VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Ryska: Při objevitelské výpravě musím chytit múzu

/ROZHOVOR/ Historií Prahy se Petr Ryska zabývá již od dětství a z nenápadného koníčku se mu časem stalo i zaměstnání. O málo známých metropolitních místech psal nejprve na svém blogu, posléze založil stejnojmenné webové stránky a netradiční průvodcovskou kancelář. Před nedávnem vyšel druhý díl jeho knihy Praha Neznámá – originální i netradiční místopis, hledající rovnováhu mezi současným a historickým městem, moderní architekturou a starou Prahou či dynamickou zástavbou a panenskou přírodou.

20.6.2017
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Petr Ryska-2Foto: archiv Petra Rysky

Vyrůstal jste na Praze 6, v jedné z nejhezčích metropolitních čtvrtí. Právě tady se zrodila vaše touha a vášeň objevovat krásy skrytých míst Prahy?
Ano, vzhledem k mému bydlišti to nebylo těžké. Nejen, že se v blízkosti Prahy 6 nacházejí Hradčany s ukrytými klenoty, jako je dejme tomu Nový Svět, ale v bezprostředním dosahu se nalézaly i starobylé vesničky Veleslavín a hlavně Liboc. Ta je zajímavá dvěma naprosto odlišnými částmi, Dolní Libocí s malebným kostelíkem na kopečku v blízkosti rybníka (takže evokuje Ladovy obrázky) a Horní Libocí, kde se nacházejí nádherné neorenesanční vily, které sloužily movitějším Pražanům na konci 19. století jako letní byty. Nejtajuplnější z nich je Schubertova vila s věží a kdysi i se zpustlou zahradou s různými altánky a pergolami. Ta mne neuvěřitelně fascinovala už jako dítě.

Líbí se mi hned v úvodu vaší knihy citace Karla Čapka: „Mnoho Pražáků zná Tatry jako své boty, daleko méně je těch, kteří prozkoumali Vackov či Butovice. Obyvatel Letné se dostane k Olšanům leda při vlastním pohřbu…" (volně parafrázováno). Bylo to právě Čapkovo „Putování po Praze", které vás přivedlo k vašemu koníčku?
Čapkovy „Obrázky z domova" jsem četl až mnohem později, když už jsem Prahu sám dávno prozkoumával. Spíš mne potěšilo, že v tom nejsem sám, že i slovutný spisovatel Karel Čapek postupoval stejnou cestou a že ho rovněž přitahovaly a nadchly neznámé kouty Prahy, kam rozhodně nebylo za první republiky zvykem chodit.

Vy sám jste nějaký takový naprosto neznámý kout – třeba jen pro sebe – objevil?
Teprve postupně jsem objevoval dodnes zachované prvorepublikové kolonie Kotlaska, Hájek v Libni či Rafanda a Slatiny nad Edenem. Nečekaným objevem pak pro mne byla trampská osada Tornádo, která se skládá z prvorepublikových poštovních autobusů.

Před čtyřmi lety jste začal psát blog „Praha Neznámá", později jste jej předělal na webové stránky. Čekal jste takový čtenářský zájem?
Byl jsem velmi překvapen, jak se projekt rozvinul a jaký má ohlas. Čtenáři mi navíc dávají spousty tipů. Za každý pro mne neznámý jsem dvojnásobně rád.

Průvodcovstvím se v současné době i živíte. Nebál jste se ze svého koníčku udělat zaměstnání na plný úvazek?
To víte, že bál. Živit se průvodcovstvím je dosti ošemetná věc. Je zde spousta faktorů, které nemůžete ovlivnit, například počasí je při realizování vycházek mým permanentním nepřítelem.

Co tedy v případě deště a bouřky děláte? Rušíte vycházku, anebo vymýšlíte alternativní program?
My jako průvodci chodíme za každého počasí. Pokud samotní účastníci vycházku nevzdají, tak my nikdy!

Jak se tedy na své vycházky připravujete?
Možná až přehnaně poctivě. Nejdříve se dlouho rozhoduji, kterou vycházku zvolím, aby se účastníkům líbila a já se s ní dobře sžil. Chci ji předat opravdu od srdce. Při výběru exkurze i při samotné objevitelské výpravě musím mít tu správnou náladu na danou lokalitu, chci se v ní cítit dobře a musím chytit múzu. Pak vím, že je ta pravá. Seznamuji se s místními obyvateli a bádám „přímo na místě činu", sháním relevantní literaturu (pokud vůbec k dané lokalitě existuje). Místa si mnohokrát dopředu procházím. Uvažuji o tom, kde bude nejlepší stanoviště pro výklad, aby mne účastníci vycházky dobře slyšeli, a odkud bude optimálně vidět, tak abych mohl co nejlépe předat svůj vnitřní prožitek.

Podle jakého klíče jste vybíral místa uveřejněná v knize?
Snažil jsem se, aby výběr splňoval moje motto: „Praha není jen jedno město, ale celý soubor mnoha měst, městeček, vsí, kolonií, samot a přírody mezi tím vším." Takže jsem vybíral různé protipóly, chtěl jsem ukázat celou pestrou paletu možností, kterou Praha nabízí.

Měl jste po vydání knih reakce od lidí, bydlících přímo v popisovaných oblastech? Nezlobili se například obyvatelé kolonie na Slatinách, že z jejich nevábných obydlí děláte turistickou atrakci?
Reakce lidí bydlících v popisovaných lokalitách byly vesměs pozitivní. Lidé byli moc rádi, že se píše zrovna o jejich domečku. Na Slatinách někteří lidé možná nejsou moc rádi, že tam dělám prohlídky. Mně však nejde o to, ukazovat nevábná obydlí – vyprávím historii jedné unikátní pražské čtvrti. Z knížky měli místní rodáci naopak radost.

Zdá se mi to, nebo se v kapitolách cíleně vyhýbáte industriální Praze?
Ničemu se v projektu Praha Neznámá cíleně nevyhýbáme, děláme i vycházky po industriálních Holešovicích a průmyslovém Karlíně. V knížce zatím ještě žádná průmyslová čtvrť nebyla, ale to jen z toho důvodu, že má omezený rozsah a že se tam tedy vše prostě nevejde. Nicméně už teď mohu prozradit, že ve třetím díle knižní řady se jedna bývalá industriální čtvrť má objevit.

Když člověk listuje vašimi knihami, popadne jej až fyzická touha zmiňovaná místa navštívit. Zároveň z nich dýchá takový prvorepublikový prázdninový duch… I fotky chudinské čtvrti totiž nepůsobí depresivně. To byl záměr?
Možná jsem se skutečně nechal unést prvorepublikovým duchem optimismu, kdy i obyvatelé nouzových kolonií hleděli na svoji budoucnost velmi pozitivně a bydleli ve své čtvrti opravdu rádi.

Druhý díl knihy se mi zdá ale mnohem podrobnější, v něčem i systematičtější.
Ano, druhý díl se zabývá i hlubším popisem čtvrtí jako takových, často včetně historických obrázků. Možná to vzniklo tím, že když jsem viděl, co všechno nám každodenně mizí před očima, tak jsem neodolal touze tato místa dokumentovat.

Když prosákne do médií zpráva, že se bude bourat dům v historickém centru, zvedne se obrovská vlna nevole. Zastrčené oblasti ale nikoho moc nezajímají. Jako bychom měli pocit, že malé obyčejné domky žádnou skutečnou hodnotu nemají.
To je pravda. Atmosféry a charakteru místa okrajových čtvrtí si ještě neumíme plnohodnotně vážit a doceňovat je. Přesto mám pocit, že v některých okrajových lokalitách funguje genius loci a že si lidé své okolí hlídají, nebo se o to aspoň snaží – jako příklad uveďme Střešovičky. Jinde ovšem vznikají naddimenzované stavby, které do svého okolí vpadnou jako slon do porcelánu, čímž původní vzhled a duch lokality nenávratně likvidují.

Coby bojovník za starý Prosek jste poukazoval na nesmyslnost bourání hostince U Brabců, starobylé budovy s krásným novorenesančním sálem. Máte radost, že se od demolice nakonec upustilo? Možná je to i vaše zásluha.
Radost mám samozřejmě obrovskou, i když jsem v tom upřímně ani nedoufal, o to větší a příjemnější bylo překvapení. S mojí zásluhou bych to moc nepřeháněl, jiní se zasloužili mnohem více – iniciativa ProProsek, architektka Eva Červinková a spousta dalších lidí. Snažil jsem prostřednictvím projektu Praha Neznámá jen trochu pomoci zachránit kolorit jedné svébytné pražské části.

Ostatně, vy na Proseku již nějakou dobu žijete. Většině Pražáků se při slově Prosek vybaví obrovské sídliště. Vy byste jim to asi vyvrátil, že?
Zatím se mi to u lidí, kteří mě osobně na Proseku navštívili, k mé velké radosti vyvrátit podařilo. Ukazuji jim Starý Prosek s návsí se spoustou hospůdek, sochou Piety, s viničním sloupem a labyrintem uliček ve skalách. Lidé jsou většinou překvapeni starobylým románským kostelem, farou i zvonicí. Neopakovatelné jsou panoramatické výhledy na celou Prahu a unikátem potom přírodní památka Prosecké skály, kde se chystá zpřístupnění podzemního jeskynního labyrintu. Žijeme zde po prostu, po venkovsku a proto tu samozřejmě máme i Svatováclavskou pouť. Například naše vinobraní je jedinečné tím, že se sedí přímo ve vinici. Fenoménem celopražského významu, který nemusím hlouběji představovat, je bobová dráha.

Dnes se neustále sestavují a vznikají žebříčky nejlepších zemí a měst k bydlení. Jaké jsou ty nejzajímavější a nejkouzelnější pražské lokality podle vás, tedy jakási pomyslná vaše „top místa"?
Šárecké údolí, Nebušice, Malvazinky, Hřebenka – vesměs místa obklopená krásnou přírodou či obdařená mimořádnými výhledy.

Existuje nějaká pražská ulička, kterou jste dosud pořádně neprozkoumal? Či stále čeká na vaše objevení?
Bohužel spíše existovala – Fastrova ulička na Břevnově. Celý život mě fascinovala tím, že když jsem kolem projížděl po Bělohorské třídě tramvají, tak za jednopatrovými předměstskými domky v pozadí vykukovaly velmi zvláštní baráčky – jako někde na Novém Světě, či tak trochu ve Zlaté uličce, klasicistní domky se špaletovými okénky. Svou malebností i hrbolatou dlažbou bývala Fastrova ulička často používaným exteriérem pro filmaře. Léta jsem si říkal, že tam určitě musím vyrazit, že mě tam bude čekat mimořádný zážitek. K mé smůle, než jsem se stačil rozhoupat a zajít tam, tak mi ji zbourali. Výsměchem pro mne je, že jeden z nových objektů dostal cenu za architekturu.

***

Petr Ryska (*1963) vystudoval ekonomiku městské dopravy na VŠE a cestovní ruch na VŠO. Dlouhá léta působil jako státní zaměstnanec. V roce 2013 založil blog Praha Neznámá, ze kterého se postupně stala úspěšná webová stránka, a nakonec i zdroj obživy. V současnosti vede průvodcovskou kancelář, která se specializuje na netradiční komentované procházky po metropoli. Je autorem dvou knih o neznámých místech Prahy a připravuje díl třetí (www.prahaneznama.cz).

Autor: Denis Drahoš, Ilona Smejkalová

20.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kanadská borůvka

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Úřadu rakouského prezidenta se dnes složením slibu oficiálně ujal vítěz opakovaných voleb Alexander Van der Bellen.

Na návštěvu Česka přijede rakouský prezident Van der Bellen

Volba vedení Konfederace politických vězňů je dle soudu neplatná

Praha - Současné předsednictvo Konfederace politických vězňů bylo zvoleno protiprávně. Rozhodl o tom loni nepravomocně Městský soud v Praze, uvedl v neděli server Aktuálně.cz. Soud dal za pravdu části členů konfederace, podle kterých sněm organizace nebyl v roce 2015 při volbě vedení usnášeníschopný kvůli malému počtu přítomných. Vedení konfederace se proti rozsudku odvolalo, případem se bude letos zabývat vrchní soud.

Zlé i dobré časy pražských vil

Praha - Winternitzova vila. Poslední realizovaný objekt slavného architekta Adolfa Loose, nazývaný též Béžová princezna, najdete na pražském Smíchově.

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Festival Metronome má Stinga i vlastní tramvaj

Prvním tuzemským festivalovým koncertem Stinga vyvrcholí dnes večer první den Metronome Festivalu Prague. Hudební přehlídka láká do pražského festivalového areálu na Výstavišti tisíce návštěvníků. Aby se pohodlně dopravili na festival i domů, nechal dopravní podnik posílit MHD v Praze. Metro i tramvaje budou jezdit častěji a dokonce přibyde speciální festivalová tramvajová linka č. 40.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies