasmání

Američané podle něj mají tendenci se na ostatní usmívat vždy, pokud nemají konkrétní důvod se nesmát. „V Praze člověk spíše potřebuje důvod, aby se na někoho smál. Když se usmívá bez dobrého důvodu, hrozí, že bude špatně pochopen," dodal.

Hledat důvod pro smích je přitom zbytečné. Poučit se mohou Pražané nejlépe u svých ratolestí. „Když to člověk sám sobě dovolí, může se smát bez důvodu," vysvětlil Fridrich. Aby se člověk smál, nepotřebuje vnější podněty. „Patrné je to u dětí, které se často smějí bez důvodu. Dělá jim to prostě fyzicky dobře," dodal.

Zdravější a šťastnější město

To potvrzují i vědecké studie. Smích má podle odborníků řadu pozitivních důsledků na lidské zdraví. Když se člověk směje, masíruje si vnitřní orgány, stimuluje srdeční sval, rozšiřuje krevní řečiště, prokrvuje kůži a celkově okysličuje organismus. Navíc je smích prospěšný i psychicky.

Smějící se lidé mají vyšší hladinu hormonů štěstí, a naopak jim ubývají stresové hormony. „Smích působí podobně jako relaxační techniky a jóga. Navozuje klid a ten prospívá například imunitě, trávení a duševní činnosti," popsal psychiatr Karel Nešpor. Smích využívá v bohnické nemocnici k léčbě závislostí.

Léčivý i nakažlivý smích

Kromě toho, že je smích léčivý, je také nakažlivý. Lidé jsou totiž tvorové empatičtí a do ostatních se dokáží vcítit. Není pravda, že jeden smějící se člověk rozesměje celou tramvaj. Pokud ale bude ostatním jeho smích příjemný, může jim zlepšit den. „Oční kontakt a úsměv ostatní minimálně posune do lepší nálady," vysvětlil Fridrich. Úsměvem na tváři si tak Pražané mohou navzájem zlepšovat náladu.

K lepší náladě přispívá i prostředí, ve kterém se lidé pohybují. Šeď a nedostatek zeleně na člověka nepůsobí dobře. Důležité je, aby se lidem v místě, kde žijí, líbilo a rádi se v něm potkávali. I v tomto ohledu má Praha, co dohánět.

„Problémem je, že pro hlavní město veřejná prostranství donedávna nepředstavovala prioritu moc se neřešilo, jak udržovat a rozvíjet ulice, náměstí a parky tak, aby v nich lidé chtěli trávit čas," uvedl Adam Švejda z pražského Institutu plánování a rozvoje s tím, že situace se začíná pomalu měnit.

Čtyři příběhy z Prahy. Projekt 365 - mapuje úsměvy po celé České republice.

Kliknutím na obrázek ho zvětšíte.

Anketa: Směji se podle vás Pražané méně než lidé odjinud?

Petr Fous: V Praze potkávám dost usměvavých lidí. Ale je pravda, že víc se usmívají lidé na Moravě. Já se zasměju podle situace. Ale třeba právě teď díky vašim otázkám mi do smíchu je (smích). Doporučuji každému vstávat pravou nohou, protože když ráno vstanete dobře a naladíte si ten den dobře, tak prostě máte usměvavou náladu.

Anna Luňáková: Smějeme se méně. Hlavně ve srovnání s obyvateli jihoevropských měst. Důvodem je počasí. Je u nás stále zataženo, zima. Já se snažím usmívat pořád. Nějak jsem se s tím narodila. Lidé říkají, že jsem veselý člověk. Jinak doporučuji jógu smíchu. Stačí si například strčit ukazováček mezi zuby a držet ho tam dostatečně dlouho. Mozek prý neví, že je to chybný signál a má pocit, že se člověk směje.

Anna Rolná: Pražané se skutečně smějí méně. Jsou totiž pořád ve shonu. Já se ovšem směju často a ráda. Vždycky si najdu něco, čemu se můžu zasmát. I když je to špatné. Recept je jednoduchý. Být optimističtější. Nebo si třeba přečíst nějaké vtipy.

David Borovička: Pražané nemají na smích čas. Žijeme v uspěchané době. Stres je za každým rohem, honíme se za penězi. I tak by si ale lidé měli udělat čas a zasmát se . Třeba jen tak. To je totiž úplně nejlepší. Doporučuji každému naučit se radovat z maličkostí.

Joseph Grim Feinberg: Pražané jsou známí komici. Ale asi jako mnoho dobrých komiků snaží se příliš sami nesmát vlastním vtipům. Jsou komici s vážnou tváří. Tedy typičtí komici. Já se jim rád směju. Smích a úsměv jsou podle mě dost jiné fenomény. Ani Američané se nesmějí neznámým, respektive jen tehdy, když chtějí s nimi dostat do střetu. Smích patří asi mezi kamarády nebo publiku při představení.

Čtěte také: Učí Pražany smát se každý den