Nestává se totiž zrovna často, aby se u jedné knihy setkalo tolik výtvarníků. Hned jedenáct. Šest od nás a pět ze Slovenska. Od nejstaršího Jaroslava Šerýcha (ročník 1928) po nejmladšího Petera Uchnára (1970) přitom ve všech případech jde o respektované tvůrce.
„Byla to příležitost, která přichází možná jednou za život," popsal Igor Piačka. Jeden z těch, kteří společně dostali nabídku ilustrovat nejnovější vydání Bible.
To vychází k 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. A díky velkorysosti, s jakou nakladatelství Euromedia Group knihu pojalo, tak jde o výtisk pozoruhodný i pro čtenáře, který by jinak možná Bibli ani nevzal do ruky.
Kniha ohromí cenou (maloobchodní je 2 990 Kč), ale na první pohled je zřejmé, že to není pro nic za nic: poctivá vazba, skoro tři a půl kilogramu hmotnosti, křídový papír a 672 stran, na nichž zmíněných jedenáct výtvarníků vytvořilo celkem 110 kreseb.
Pokud by chtěl český čtenář mít k dispozici jediné, ale zato výstavní vydání Bible, lze toto s klidem doporučit. V knihovně se bude vyjímat po generace. Jak při jejím včerejším uvedení řekl arcibiskup pražský Dominik Duka: „Je to kniha, která formuje život. Ne k uniformitě, ale k přátelství, lásce, radosti."
Nevěřící věřit nebude, ale přesto může stát za to se do ní podívat.
"Bibli mám doma i na záchodě. Návštěvy se diví, ale není to projev nepokory," vypráví Jan Kačer
Jedním z křtitelů nového vydání Bible byl herec Jan Kačer. Deníku se svěřil i s jednou překvapivou kuriozitou ze svého domácího „zákulisí".
Vzpomínáte si ještě, kdy jste se poprvé začetl do Bible?
Bible mě zajímá od té doby, co jsem se naučil číst. Jednou jsem dostal takovou starou, napůl roztrhanou, kde byly ještě poznámky nějaké staré babičky a hodně mě to dojalo, jako celý tvar.
Co pro vás Bible znamená?
Lze ji číst nekonečně dlouho, protože jsem ji vlastně dodnes nepochopil celou. Bibli mám doma dokonce i na záchodě. Když tam někdo přijde poprvé, myslí si, že je to projev nepokory. Ale je to místo, kde jsem sám, můžu tam být, jak chci dlouho, takže vždycky si čtu. Bible je pro mě něco jako kalendář, desatero, obdiv k dramaturgii Pána Boha. Je tam napsáno vše.
Ilustrátor Jan Jemelka na Bibli zanevřel, když mu v dětství zemřel táta. Ale pak se k ní vrátil
Jakým způsobem váš život ovlivnila Bible?
Asi jako každý, kdo věří, jsem se s ní musel nějakým způsobem utkat. Byl jsem vychován v křesťanském duchu, potom se to ve mně, když zemřel otec, na delší dobu přerušilo, a k víře jsem se vrátil znovu už jako dospělý.
Když vám v dětství zemřel táta, nezapřemýšlel jste, jestli vůbec nějaký Pán Bůh je?
Byl jsem malý a je zajímavé, že v člověku je obrovská obrana. Když táta zemřel, na křesťanské učení jsem na nějakých 10, 15 let zapomněl. Táta byl také malíř, když jsem byl v pubertě, opíral jsem se o jeho díly, deníky, které nám zanechal, takže mě dovychovával, i když už byl 20 let mrtvý. Funguje to po nějakých cestách. To, že nám Pán Bůh vzal otce, jsem tedy nebral jako nějakou křivdu, ale realitu. Samozřejmě, pro mámu to muselo být strašné, když 30letá žena přijde o muže… Ale táta pro mě byl inspirací i tak a jako příklad mi vlastně pomáhá dodnes. A k Bibli jsem se logicky vrátil, protože co člověku v tom světě zbývá (usmívá se).
Kterou z kapitol Bible si čtete nejradši?
Člověk začne Novým zákonem, protože ten je aktuálnější, dalo by se říct akčnější, naše civilizace mu lépe rozumí. Ale postupně se člověk prokousává i Starým zákonem. Osobně mě poslední dobou nejvíce fascinují Žalmy. Je to poezie, která mluví o utrpení a naději židovského národa… A v ní je všechno. Je to absolutní poezie, při jejímž čtení máte pocit, že každý básník, byť možná nepřímo, ze Žalmů vychází.
Ilustrátor Miroslav František Koupil přiznává:
"Už jsem se lidsky smířil s tím, že Bibli stoprocentně nikdy nebudu rozumět úplně"
Ilustrátor Miroslav František Koupil patří k těm, co si v Bibli čtou od šesti let.
Které pasáže Bible se vás osobně nejvíce dotýkají?
Nejvíc na mě působí právě ty pasáže, které jsem měl příležitost ilustrovat. A sice Eliáš na Chorebu, kdy přichází Bůh a napřed se dějí takové spektakulární věci jako bouře, hluk… potom přijde tichý vánek, Eliáš si zakrývá tvář… To je pro mě koncentrát biblického poselství.
Jaké poznání vám tato kniha od dětství dává?
Je to podstatná kniha mého života a mám pocit, že jakkoli rád ji čtu, stoprocentně nikdy jí nebudu úplně rozumět. Pořád je v ní co objevovat. I ty ilustrace nikdy nemohou být dokonalé a stoprocentní. Zcela už jsem se proto smířil s mým lidským omezením, a že dokážu jen to, co dokážu. S tímto uvědoměním jsem ji též ilustroval. Myslím, že je lidsky prospěšné, když se člověk smíří s tím, co dokáže, ale samozřejmě se vždy snaží využít tyto své schopnosti, jak to jen jde.
Nejstarší z ilustrátorů nového vydání Bible Jaroslav Šerých:
"Bible mě ovlivnila zásadně. Jsem duchovní malíř, i ve své tvorbě maluji věci neviditelné"
Pětaosmdesátiletý ilustrátor a grafik Jaroslav Šerých, držitel medaile Za zásluhy, Bibli čte od dětství a přiznává, že základní kniha křesťanství jeho tvorbu ovlivnila naprosto zásadně.
Jakým způsobem Bible změnila váš život?
Můj život ovlivnila Bible naprosto zásadně, protože už od rodičů jsem hluboce věřící člověk. Bible je tedy pro mě základním pramenem, protože to je dimenzionální svět mezi nebem a zemí. O dalších dimenzích nevíme nic, nevíme, co se tam pohybuje, ale i ve svém malování pracuji na tom, abych maloval a mluvil o věcech neviditelných.
Přestože knihu znáte tak dlouho, vyskytla se při vaší ilustrátorské práci na jejím novém vydání nějaká pasáž, s kterou jste si delší dobu nevěděl úplně rady?
Musím se přiznat, že když jsem měl téma Gedeonovo vítězství, musel jsem se zeptat Františka X. Halase, což je překladatel jeruzalémské Bible, kde to vlastně je. On mi samozřejmě suverénně odpověděl, že v Knize Soudců.
Vzpomínáte si, kdy jste Bibli četl vůbec poprvé?
Nejprve jsem četl v kralickém překladu tatínkovy staré Bible, a pak už to pokračovalo. Projevem asi jsem duchovní malíř. Ale i Albert Einstein řekl, že myšlenka vzniku vesmíru jakožto díla náhody je vyloučená.