VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Petr Drulák: Regulace kapitalismu je naprosto základní otázka

Profesor Petr Drulák patří k lidem, kteří neviděli ve zvolení Donalda Trumpa žádnou katastrofu. Očekává, že mezinárodní scénu budou do značné míry určovat vztahy Washingtonu s Moskvou a Pekingem. Přesto je přesvědčen, že partnerství mezi Spojenými státy a Evropskou unií bude i nadále pevné.

14.1.2017
SDÍLEJ:
Fotogalerie
20 fotografií

Petr Drulák.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Navíc si myslí, že brexit nepovede k rozpadu unie, ale naopak k jejímu upevnění, neboť všichni už vidí, jak velké problémy vyvázání z unijního svazku přinese především Britům samým. A Francie? Ta podle nastupujícího velvyslance s odchodem z EU nebude ani laškovat, bez ohledu na to, kdo se stane jejím prezidentem.

Čtěte také:Českým velvyslancem ve Francii bude Drulák, na Ukrajině Matula

V posledních týdnech se zdá, že se světová politika točí kolem toho, kdo koho hacknul, vyposlechl, natočil a pak vydíral, aby tím ovlivnil vnitropolitický vývoj v jiné zemi. Je to reálný problém mezinárodních vztahů?
My jsme si zvykli na elektronickou komunikaci, kterou jsme si před dvaceti lety neuměli vůbec představit. Domlouváme se s celou planetou přes e-maily, Twittery, Facebook. To je velmi efektivní, přináší to spoustu výhod, ale zároveň také rizik. Především snadnou napadnutelnost. Fyzický přenos informací byl velmi komplikovaný, ale z tohoto hlediska mnohem bezpečnější. Na druhou stranu snaha států vstupovat do vnitřních debat cizích zemí není neobvyklá. Už od 19. století si státy kupovaly nebo podporovaly zahraniční noviny, aby psaly v jejich prospěch.

Máte po ruce nějaký příklad?Petr Drulák.
Máme ho i v české diplomacii, kdy Edvard Beneš subvencoval jedny britské noviny s cílem naladit Brity ve prospěch nového Československa. Každá velmoc postupovala tak, že v zemích, na nichž jí záleželo, měla novináře, kteří jí šli na ruku. To patří k novodobému veřejnému mínění. Nové jsou však elektronické prostředky komunikace, jejich rychlost a těžká vystopovatelnost.

Existuje návod, jak se vyznat v situaci, kdy se americké tajné služby přou se svým budoucím prezidentem, jestli a do jaké míry Rusko ovlivnilo volby v USA?
Vždycky je důležité mít informace z více zdrojů a porovnávat je. Poznatek amerických tajných služeb, že Rusové měli zájem na tom, aby jeden z kandidátů vyhrál, a v tom smyslu informačně působili, není nijak sporný. To jsme věděli i bez nich. Sami Rusové to dokonce říkali nahlas. Četl jsem veřejnou část zprávy amerických tajných služeb a musím říct, že jsem tam nenašel vůbec nic, co bychom nevěděli z jiných veřejných zdrojů.

Může cílená hackerská nebo informační kampaň jiného státu ovlivnit výsledek voleb, to, jak se miliony lidí u uren rozhodují?
Nepřeceňoval bych to. Žijeme ve společnosti postavené na informační pluralitě. Demokratická společnost je postavena na tom, že si umí poradit s dezinformacemi. Když v Americe jistá skupina lidí přišla s tím, že se Barack Obama nenarodil v USA, a tudíž nemůže být prezidentem, nějakou dobu to rezonovalo na sítích, pak se prokázalo, že je to nesmysl, a bylo po bublině. Platí to i o politických kampaních. Každá strana nějak manipuluje s informacemi a používá ty, které jí vyhovují. V pluralitní společnosti se dezinformace navzájem ruší. Zpravodajské služby do toho mohou zasahovat a dělají to, ale nemyslím, že by to měnilo základní povahu střetu, který je soubojem nejen o informace, ale také o důvěryhodnost.

Jak v tomto kontextu vnímáte nové centrum proti dezinformacím a hybridním hrozbám, které zřídilo ministerstvo vnitra?
Nemám na to zcela vyhraněný názor. Vnímám jako fakt, že státy se snaží reagovat na nově vzniklou situaci, kterou přinesla elektronická média a sociální sítě. Za rok si můžeme říct, co centrum dokázalo a jestli slouží účelu, kvůli němuž vzniklo.

Předvolební sliby

Za týden se prezidentského úřadu ujme Donald Trump. Brzy se pak ukáže, jak vážně myslel sliby, jež zazněly v jeho kampani. Které z nich podle vás skutečně splní?
To nevím a nejsem si jist, zda to ví Donald Trump. On nyní dává dohromady tým, někteří lidé už se v něm dokonce vyměnili. Uvidíme, co všechno bude chtít prezident Trump uskutečnit. Poměrně zřetelná kontura se rýsuje v otázce tvrdší imigrační politiky. Otázka je, jak se postaví k Rusku. O to se teď vede spor mezi jeho týmem a zpravodajskými službami, ale chci upozornit, že v demokratickém státě určuje zahraniční politiku politické vedení země, nikoli zpravodajské služby.

Na předvánočním semináři Fontes rerum jste uvedl, že Trump se obklopil generály a byznysmeny, což je skupina lidí, která nepodporuje revoluce, takže se nedají očekávat nějaké převratné změny kurzu americké zahraniční politiky. Navíc se podle vás chce do historie zapsat jako velký prezident. Čím by toho mohl dosáhnout?
Těmi větami jsem především reagoval na alarmistické zprávy, které viděly v Trumpově zvolení konec světa. Chtěl jsem říct, že on se sice zásadně vymezil vůči establishmentu, ale je na něm vlastně závislý, byť jde o jinou jeho část, než která byla u vlády. A čím se zapíše do historie? To je věc, která se u politika nedá naplánovat. Vy si můžete připravovat projekty, koncepce, ale když v té funkci jste, čelíte hlavně událostem, které jsou nepředvídatelné. A on se do dějin zapíše způsobem, jakým bude reagovat na konkrétní dění ve světě a jak přitom dokáže uskutečňovat americký zájem.

Kdyby obstál se ctí, nezboří jako politický outsider a muž byznysu tezi, že každý úspěšný státník musí projít nějakou volenou funkcí, v Americe minimálně Kongresem?
Máte pravdu, že Trump za sebou dlouhou politickou zkušenost nemá. Když se ovšem podíváte na Baracka Obamu, také nešlo o kariérního politika, měl za sebou skromnou senátorskou dráhu. Americký systém je zajímavý v tom, že dovoluje vyniknout i lidem, kteří své zkušenosti nasbírali mimo politiku. V mnoha ohledech to může být handicap, protože Donald Trump se bude s pravidly politiky teprve seznamovat, ale velkou výhodou zase je, že se na problémy současného světa dokáže podívat jiným pohledem. Jinak než lidé, kteří v politice strávili dvacet třicet let a k určitým věcem začínají být slepí. Ale nenechme se mýlit, Trump není někdo, kdo by spadl z Marsu, on byl součástí americké společnosti.

Jako příznivec Demokratické strany.
Ano, většinou na straně demokratů. Je to nepochybně člověk, který se ve věcech orientuje, dobře Ameriku zná a ví, jak funguje, není to lesní muž.

Když odhlédneme od tónu jeho kampaně, je jako miliardář schopen uspokojit potřeby a projekce lidí ze středozápadu, kteří mu nakonec dali rozhodující hlasy?
Jisté je, že během kampaně to dokázal lépe než levicovější kandidátka Hillary Clintonová. Uvidíme, jak on a jeho tým bude schopen reagovat na potřeby těch Američanů, kteří cítí, že v posledních letech jen ztráceli. To je kritická masa, která mu pomohla vyhrát volby. A ona teď bude čekat, že Trump její očekávání naplní.

Sociální mobilita

Jste autorem teze, že Trumpovo vítězství do jisté míry odráží konec amerického snu, v němž se každý chudák díky píli, talentu a práci mohl stát boháčem. Nyní ale lidé, kteří se narodí chudí, chudí také umírají a bohatí bez práce bohatnou. Je to hlavní důvod deziluze, která zrodila Donalda Trumpa?
Nevím, jestli je hlavní, ale vidím ho jako mimořádně silný a netýká se jen USA. I v dalších bohatých západních společnostech vidíme, že sociální mobilita je mnohem nižší než dřív. Je to spojeno s určitou neoliberální revolucí, která přišla v 80. letech minulého století. Jde o velmi nebezpečný jev, neboť vytváří poměrně silnou společenskou vrstvu, která je permanentně nespokojena a vcelku oprávněně se cítí vynechána z benefitů hospodářského růstu a těžko se ztotožňuje s hlavními politickými stranami a nakonec i se systémem liberální demokracie. Z tohoto hlediska je to zásadní otázka, a pokud Trump pomůže tento problém řešit, určitě věci prospěje. Už během přípravy na prezidentství působil na některé americké firmy a přesvědčil je, aby zachovaly pracovní místa v ohrožených částech USA. To je závazek z kampaně, k němuž se aktivně hlásí, což je povzbudivé. K jeho vítězství je však nutné podotknout, že jeho protikandidátka nebyla příliš věrohodná. Její základní problém byl, že ač řekla cokoliv, Američané o tom měli pochybnosti, nevěřili, že Hillary říká pravdu. V tom byla Trumpova situace jednodušší, než kdyby proti němu stál někdo jako Barack Obama.Petr Drulák.

Jak říká Hynek Kmoníček, někteří kolegové Hillary Clintonové si posteskli, že byla snad jedinou demokratkou, která dokázala prohrát s Donaldem Trumpem. Když se vrátím k očekáváním voličů, musím se zeptat na vztah USA s Čínou. Je při vědomí toho, jakou část amerického dluhu Číňané drží, pravděpodobné, že Trump přistoupí k nějaké formě embarga na čínské zboží a investice v USA? A bude Moskvu využívat k nátlaku na Peking?
Vztah s Ruskem a Čínou bude skutečně v Trumpově zahraniční politice asi dominantní. Bude se patrně snažit o dohodu s Ruskem a naopak o tvrdší postoj vůči Číně. Jak to bude dělat, si netroufám odhadnout. Jen doufám, že Trumpova administrativa nezapomene na Evropu a že si znovu připomeneme důležitost transatlantických vztahů. My se totiž navzájem potřebujeme, a pokud chceme něco dokázat, musíme táhnout za jeden provaz.

Otázka je, zda by Trump na existenci Evropy nejraději nezapomněl, protože vazbu na ni už značně oslabil Barack Obama, který se soustředil na vztahy v Jihovýchodní Asii, dohodu s Íránem, Blízký východ. Trump byl prvním prezidentem, který během kampaně nepřijel na předvolební cestu do Evropy a nežádal o podporu spojenců. Necítí američtí lídři, že Evropa neprožívá nejlepší roky, a pragmaticky se od ní odtahují?
Trump možná nejel do Evropy proto, že věděl, jaké přijetí by ho tu čekalo. Pokud vím, jel do Skotska, kde má nějaké nemovitosti. Vztah USA a Evropy ale není z těch, které by se odvíjely od emocí nebo afinit. Amerika toho bez Evropy zas až tolik nedokáže.

Opravdu?
Je to tak. Když se podíváte na nějaké výraznější úspěchy americké zahraniční politiky, tak co prosadila bez Evropy? Moc toho nenajdete. Naopak společně jsme dokázali třeba ten Írán. To byla věc, kdy jsme táhli za jeden provaz, shodli jsme se na diplomatickém řešení a došli jsme k cíli. Stejně jako při reakci na ruskou agresivitu vůči Ukrajině. Izolace by i Ameriku činila slabší. Když se v posledních letech do něčeho pustila sama, nedopadlo to moc dobře, viz Irák a kroky George W. Bushe. Američané si toho jsou vědomi.

Na druhou stranu nestor světové diplomacie Henry Kissinger Trumpovi poradil, aby uznal ruskou anexi Krymu. A když se teď chystají důležité rozhovory o ukončení války v Sýrii, turecký prezident do Astany pozval Rusy a Američany, ale z Evropy nikoho.
O Sýrii rozhodují státy, které se tam vojensky angažují. Evropa učinila strategické rozhodnutí se do válečného konfliktu nezapojovat. Přitom bych neřekl, že Amerika tam teď hraje nějakou důležitější roli. V posledních měsících se v oblasti profilují tři regionální velmoci, a to je Rusko, Turecko a Írán. Bude jen dobře, když se rozhovorů zúčastní Američané. Co se týká Ukrajiny, tam skutečně záleží na podobě dohody, jejíž součástí musí být jak Rusko, tak Ukrajina. Je ovšem pravda, že ač se na její potřebě všichni shodujeme, nedaří se nám jí dosáhnout.

Prezidentská kampaň ve Francii

Směřujete na velvyslanectví do Paříže, kde se bude v květnu do určité míry rozhodovat o budoucnosti Evropy. Očekáváte, že v případě vítězství Marine Le Penové nebo Françoise Fillona budou zrušeny protiruské sankce?
My teď nevíme ani to, jak se k sankcím postaví Trumpova administrativa. Pro USA i evropské státy by bylo komplikované rušit sankce, aniž by bylo zřejmé, jakou získáme protihodnotu. Jejich zrušení jen tak, bez dohody o Ukrajině, je z mého hlediska těžko představitelné.

Bude tato agenda přítomna ve francouzské prezidentské kampani, například jako jeden ze slibů Le Penové?
Prezidentské či parlamentní kampaně nejsou vyhrávány na zahraničněpolitických tématech, nikde, ani ve Francii. Kdo zvítězí, bude záležet na tom, jak osloví Francouze v každodenních problémech.Petr Drulák.

Které to jsou?
Francouzské problémy nejsou příliš odlišné od těch, jež mají jiné unijní země. Je to třeba otázka boje s nezaměstnaností.

No vidíte, zrovna tu v Česku vůbec neřešíme, naopak každého Ukrajince, který by u nás chtěl pracovat u pásu, vyvažují podniky zlatem.
To je pravda, v tomto jsme poněkud atypičtí. Ale i Česká republika řeší konkurenceschopnost, která s tím dost souvisí. A další zásadní věcí jsou státní regulace, tedy jak zařídit, aby ekonomika byla efektivní, ale zároveň aby její výnosy sloužily společnosti jako celku. Myslím, že regulace kapitalismu je naprosto základní otázka. Evropa a Francie také stojí před výzvou, jak nastavit soužití s imigranty a muslimy vůbec. Předvolební debaty generují poměrně zajímavé názory, takže Francouzi mají z čeho vybírat.

Je představitelné, že by Francie pod nějakým vůdcem měla tendenci opustit EU?
To si nedokážu představit. Francie má velkou snahu unii měnit a posouvat ji určitým směrem, ale je s ní natolik bytostně spjata, že frexit je opravdu těžko myslitelný.

Jenže totéž platilo donedávna i o Itálii. A vida, přišel Beppe Grillo a s ním i myšlenka na referendum o vystoupení z EU. Když vyhraje, může po Británii opustit unii i její zakládající člen Itálie. To by mohlo být pro EU likvidační.
V tomto ohledu jsem optimistický a nečekal bych takový vývoj ani v Itálii. Zrovna tam došlo k zajímavému obratu, kdy Beppe Grillo udělal před několika dny nečekaný krok a pokusil se v Evropském parlamentu o spojení s liberály, Verhofstadtovou frakcí ALDE, což je nejfederalističtější skupina. Velkou roli v tom hraje brexit, který v určitých vrstvách obyvatel vzbudil velké naděje. Teď si ale nejen britská společnost začíná uvědomovat, co všechno to obnáší. Politici, kteří plédují za vystoupení z EU, budou mít čím dál složitější pozice, když budou mít před očima obrovské problémy, které musejí Britové řešit. Brexit tak nebude působit jako magnet, ale spíš jako varování.

Zeptám se tedy z opačného konce. Je nejvyšší čas na užší politickou integraci EU, kupříkladu v zahraniční a bezpečnostní oblasti?
Spolupráce minimálně v těchto oblastech je na pořadu dne. V posledních měsících se na evropské úrovni diskutují různé představy o prohlubování evropské obrany, ať už jde o obhajobu vnějších hranic EU nebo vysílání společných misí do evropského sousedství. Každý z těchto plánů se samozřejmě musí vypořádat s tím, že v očích občanů evropský projekt ztrácí na popularitě. Na ambicióznější představy o integraci občané většinou odpovídali negativně, takže je potřeba vystihnout míru propojení, o níž jsou politici schopni obyvatele unijních zemí přesvědčit.

Visegrádská čtyřka, jejíž jsme součástí, ovšem nepatří k uskupením, která by hlubší integraci podporovala. Není to škoda?
Není to jednoznačné. Zrovna v otázce evropské obrany visegrádské země určitě nebyly brzdou. Pravda je, že střední Evropa vyhodnotila rizika migrační krize jinak než Německo. A měla problém i s některými představami Evropské komise, ale neřekl bych, že by země V4 říkaly striktní ne jakékoli integrační iniciativě. A také je třeba říci, že ne ve všem se visegrádské země shodují. Česká pozice bude v řadě otázek jiná než v případě Polska či Maďarska.

Čtěte také:Petr Drulák: Odpovědnost Ruska za situaci na Ukrajině je jasná

Může mít Česko reálnou ambici promlouvat do toho, kam se bude Evropa v příštích letech ubírat?
K tomu promlouvat můžeme a musíme, samozřejmě při vědomí naší velikosti a možností. Od České republiky nelze očekávat, že by byla státem, který bude určovat agendu a základní směr. Ale to se izolovaně daří málokomu, čas od času možná Německu, ale už ne státům o něco menším. Česká republika musí mít ambici v rámci nastolené agendy definovat své priority a zájmy a ve spolupráci s ostatními vytvářet koalice tak, aby se promítly do celoevropského řešení.

A jaké jsou základní zájmy a priority České republiky v době, kdy se svět výrazně mění a je jiný než před pěti lety?
My máme především zájem na tom, aby se Evropská unie udržela a posilovala. Kdyby došlo ke krachu evropské konstrukce, což není věc, kterou bych čekal, ale vyloučit se nedá, stát naší velikosti a lokace by se dostal do zásadních problémů. Obrovský přínos evropské integrace spočívá mimo jiné v tom, že kultivovala vztahy mezi státy, které se uvnitř EU k sobě chovají trochu jinak než ty, jež podobná instituce nespojuje. U menších států je to otázka přežití.

KDO JE Prof. Ing. PETR DRULÁK, Ph.D.Narodil se 16. září 1972.
Vystudoval mezinárodní obchod a politiku na Vysoké škole ekonomické v Praze, absolvoval řadu zahraničních stáží na evropských univerzitách.
V letech 2004–2013 byl ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Před pěti roky byl jmenován profesorem.
Je autorem několika knih, nejznámější je Politika nezájmu. Hovoří pěti jazyky.
V letech 2014–2015 byl 1. náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, poté byl politickým tajemníkem ministerstva.
V prosinci 2016 byl jmenován velvyslancem ve Francii, funkce se ujme počátkem února.

Autor: Kateřina Perknerová

14.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Andy Warhol & The Velvet Underground.

V Divadle Archa se v sobotu uskuteční večer věnovaný Warholovi

Trestání dítěte. Ilustrační foto.

DVA POHLEDY: Facka jako násilí. Zrušíme fyzické tresty dětí?

V Emauzích bude výstava o sudetoněmeckých odpůrcích nacismu

Praha - V Emauzském klášteře v Praze v sobotu bude zahájena výstava mapující osudy sudetských Němců, kteří se z křesťanského přesvědčení postavili nacismu a zaplatili za to životem. Expozice nazvaná Svědkové lidskosti - Odpůrci nacismu z řad sudetoněmeckých křesťanů v letech 1938 - 1945 je součástí víkendové konference Sdružení Ackermann-Gemeinde, které se snaží o rozvoj česko-německých vztahů.

Praha 6 chystá dohodu s investorem proluky na Vítězném náměstí

Praha - Městská část Praha 6 připravuje memorandum o spolupráci s investorem na pozemku proluky na Vítězném náměstí. Místo kontroverzního projektu administrativního centra zvaného Ledního medvěd by tu měl být postaven převážně bytový dům. Starosta Ondřej Kolář (TOP 09) to řekl na dnešním jednání zastupitelstva, memorandum ale podle něj není závazné.

AKTUALIZOVÁNO

Po havárii vodovodu se propadla povozka na Karlově náměstí

Praha – Dopravní omezení v části Karlova náměstí si od pátečního dopoledne vyžádala havárie vodovodu spojená s propadem vozovky. Provoz tramvají zůstal zachován – avšak až do soboty policisté uzavřeli frekventovaný úsek mezi ulicemi Resslova a Na Moráni pro silniční dopravu.

Povinná předškolní docházka omezí svobodu výběru školky

Praha - Rodiče předškoláků musí od září povinně přihlásit své dítě do školky. Někteří je budou nuceni umístit jinam, než kam by chtěli. Garanci místa totiž budou mít jen tam, kde mají trvalé bydliště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies