Podruhé Fit s Deníkem: Kila šla dolů, ale občas se i zhřešilo

O Marcele jsem se od ostatních soutěžících doslechla, že je to sluníčko. A jako sluníčko zářila, i když šla během druhého víkendového pobytu ve Svaté Kateřině k dietologovi. Ale jakmile ji změřil na přístroji InBody 720 (přístroj, který vám mimo jiné umí za pár minut změřit procento tuku či svalové hmoty v těle, změří útrobní tuk či kolik minerálů máte v těle), jeho výraz se změnil.

Související: Pražská finalistka Fit s Deníkem přiznává: Nehubnu!

„Paní Marcelo, moc jste mě nepotěšila…," řekl, jakmile mu z tiskárny vyjely výsledky. V hlavě mi rázem zazněla legendární věta: „A ani já vás nepotěším!" A opravdu. Dietologovi se nelíbilo, že Marcela shodila pouze dvě kila. A že šly dolů především svaly místo tuků. Marně se bránila, že z pěti týdnů musela být tři týdny s dítětem v nemocnici. Doktor byl neoblomný.

Finalistky reality show Fit s Deníkem. Foto: Deník/Veronika Cézová

„A tady to je co?" zeptal se dietolog, když mu Marcela položila na stolek prázdné obaly od sušenek. „Chtěla jsem se poradit, jestli si mohu sem tam zobnout tyto celozrnné sušenky…" Doktor Suchánek pokýval, ale z jeho výrazu bylo patrné, že by spíše chtěl, aby se Marcela více pohybovala.

„Nedá se nic dělat, já jsem zkrátka ujetá na sladké," přiznala mi po návštěvě dietologa Marcela. „Já také sladké miluji," přidala se k nám Jana Večlová, která by si život nedovedla představit bez horkého jablečného závinu s vanilkovou omáčkou. Maximálně ale jen jednou do roka.

„Já bych hlavně potřebovala vědět, jestli si můžu dát ráno třeba místo vloček i ty sušenky, například s bílým jogurtem," chtěla znát náš názor Marcela. Raději jsem sklopila oči a odmlčela se, neboť jsem nechtěla kazit účastnice mými nesprávnými stravovacími návyky.

Sacharidy pouze dopoledne

„Marcelko, podle mě můžeš ty sušenky klidně v průběhu celého dopoledne, zkrátka ty sacharidy se musí přesunout do dopolední části, a čím více se blíží večer, tím více se musí sacharidy ubírat."

Marcela na to podotkla, že vždycky žila v domnění, že si musí hlídat jen tuky. „A teď klidně můžu jíst tříprocentní jogurt! Nebo mi pan doktor doporučil tučnou makrelu…"

„Makrelu?" nevěřila jsem svým uším. „Jo, makrelu."

„A mně taky, i sardinky," přidala se Jana. A přiznala, že se snaží jíst zdravě, ale jakmile ji přepadnou stresové situace, jde zdravá výživa stranou.

Stejně to měla i Marcela, když byla se synem v nemocnici. Během dne pila kávu a vodu, celý den nic nejedla. A večer to na ní přišlo. Šla do kantýny, kde zhřešila. A dietologovi div nestály vlasy hrůzou na hlavě, když se dozvěděl, čemu Marcela neodolala. Koblihám. A rovnou dvěma!

Ještě tři hodiny do večeře

„Zakousla jsem se a takhle mi tekla marmeláda po puse," vyprávěla nám slastně Marcela. Povídala o té koblize tak sugestivně, že se nám s Janou také začaly sbíhat sliny. Jelikož ale večeře byla až za tři hodiny, smířily jsme se s naším osudem. A pouze na prázdno jsme polkly.

O chvilku později Marcela ale přiznala, že si brala do nemocnice i krekry či mrkev. „Dokonce jsem si tam koupila loupač na mrkev a jedna paní, která tam byla s chlapečkem, se mi smála, jak si tu mrkev připravuji a chroupu," pochlubila se se zeleninovým prvkem.

Jenže Jana ji hned náladu trošku zkazila. „Ale pozor na to! Mrkev má cukry, takže když to bereme takhle do důsledků, tak ani ta mrkev není na hubnutí úplně nejlepší." No, ještě chroupám zelí, tak snad to je super zdravé," zkusila to Marcela. Tento výběr Jana zkušeně odsouhlasila. „To je výborné i na artrózu!" usmála se.

Po půl hodině se k dietologovi vydala i Jana. Šla pomalu, jako na porážku. „Pan doktor mi určitě vyhubuje, na začátku týdne jsem zhřešila a už to jelo," přiznala mi Jana, ještě než stiskla kliku od ordinace. Ale doktor Suchánek měl naopak radost, že Jana kromě shozených dvou kil tuku nabrala trošinku i tolik potřebné svaly. „A vzhledem k tomu, že jste byla nemocná a některý pohyb vám nesvědčí, je to slušný výsledek," pochválil Janu.

Kdo Janu naopak nepochválil, byla kondiční trenérka Zuzka. Janu sice viděla podruhé v životě, ale přesně popsala, co Janě schází. A co jí naopak přebývá. „Paní Jano, musíte zvolnit tempo. Vaše tělo vysílá výstražné signály, je potřeba ho poslouchat," mluvila jí Zuzka do duše. Jana jen přikyvovala.

Jako perfekcionistka se snaží všechno dělat na 120 %. Nerada odchází od rozdělané práce, tento týden se například aktivně podílí na přípravě valné hromady Společnosti Parkinson na Vysočině. To všechno jako dobrovolnice, bez nároku na jakýkoliv honorář. Cokoli v životě dělala, dělala tak, aby v tom byla nejlepší. Nechtěla ale soupeřit proto, aby vyhrávala nad ostatními. Chtěla vyhrávat hlavně sama nad sebou.

Nejdřív jste vy. A pak až práce!

Jana ví, že si na sebe postupem času upletla bič. „Neumím říci ne. Ať jsem dělala cokoli, vždycky jsem byla za tu, na kterou se všichni mohli obrátit, a já jsem jim vyhověla. A teď mám tolik rozdělané práce, že nevím, kam dřív skočit." Ani to ale kondiční trenérku neobměkčilo.

„Paní Jano, neděláte to kvůli mně nebo soutěži. Vy musíte zvolnit hlavně kvůli sobě, jinak se vám může stát, že už nebudete schopná pomáhat vůbec. Nejdřív jste vy. Vy sama. A pak až práce. Nervovou soustavu máme jenom jednu!" Po této promluvě bylo ticho. Jana opět jen mlčky přikyvovala. Bylo na ní vidět, že potřebovala právě tuto výstrahu, aby si uvědomila své priority. Nejen kvůli sobě. Kvůli manželovi, synovi, dceři i vnoučkovi. Ti všichni ji budou potřebovat.

Z ordinace Jana odcházela odhodlaná. „Ještě dodělám ty nejdůležitější akce a pak se pokusím zvolnit. Od jara budu jezdit na kole, chodit na procházky u nás ve Štěrboholech, zdravěji se stravovat."

Čas stát se sobcem

Věřím Janě, že to dokáže. Celý život si sama upírala a pro druhé by se rozdala. Nedokázala říci ne, nabírala si více práce, aby ostatním ulehčila. Dostávala více práce, protože byla ta nejpreciznější. „Ale teď je na čase stát se sobcem. Myslete hlavně na sebe, poslouchejte své tělo," radila jí Zuzka. Z této rady bychom si jistě mohli vzít příklad my všichni…

Související: Fit s Deníkem