VYBRAT REGION
Zavřít mapu

OBRAZEM: Vzpomínka na zahájení Pražského povstání - největší bojové akce v protektorátu

Praha -Bylo nutné těsně před příchodem Sovětů riskovat zničení Prahy? Historik Stanislav Kokoška v rozhovoru tvrdí, že bez povstání bybyly ztráty mnohem větší.

5.5.2009
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Pietní vzpomínka na oběti bojů u budovy Českého rozhlasu u příležitosti 64. výročí začátku Pražského povstání se konala stejně jako loni i letos z důvodu rekonstrukce historické budovy na Vinohradské třídě u vchodu do Českého rozhlasu z Římské ulice.Foto: DENÍK/Jiří Koťátko

Tisíce padlých na české i německé straně, stovky zničených nebo poškozených budov, z nichž mnohé stály v samém centru Prahy a měly nesmírnou historickou hodnotu.

I to přineslo Pražské povstání, od jehož vypuknutí si dnes připomínáme 64 let.

Bez rozkazu, spontánně

Povstání začalo na sklonku 2. světové války, 5. května roku 1945. „Nikdo k tomu nedal rozkaz, lidé začali odporovat okupantům spontánně, protože nechtěli čekat, až nás někdo osvobodí, chtěli se o osvobození zasadit sami,“ říká historik Vojtěch Šustek a dodává: „Nikdo samozřejmě nevěděl, jak to dopadne, ale Pražané si s Němci chtěli vyřídit veškeré příkoří, které museli tolik let snášet. Lidé chtěli setřást ponížení, které se v nich za ty roky nakumulovalo. Šlo o jakési završení všech dosavadních odbojových činností.“

Na povstání se z počátku aktivně podíleli hlavně četníci, sokolové a příslušníci protektorátního vojska. K nim se později přidávali obyčejní občané a do Prahy také dorazili někteří partyzáni s dostatečnými bojovými zkušenostmi.

Na rozdíl od toho, co se později několik desítek let tvrdilo, neměl na povstání téměř žádný vliv komunistický odboj. „Komunistický odboj nebyl v té době vůbec významný, ostatně odboj obecně byl na sklonku války ve velmi špatném stavu, na rozdíl od situace z přelomu 30. a 40. let,“ líčí historik Stanislav Kokoška.

Úřadujte už jenom česky!

Již několik dní před vypuknutím povstání se čeští úředníci pražského magistrátu připravovali na převzetí moci. Jedním z podnětů povstání se stalo oznámení vydané 4. května protektorátní vládou o zrušení nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce.

Již téhož dne se na mnohých místech v Praze začaly odstraňovat nenáviděné německé nápisy, 5. května revoluční vlna zasáhla celou Prahu. Ze zasedacího sálu pražské radnice byla odstraněna busta Hitlera a na Staroměstském náměstí se shromažďovali jásající Pražané.

Ještě před polednem hlásil městský pouliční rozhlas: „Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

První mrtví u Týnského chrámu

Když však chtěli zástupci národního výboru pozdravit občany z balkonu radnice, zahnala je zpátky do budovy střelba německých kulometů z bloků domů u Týnského chrámu. Na dlažbě Staroměstského náměstí zůstali ležet první mrtví a ranění. Němečtí vojáci dali jasně najevo, že se se ztrátou Prahy nehodlají smířit.

Nastaly těžké pouliční boje, jen během první noci vyrostlo po metropoli téměř 2000 barikád. Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti, kterými se jim dařilo ničit německé obrněné vozy a někdy i tanky.

Němci nasadili i letadla

„Němci šli do bojů s velkou razancí, nasadili i tanky a letadla. Mnozí si do poslední chvíle nepřipouštěli, že je konec. Někteří iracionálně vraždili civilní obyvatelstvo, pravděpodobně ze msty a v zuřivosti, většina ale chtěla pouze do amerického zajetí,“ popisuje povstání Šustek. Nejtěžší boje v centru Prahy se odehrávaly kolem bašt povstalců, na Staroměstském náměstí a okolo rozhlasu na Vinohradech.

Pražské povstání řečí čísel

Pouličních bojů se zúčastnily desetitisíce Pražanů. Největší střetnutí se odehrála na Trojském mostě, v Krči, na Pankráci a na Smíchově. Přesné ztráty na lidských životech v průběhu povstání nelze zjistit, odhaduje se, že v Praze zahynulo 1700 Čechů, na území dnešní velké Prahy to bylo okolo 3000 českých obyvatel. Němců padlo přibližně 1100.

Na českém a moravském venkově – v 37 městech a 240 obcích – zahynulo přibližně dalších 8000 občanů, přičemž v počtu obětí jsou zahrnuti jak lidé, kteří bojovali proti okupantům, tak i nacisty povražděné civilní osoby.

Povstání skončilo 9. května příjezdem Rudé armády, ještě několik dní však byla Praha čištěna od fanatických německých odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích.

Autor odborných publikací a historik Stanislav Kokoška o Pražském povstání Deníku řekl:

Kdyby povstání nepropuklo, ztráty by byly mnohem větší

Autor řady odborných publikací o 2. světové válce, například knihy Praha v květnu 1945, a historik Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Stanislav Kokoška vysvětluje některé nejasnosti okolo mýty opředeného Pražského povstání.

Jak povstání vlastně začalo?

Vypuklo spontánně, bez toho, že by k němu dal někdo nějaký rozkaz. Také se dá říci, že vypuklo i jaksi omylem. Mezi Pražany kolovaly pověsti o konci války a zhroucení Německa. Jenže to ještě zcela poraženo nebylo.

Nebylo tedy povstání zbytečné? Nebylo by lepší počkat na osvobození Prahy blížící se rudou armádou?

Zbytečné určitě nebylo. Němci potřebovali Prahu jako komunikační křižovatku, přes kterou by se jejich vojska stahovala směrem k americkým pozicím. Z Prahy měl vzniknout obranný obvod, který by němečtí vojáci bránili co nejdéle, aby umožnili ústup svým jednotkám z východní fronty. Kdyby nedošlo k povstání, o Prahu by se nejspíš sváděly boje s Rudou armádou. Byly by vyhozeny do povětří všechny pražské mosty, a mnohé budovy by byly zničeny. Ztráty na životech by také určitě byly ještě větší.

Jak to, že Němci povstání okamžitě nezlikvidovali nasazením své vyspělé a početné vojenské techniky?

Technická převaha má v městských bojích omezený význam. Zde rozhoduje pěchota a k povstalcům, kterých bylo již první den ve zbrani dvanáct tisíc, se přidávali další a další. Kromě centra města v linii od Karlína po Staroměstské náměstí největší boje probíhaly na Pankráci a také v Holešovicích, kde měli Pražané proti sobě oddíly zbraní SS. Zde se rovněž odehrály největší excesy na civilním obyvatelstvu, kdy příslušníci SS často bezdůvodně vraždili i ženy a děti. Němci také nebrali povstalce do zajetí, ale rovnou je popravovali. Někteří Češi si později na oplátku vylévali zlost na zajatých Němcích, například na náměstí Republiky nebo na Václavském náměstí, ale to se jednalo spíše o individuálnízločiny.

Autor: Jan Piroch

5.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kolona. Ilustrační foto.

Doprava se v Praze zahustila, ovlivňují ji nová omezení

instalatér, ilustrační foto

Opravy – kdy je hradí nájemce a kdy pronajímatel?

AKTUALIZOVÁNO

Vláda definitivně schválila, že se Praha pokusí získat sídlo EBA

Praha - Česko se pokusí po odchodu Velké Británie z Evropské unie získat pro Prahu sídlo Evropského bankovního úřadu (EBA). Vláda dnes definitivně schválila podání přihlášky, řekl novinářům během jednání zmocněnec pro kandidaturu Karel Dobeš. ČR podle něj bude mít velkou konkurenci, jako svou výhodu prezentuje například bezpečnost a dobrou přístupnost hlavního města. Pro úřad má připravenou kancelářskou budovu nedaleko středu města, která bude dostavěna na začátku roku 2019. Jasno o tom, kam se EBA z Londýna přestěhuje, by mělo být v listopadu.

Nejen slunce, oči ohrožuje v létě i voda a nebezpečný prvok

Léto je spojeno s lákavou představou dovolené, lékaři ale upozorňují, že pro naše oči je to ale naopak období plné nástrah v podobě slunce, klimatizace i špinavé vody.

Pohřeb výtvarníka Karla Franty bude 26. července ve Strašnicích

Praha - Poslední rozloučení s výtvarníkem Karlem Frantou, který zemřel 19. července ve věku 89 let, bude ve středu 26. července ve Velké obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. V neděli to oznámila jeho rodina. Zesnulý byl známý především ilustracemi dětských knih, získal řadu mezinárodních ocenění.

Šimon Pánek: Svobodu a prosperitu nemáme navždy. Bojím se o ně

/VIDEO, FOTOGALERIE/ Mělo to být povídání o čtvrtstoletí úspěšné nevládní organizace, která dokázala pomoct milionům lidí ze všech koutů světa. Místo toho se celým rozhovorem vinul apel. „Stále víc vnímám obrovské nebezpečí hodnotového vyprázdnění a krizi moderního demokratického státu,“ varuje Šimon Pánek. Demokracie je podle něj křehká, můžeme o ni kdykoliv přijít.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení