VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pickova vila: pohnutý osud domu i majitelů

Praha - Přijměte pozvání Pražského deníku k návštěvě slavných méně slavných prvorepublikových vil. Židé odtud utíkali před jistou smrtí, německý generál do vily vnesl německou kultivovanost i válečnou krutost, Rusové tudy proletěli jako tajfun a vzali vše, co unesli. Komunistům byla chátrající stavba na obtíž. Na pohled nenápadná vila na Smíchově vypoví o dějinách naší země více než dost.

1.7.2016
SDÍLEJ:

Břidlicová střecha, prolomená hranoly vysokých komínů dělá z vily na pohled zajímavou stavbu.Foto: archiv majitele

Tedy nikoliv pouze ona, ale především její současný majitel, který mě provedl historií této krásné prvorepublikové stavby, na jejíž terase právě sedíme a pozorujeme zahradu. „Nechávám ji, aby si žila vlastním životem. Nemám rád, když jsou zahrady příliš načančané," prohodí majitel vily, který sem přišel se svými rodiči coby sedmiletý chlapec. Jejich byt v centru města byl v poslední den války 8. května zasažen bombou a zcela zničen.

Rozhodla náhoda 

Mocí náhody jim byla přidělena vila, která dodnes nese jméno po svých původních majitelích rodině Picků. Je hrou osudu, že si náš vypravěč později vzal za ženu Angličanku, jejíž dědeček založil v Liverpoolu školu architektury, na níž vyučoval od roku 1950 i Arnošt Wiesner architekt Pickovy vily.

Tento rodák z města nedaleko Bratislavy zanechal asi svou největší stopu v Brně, právě proto je často označován za brněnského architekta. Rodinná vila na Smíchově z roku 1930 je jediné Wiesnerovo dílo, které postavil v Praze. Na jiné se už nedostalo. Před válkou kvůli svému židovskému původu emigroval do Anglie.

Únik do Izraele 

Stejně jako manželé Pickovi stihl zavčas uniknout do Izraele. Minulost vily se jejímu současnému majiteli odkrývala postupně. Když sem se svou rodinou přišel, našlo se ve vyrabované vile jen pár předmětů po předchozím majiteli. „Povalovala se tu třeba generálská čepice a fotoalbum. Obě tyto věci tenkrát tatínek spálil, jako plesnivé a nepotřebné.

Později jsem se na něj za to zlobil, ty fotky byly totiž moc zajímavé. Zachycovaly například popravu nějakého francouzského zajatce," vybavuje si svou první vzpomínku na dům. Na minulost vily se poté na pár let zapomnělo, bylo třeba ji znova zabydlet, vnést do ní nový život. Až o několik let později se však historie znovu ozvala.

Urna objevená v zahradě

„Náhodně jsme při kopání na zahradě objevili urnu, v níž je pravděpodobně popel generála, který zde bydlel za války. Za oknem jsme pro ni našli i speciální místo, kde ji měla vdova pravděpodobně uloženou, " odkrývá současný majitel další střípek historie jednoho domu. Tím mužem, který se svou rodinou obýval dům za války, byl prý jistý Commichau.

V Praze zastával funkci generálního vedoucího pracovních služeb. Dle našeho vypravěče žili ve smíchovské vile kultivovaným způsobem. Zálibu nacházeli především v hudbě. „Asi jako všichni Němci. V hlavním pokoji stál klavír, po válce jsme tu našli i nějaké noty," podotkne. Kolikrát se asi rozezněl i pro Reinharda Heydricha, který domácnost dle vyprávění pamětníků navštěvoval?

Hledání příbuzných 

„Ve vojenském muzeu existuje fotografie, na níž jsou Commichau, Heydrich a Frank pospolu," vyruší mě najednou majitel skokem zpátky do současnosti. Možná s o to větší pečlivostí pak Commichau v roce 1942 pracoval na dalším z úkolů, které v Československu měl, a sice v Lidicích, které byly v roce 1942 nacisty vypáleny.

„Na místě zůstal popel a sutiny. Ty měly být odklizeny a veškeré stopy, po tom, že tu dříve stávala vesnice, zahlazeny. To podle všeho měl na starosti on," upřesní. „Jo, tahle vila má skutečně zajímavý příběh," pokyvuje v pořadí její čtvrtý majitel.

„Urnu jsem uložil pod trávník. Zkoušel jsem dohledat nějaké příbuzné po generálovi, ale nikoho jsem nenašel. Asi žádní nejsou," dodá s náznakem zklamání. Tou dobou, kdy jsem zavítala do Pickovy vily, byl začátek podzimu. Nebyla zima, ale po teplém létě se zdálo být chladněji, než kolik ukazoval teploměr.

Do vily se vtiskla minulost 

Vítr profukoval otevřeným prostorem, seděli jsme s majitelem domu naproti sobě na dřevěné lavici, já se dívala do divoce zarostlé zahrady, která dělala staršímu muži pozadí, zatímco já měla za zády zeď vily. Občas mě po nich příjemně pošimral mráz. „Vždyť ta minulost se musela určitě otisknout i do atmosféry tohoto domu. Cítíte to někdy?" odkloním hovor od tématu a myslím na to, že já jakousi nepopsatelnou magii na tomto místě cítím.

„Jste moc romantická," odpoví mi s ironickým úsměvem a dál pokračuje ve vyprávění. To aby neztratil nit. Podruhé se historie ozvala krátce po příchodu rodiny do vily, v níž kromě nich bydleli další lidé, kteří též přišli o své domovy. „Pamatuji si, že se tu po válce objevili Pickovi. Tatínek jim okamžitě nabídl, že se vystěhujeme. Oni ale nechtěli. Řekli, že už jednou měli štěstí a unikli a že ani podruhé nechtějí zůstat v pasti," vybavuje si.

Zadní část vily nabízí příjemné zákoutí. Oko běžného kolemjdoucího sem přes bránu vily nedohlédne.

Návrat do Izraele 

Dalším vysvětlením toho, že se domu dobrovolně vzdali, může podle něj být i fakt, že ho postavili na půjčku a báli se, že by po nich někdo chtěl peníze zpět. Nakonec se ještě před rokem 1948 stačili vrátit do Izraele, kde již zůstali na trvalo. Před pár lety do vily zavítal jejich potomek, který současnému majiteli přivezl na ukázku fotografii zachycující původní stav vily.

Nyní je na čase přesunout se z terasy dovnitř domu. Současný majitel je povoláním architekt (rekonstruoval například vlastní vilu prof. Pavla Janáka na Babě) a ředitel pražského Centra pro ochranu a restaurování architektury. Vile ponechal s ohledem na její historické hodnoty její původní vzhled.

I z tohoto hlediska je vila, která vyniká obloukovitou břidlicovou střechou a vysokými komíny na každé straně, vedena v seznamu kulturních památek. Pouze v interiérech provedl několik citlivých zásahů, a to spíše z praktického hlediska.

Rusové rabovali

Velkou proměnou prošel dům už za války. „Rozdělili prostor hlavní společenské místnosti na dva pokoje, nechali v ní odstranit dřevěné trámy, změnili dispozice pokojů v prvním patře," vyjmenovává příklady změn, které podle jeho názorů byly provedeny kultivovaným způsobem a pravděpodobně pod vedením zkušeného architekta.

Největší zásah vila dostala v roce 1945, kdy jí prolétly rudé rabovací gardy, které ukradly, co se dalo. Zbytek poničily. Tím byla německá stopa téměř smazána. Pozdější nezájem státu tehdejšího vlastníka vily který neinvestoval do průběžných oprav, vile nepomohl. Vlastně jen zdánlivě. Komunisté s rekonstrukcí dlouho váhali z důvodu chybějících peněz, plánovali ji však proměnit na činžovní vilu a byty v ní rozprodat.

Vilu koupil současný majitel

To by byla obrovská škoda. Vilu chtěla odkoupit rodina současného majitele, což se jí v roce 1970 skutečně podařilo. Na závěr mě zajímá, jak se vlastně v této prvorepublikové vile žije. „Často to tu proklínám," říká s nadsázkou majitel vily. Svému „kolegovi" Arnoštu Wiesnerovi by vytkl například velkolepé schodiště ve vstupní hale vedoucí do dvou pater.

„Ten prostor je nevytopitelný a zbytečný. Ve druhém patře byla dřív sušárna prádla, dnes zde máme půdu. Je jasné, že schodiště Wiesner dělal pro parádu," rozebírá asi nejkritičtější místo v domě, zatímco já ze svého mravenčího pohledu neskrývám obdiv k tomuto řešení. Vzápětí, po jeho zdolání, však majiteli musím dát zapravdu.

Je skutečně dobré leda k tomu, ohromit návštěvy. Poté, co naberu dech a seberu odvahu pohlédnu na okamžik dolů, čímž dostanu mírnou závrať. I přes tyto nedostatky je však majitel s bydlením spokojený. „Pro nás to vždycky bylo ideální bydlení," poznamená.

Čtěte také: Ve zlých časech drželi lidé na Bateriích při sobě

Autor: Andrea Karlíková

1.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil 26. května v Praze na tiskové konferenci.
17

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

O šikovné české ručičky je opět zájem. Opravny jsou zpět

Praha - Opravny a opravárny zažívají velký návrat. Recyklace odpadů se stala pro lidi přirozeností, nyní začínají přemýšlet, jak množství odpadu minimalizovat. Vyhledáním opraváře šetří nejen přírodu, ale někdy i peníze. 

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Praha – Neúnavná občanská iniciativa může slavit úspěchy. Ve Staré Krči se právě díky úsilí místních podařilo prosadit zřízení nového přístřešku u autobusové zastávky Nad Havlem. Radní Prahy 4 pro oblast územního rozvoje Alžběta Rejchrtová (Trojkoalice/Zelení) v té souvislosti ocenila roli aktivních občanů v čele s Vladimírem Hroudou.

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp se podle očekávání nestal členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Senát dnes vzal na vědomí stanovisko své volební komise, že Srp jako bývalý člen předlistopadové komunistické strany nesplňuje zákonnou podmínku spolehlivosti. O Srpově nominaci do rady tak horní komora ani nerozhodovala. Srp se jednání Senátu nezúčastnil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení