VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pavel Myslín: Člověk byl mezi chartisty svobodnější, než v běžné společnosti

Praha /ROZHOVOR/ - Od zveřejnění Prohlášení Charty 77 uplynulo 40 let. V sobotu se v Lucerně koná při té příležitosti setkání více než dvou stovek jejích signatářů. Bude mezi nimi i Pavel Myslín, celoživotní milovník knih, který Chartu 77 podepsal ve dvaceti letech. Co to obnášelo a jak na to období dnes vzpomíná? „Bylo to pro mne vysvobození," říká v rozhovoru pro Deník.

7.1.2017
SDÍLEJ:

Pavel Myslín. Foto: Deník

S jakým očekáváním půjdete dnes do Lucerny?
Chartu jsem podepsal ve dvaceti letech, od té doby uplynulo 40 let. Když jsem ji podepisoval, řada lidí byla starších než já. Dnes jsou to lidé ve vyšším věku. Rád bych se s nimi ještě potkal. Nejde o žádné velké vzpomínání, ale o lidský kontakt.

O čem byste si s nimi chtěl promluvit?
Spíš si myslím, že to budou témata týkající se současnosti. Například vztah k migraci a takzvanému islámskému problému v Čechách.

Jaký přínos pro nás, kteří tu dobu nezažili, může Charta 77 mít?
V tom jsem trošku skeptický. Pro většinu lidí už nic neznamená, mladší generace o ní ví pramálo anebo vůbec nic. Netýká se to jen Charty 77, ale i spoustu jiných věcí, které se udály před pětadvaceti lety.

Vzpomínáte si na den, kdy jste Chartu podepsal?
Byl to docela obyčejný studený den, někdy začátkem března. Tenkrát jsme se s kamarádkou vydali za psycholožkou Danou Němcovou, o níž jsme věděli, že u sebe dokument má. Nejdřív jsme si asi hodinu povídali, pak jsme se jí zeptali, zda se můžeme svým podpisem také připojit. Rozhovor s ní byl vstup do prostředí, který vlastně nemohl být ideálnější, protože šlo o křesťanskou část. Později jsme se stýkali s Václavem a Kamilou Bendovými a jejich dětmi a to byl opět úžasný zážitek. Setkávat se s někým takovým byla pro dvacetiletého člověka obrovská škola.

Jak jste s o Chartě dozvěděl?
Z Hlasu Ameriky, který jsme s kamarádkou pravidelně poslouchali. Asi dva měsíce nám trvalo, než jsme se dozvěděli o Daně Němcové. Ve dvaceti člověk nemá takové kontakty.

Věděl jste, co bude podepsání obnášet?
Ano, protože jakmile vešla Charta v patrnost, režim spustil obrovskou kampaň. V Rudém právu vyšel článek Ztroskotanci a samozvanci, který byl postavený na pomluvách a nenávistných výlevech. Věděl jsem z Hlasu Ameriky, jak skončili první signatáři, kteří podepsali ještě v roce 1976 a jak je Státní bezpečnost pronásleduje a šikanuje.

Co následovalo po podpisu?
Nebyl jsem pro ně tak důležitá osoba. Státní bezpečnost mě vzápětí pozvala na výslech. Před tím jsem navštívil znova Danu Němcovou. Její muž Jiří mě tehdy vzal na balkon a dal mi poučení, co můžu od výslechu čekat a jak bych se měl zachovat. První výslech nebyl nic dramatického, nevyhrožovali mi.

Co to pro vás znamenalo v osobním životě?
Obrovské vysvobození. Bude to znít zvláštně, ale republika byla tehdy značně nesvobodná. Lidé předstírali a lhali. Na tom byl celý ten režim postavený. Já jsem se ale najednou ocitl ve společnosti lidí, kteří spolu mluvili otevřeně a na rovinu. Člověk, který žil ve společenství Charty 77, byl daleko svobodnější, než v běžné společnosti.

Měl jste poté problém najít práci?
Když mě brali do prvního antikvariátu, ptal se mě nadřízený, zda je něco, za co bych se měl stydět. Popravdě jsem odpověděl, že nikoliv. Podpisem Charty 77 jsem se samozřejmě nechlubil. Nicméně to vyšlo nedlouho po mém nástupu do zaměstnání na povrch. Antikvariát sídlil ve Spálené ulici a nedaleko od něj se nacházel soud, kde soudili chartisty. Tam jsem často docházel, abych je alespoň částečně podpořil. Z antikvariátu mě vyhodili asi za tři roky. Pak jsem vystřídal několik zaměstnání. Najít práci byl opravdu problém. Ale ve dvaceti letech to člověku nepřijde.

Vnitřní svobodu jste si uchovával dál. V roce 1984 vás propustili z dalšího antikvariátu poté, co jste za výlohu dal fotografii Jaroslava Seiferta, čerstvého držitele Nobelovy ceny.
Po takové události mi to přišlo jako antikváři samozřejmé. Vytvořil jsem tehdy takové tablo s fotografií Jaroslava Seiferta a jeho básněmi. Tablo jsem pak ve výloze obložil jeho knihami a napsal k tomu Jaroslav Seifert – Nobelova cena. Druhý den na mě přišel náměstek národního podniku Kniha, abych okamžitě odstranil tablo z výlohy. Ptal jsem se ho na důvod, když Nobelova pro Seiferta byla oficiálně oznámena. Pak mě zavolal ředitel k sobě do kanceláře a zakřičel na mě, že když on něco poručí, já musím poslouchat. Odvětil jsem mu, že nejsme na vojně. Prostě jsme se nedomluvili. Takže jsem dostal výpověď.

Poté jste do roku 1989 pracoval pro Národní galerii. Jaké to pro vás bylo období?
Velmi šťastné. Národní galerii mi tehdy doporučil můj dobrý kamarád. Tenkrát to bylo to nejlepší, co jsem mohl dělat. Jezdil jsem po celé republice a připravoval výstavy. Rukama mě procházela díla, na která si už nikdy takto nesáhnu. Člověk se tam hodně naučil a především jsem tam poznal zajímavé lidi, se kterýma byla radost pracovat. Po mém nástupu volali ze Státní bezpečnosti do galerie, aby mé vedoucí sdělili, jaký zločinec k nim nastoupil. Ona mi o tom telefonátu potom řekla. V té době to nebylo samozřejmé.

Chodil jste dál k výslechům?
Ano, prošel jsem řadou výslechů. Pamatuji si na dobu, kdy mě zadrželi spolu s Václavem Havlem, Václavem Bendou, Jiřím Diensbierem a dalšími lidmi a vezli nás do Bartolomějské. Estébáci si tenkrát mysleli, že mě získají pro spolupráci, protože jsem z nich byl zdaleka nejmladší. Všemi možnými výhrůžkami se mě snažili donutit několik měsíců ke spolupráci. To pro mě ale nepřicházelo v úvahu.

Měl jste strach?
Ano, bál jsem se vězení.

Věřil jste v té době, že by režim mohl padnout?
Většina lidí kolem mě tehdy říkala, že je to navždy, že se jeho konce už nedožijeme. Já jsem věřil, že dožijeme a že nebudeme tak staří, až skončí. A taky že ne. Mě bylo tehdy 33 let.

Podílel jste se nějak na událostech kolem převratu?
Byl jsem na několika demonstracích. Pak jsem ale usoudil, že budu prospěšnější jinde. Tehdy jsem pracoval ve Špálově galerii, kde bylo jedno ze středisek Občanského fóra. Dělal jsme, co bylo nutné – příprava letáků pro venkov, braní telefonů a vysvětlování lidem, co je nutné udělat…

Uvažoval jste po roce 1989, že byste vstoupil do politiky jako mnoho jiných chartistů?
Nabídku jsem dostal, ale odmítl jsem ji. Nejsem na politiku psychicky stavěný. Já potřebuji dělat s knížkami, to je moje láska.

Pavel MyslínNarodil se před 60 lety v Praze. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Bylo mu dvacet let. Poté vystřídal několik zaměstnání, pracoval v několika antikvariátech, poté pro Národní galerii. Po roce 1989 se vrátil k práci antikváře. Před třinácti lety nastoupil do antikvariátu Valentinská, kde pracuje dodnes. Je autorem knihy O Svatojakubské pouti a František Bílek a kniha. Další publikaci o Františkovi Bílkovi připravuje.

Čtěte také: Výstava u Národního divadla připomíná mluvčí Charty 77

Autor: Andrea Karlíková

7.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koncert Robbieho Williamse, Letňany, 19.8.2017
8

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Praha - Kolem dvaceti kousků naservíruje v sobotu publiku na letišti v Letňanech britský zpěvák a tanečník. Nebudou chybět nové věci z desky The Heavy Entertainment Show, jež vyšla loni. Areál se otevře již v 15 hodin.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) příští týden absolvuje další dvě bilanční schůzky s ministry, při kterých v závěru volebního období rekapituluje splněné a nesplněné části vládního programového prohlášení. V pondělí bude jednat s ministrem pro lidská práva a legislativu Janem Chvojkou (ČSSD), v úterý s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (za ANO). Sdělil to dnes tiskový odbor Úřadu vlády.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení