Co má na starosti vaše kancelář?
Cílem naší kanceláře je prosazování a obhajování samotné existence veřejného prostoru v Praze. Pozornost architektů, investorů i správy města se často soustředí spíš na jednotlivé domy a objekty, ale město víc než domy tvoří prostor mezi nimi jako náměstí, ulice, nároží, parky, zkrátka městská krajina. Právě na kvalitě těchto prostranství do velké míry závisí, jak dobře se budou lidé ve městě cítit. Kromě obhajování takzvaných zájmů veřejného prostoru je naším úkolem také pozitivně ovlivňovat jeho podobu. To spočívá zejména v přípravě koncepčních materiálů, návrhů a manuálů, jak veřejný prostor udržovat a zlepšovat.
Na jakých projektech pracujete?
Obecně pracujeme na třech hlavních typech projektů. Na dlouhodobých koncepcích jednotlivých veřejných prostranství větších částí města například náplavek a přilehlého okolí pražských břehů. Dále na koncepcích investičních akcí města, které se aktuálně připravují. Zde jde zejména o revitalizaci ulic a náměstí jako například ulice Vinohradské, Táborské, Klapkovy či Bělehradské. A v neposlední řadě vytváříme návody a metodiky, jako jsou Manuál tvorby veřejných prostranství nebo Koncepce rozvoje veřejných prostranství sídlišť. Všechny tyto dokumenty jsou veřejně přístupné na internetových stránkách institutu.
Proč jste se rozhodla věnovat tomuto oboru?
Zatímco většina vyspělých měst našich západních sousedů má nějaké specializované pracoviště, které se veřejnému prostoru věnuje, v Praze nic takového donedávna neexistovalo. Sama jsem na tento fakt často poukazovala. Když jsem pak dostala příležitost založit Kancelář veřejného prostoru, cítila jsem trochu jako svoji povinnost podílet se na nápravě toho, co jsem dlouhá léta kritizovala. Veřejný prostor, respektive exteriér krajina města je velmi důležité téma. A myslím, že architekti se mu budou věnovat stále více, i když se to na první pohled může jevit méně atraktivní než tvorba solitérních budov. Je to také prostor, přes který může veřejná správa nejvíce ovlivnit a vylepšit kvalitu města.
Která místa v Praze jsou vám jako architektce trnem v oku?
Problematická jsou například různá zbytková místa, takzvaně nijaká, nejčastěji jsou součástí či důsledkem různých dopravních staveb a podobně, kterých je v Praze více, než si běžně uvědomujeme. Z hlediska majetkových vztahů a přístupnosti to vlastně jsou veřejná prostranství, ale nemají žádný charakter a není je ani možné nijak využívat.
Co s tím?
Často by stačilo, aby se na začátku projektu na to myslelo problém už ale začíná v tom, že u těchto staveb většinou vůbec nejsou architekti a urbanisté, projektují je pouze dopravní organizace. Na druhé straně má Praha zvláštní chronický problém, že její významná náměstí, jako je Václavské, Malostranské, Jiřího z Poděbrad, Palachovo a další, jsou v hrozném, nedůstojném stavu a Praha není schopna se odhodlat k jejich revitalizaci. Přitom na úpravu všech proběhly architektonické soutěže a stačilo by už jen je zrealizovat.
Která místa máte naopak v Praze ráda a proč?
Mojí oblíbenou čtvrtí jsou Vinohrady, kde bydlím. Žije se tam přirozeným městským životem, což je mimo jiné dáno tím, že na malém území jsou zde promíchány všechny různé funkce města bydlení, kanceláře, školy, kultura, hospody, parky, malá výroba a podobně. Současně však mám Prahu ráda jako celek. Myslím si, že když se vše posčítá, jde pořád o jedno z nejkrásnějších měst pro život. Trochu mne ale mrzí, že za to vděčíme hlavně našim předkům, že sami ke kvalitám minulosti mnoho nepřidáváme.
Jak se podle vás posunul koncept obyvatelného veřejného prostoru?
Pražané, převážně mladí lidé, se učí žít „na ulici". Jsou informovanější, cestují, čtou, více si uvědomují, co všechno jim může prostor města nabídnout, pokud do něj investují svoji energii. A z hlediska vybavení prostoru k tomu někdy stačí velmi málo. Například jednou z nejpříjemnějších součástí veřejného prostoru New Yorku, ale třeba i Paříže je velké množství volně rozmístěných stolků a židlí ať už na náměstích, v parcích, ale třeba i na jakémkoliv malém rozšíření ulice, které město oživují víc než jakýkoliv jiný zásah.
Funguje to v praxi?
Podmínkou je, že se o ně vždy nějaká místní komunita stará. Uklízí kolem nich a večer je sklízí, aby je nikdo neukradl nebo nezničil. Inspirováni tímto přístupem chystáme podobný program i u nás. Pracovně ho nazýváme Městské židle. Chceme vytipovat několik pilotních míst, pokusit se najít místní partnery, kteří by o mobiliář pečovali, a tento typ nábytku zde na náklady města rozmístit.
Jak se dá sladit soukromý a veřejný prostor?
Ideálně by se měly navzájem vylepšovat a pomáhat si. Tam, kde to je možné a žádoucí. Vymezují důležitou hierarchii a dynamiku městského prostoru od veřejného (ulice) přes poloveřejné (například předzahrádka) až po intimní (byt). Na městě je zajímavé právě napětí a kontrast mezi veřejným a soukromým, proto také lidé chtějí ve městě žít užívat si obojího.
Jde to ještě jinak?
Zajímavá jsou také veřejně přístupná soukromá prostranství. Nejčastěji jde o soukromý pozemek nové stavby, na kterém investor po dohodě s městem vybuduje na své náklady kvalitní prostranství a zpřístupní ho veřejnosti. Pokud je projekt kvalitní, přináší profit všem stranám.
Liší se řešení ulic v Praze v centru, na sídlišti a na okraji?
Myslím, že všichni máme zkušenost s tím, že městské prostředí v centru na nás působí kompaktněji a přirozeněji. To je dáno zejména původní urbanistickou strukturou ulice, která už způsobem, jakým je vymezena domy, vytváří ideální základ pro přívětivé veřejné prostranství přiměřené, tedy ne příliš velké odstupy domů, partery s obchody a službami navazující přímo na ulici apod. Na sídlištích je problém především v tom, že tam ulice v pravém slova smyslu v podstatě nejsou. Domy jsou příliš daleko od sebe, nevytvářejí intimní prostředí a jejich partery většinou nejsou využívány jako obchody, restaurace či kulturní prostory.
Máte na to nějaký recept?
Dnes jsme bohužel v situaci, kdy klasickou příjemnou ulici, jako je třeba na Vinohradech, nelze kvůli řadě požadavků například na oslunění či hluk vůbec postavit. Řešení mohly přinést nové Pražské stavební předpisy, těm však Ministerstvo pro místní rozvoj z nejasných důvodů pozastavilo platnost. Je to velmi nešťastný spor, na který doplácí hlavně samo město.
Máte nějakou vizi, spíše v delším horizontu, co by se v Praze mohlo opravdu radikálně změnit?
Vizi zlepšování kvality veřejného prostoru jsme definovali v dokumentu Strategie rozvoje veřejných prostranství hlavního města Prahy, jenž obsahuje jak cílovou vizi v delším horizontu, tak velmi konkrétní kroky k jejímu postupnému naplňování, které je možné zahájit hned. Podstatné ale bude, do jaké míry se jí chopí politická reprezentace.
Tedy tomu můžou i zabránit?
Řada úspěšně začatých projektů není v Čechách dokončena pouze na základě politické řevnivosti nová garnitura po volbách často jen z principu likviduje kvalitní práci svých předchůdců namísto, aby v ní pokračovala. Přitom právě projekty kultivace a tvorby prostoru města potřebují delší čas než jedno volební období. Přála bych si, aby zdejší politici začali být jaksi noblesnější, velkorysejší a také zodpovědnější, aby měli nadhled a pochopili, že některé hodnoty jsou nadčasové a stojí nad politikařením. A aby to společnost rozpoznala a dokázala takové politiky ocenit.