Jak se z fotografa, který fotí portréty známých osobností stane autor kuchařky?

Jednoduše. Když jste fotograf nadšený do dobrého jídla, máte partnerku, která píše kulinární blog a přátele, kterým u vás chutnalo a neustále se vás ptají na recepty.

Jak jste se dostal k vaření? Bylo to dřív než k focení?

Ne, nejdřív bylo určitě focení. Ale když jsem se za prací přestěhoval do Prahy a začal žít se dvěma spolubydlícími, přestalo nám stačit vařit si jen lunchmeat. Chtěli jsme něco zajímavějšího. Takže jsme začali vymýšlet, listovat v kuchařkách, postupně rozvíjet nejrůznější recepty a pořádat kulinární party.

Kdy přišla láska k italské kuchyni?

Ta až později. Našel jsem si přítelkyní s italkými kořeny, začal jezdit do Itálie a zachutnalo mi. Italská kuchyně je totiž velmi jednoduchá, žádné složité české omáčky, stačí čerstvé suroviny a na talíři máte doslova kulinární symfonii.

Proč jste se rozhodl otevřít vlastní kavárnu?

Když mi kamarádka, která pořádá Dyzajn market, řekla o plánu otevřít pop-up store DyzajnOFF, napadlo mě, že by bylo fajn mít v něm i malé bistro, bar, kavárnu. Zkrátka lidé si v obchůdku můžou nakoupit, a pak si dát kávu, dobré víno, čerstvý koláč, teplou polévku. A tak jsem se pro to nadchnul, že do měsíce najednou stál tenhle bar a já už v něm připravoval cappuccino.

Máte blízko k designu?

Určitě ano. Tak trochu to ostatně souvisí i s mou profesí fotografa. Rád se obklopuji hezkými věcmi, které mají příběh. V DyzajnOFF jsem měl možnost poznat skvělé designéry. Libí se mi whoop de doo Venušiny kuličky od Anny Marešové, nadchly mě šperky od Libora Bauma, batohy Braasi nebo designové dětské hry od Little ilustration. Je příjemné, když ráno přijdu do krámku plného krásných věcí, mám hned lepší náladu.

Alice Rossi