Paní, neseme vám psaní! Práci listonošů dnes udržují i letáky

„Nástup internetu a elektronické komunikace ovlivnil postupně i poštu nevyjímaje. Dnešní svět komunikuje prostřednictvím SMS zpráv či emailů a klasické dopisy pomalu mizí. Pryč jsou doby, kdy jsme si s přáteli posílali dopisy a pohlednice," uvedla Marta Selicharová, mluvčí České pošty. Podle Selicharové však ještě klasická dopisová korespondence ozdobená poštovní známkou zcela nezanikla.

„Je to spíš záležitost starší generace. Pochvaly či stížnosti na doručovatele taky posílají klasickou poštou," poznamenala mluvčí s tím, že pochvaly převažují. Je prý s podivem, že další věkovou kategorií jisté věrnosti ke klasickým dopisům či pohlednicím jsou školáci.

A to zejména v době organizovaných několikadenních přírodních pobytů. „Hned se pozná, že napsat dítěti pohled není pro dospělé, kteří jsou zvyklí na psaní používat pouze klávesnici, zrovna jednoduché," hodnotila mluvčí Selicharová.

Výrazná početní převaha doručovatelek nad muži stejné profese začala po roce 1948

Jednoduché to ale v současnosti zřejmě nemají ani samotní pošťáci. Podle České pošty s tím souvisí i změna v obsahu brašen poštovních doručovatelů. Zatímco dříve to prý byly dopisy milostné, rodinné či obchodní povahy, dnes převažují dopisy úřední, soudní či ty nepěkné od exekutorů.

„V brašnách a vozících také daleko častěji najdeme reklamní letáky. To ještě v dobách předrevolučních bylo něco, co pošťák opravdu nenosil. Ale je třeba si přiznat, že i díky jim má mnoho pošťáků dnes ještě práci," upozornila Marta Selicharová.

Okrsek tak do deseti kilometrů

Změnil se ale i charakter práce doručovatelů. Jestliže v dobách minulých byl odkázán jen na svou fyzickou zdatnost, a posléze vzdálenosti zkracoval jízdou na kole, dnes mají k dispozici třeba sněžný skútr, auto a v době povodní i lodě. Samozřejmě půjčené.

„Beztak i v současnosti nachodí či najezdí denně mnoho kilometrů. Tvořit tak řečené doručovací okrsky je totiž věda. Musí se brát v potaz mnoho proměnných, nejen samotná délka okrsku, ale i hustota zástavby a řada dalších věcí. Zpravidla platí, že délka pěšího okrsku nemá být delší než 10 kilometrů," upřesnila Marta Selicharová.

Vládnou ženy, muži už jen u balíků

Novodobou historii českého poštovnictví převážně píšou ženy. Podle České pošty se zpočátku jednalo o vyloženě mužské a zároveň prestižní povolání, takový poštmistr měl vysoký společenský status.

„Postupně však muže začaly nahrazovat ženy a od dob poválečných, zejména po roce 1948, získávaly většinu. Dnes mezi poštovními doručovateli také muže potkáme, ale jsou to většinou výjimky, více než 90 procent totiž tvoří ženy. Na druhou stranu většinu mužů najdeme v případě tzv. balíkového doručování," popisovala mluvčí Selicharová.

Stal jsem se pošťákem, a kdo je víc? Toto okřídlené lidové úsloví, které se mimochodem dá napasovat i na jiné profese, prý přece jen stále drží jistou tradici. Podle Marty Selicharové má Česká pošta zaměstnance, kteří v této instituci pracují v třetí a někde i ve čtvrté generaci.

„Mnoho doručovatelů začalo nosit dopisy v létě na brigádě a práce se jim tak zalíbila, že u ní zůstali roky," poznamenala mluvčí. Někdy je pošťák také jediným člověkem, se kterým si zvlášť osamělí lidé pravidelně setkávají.

Situace chce podle České pošty využít například Japonsko, které se potýká se stárnoucí populací tamní pošta plánuje provozovat jakýsi dohled na seniory, kteří žijí opuštěně.

Pošťák by je prý jednou měsíčně navštívil, zkontroloval, popovídal si, v případě potřeby jim třeba i nakoupil. Jednalo by se tedy o určitou formu komunitní práce. „I když něco podobného Česká pošta neplánuje, tak skutečnost, že lidé pošťákům svěřují nejrůznější věci, svědčí o důvěře, kterou v ně mají," hodnotí mluvčí Selicharová.

Nezřídka se také stalo, že poštovní doručovatel zachránil někomu život svojí vnímavostí. Z historicky váženého povolání, které vzbuzovalo úctu, se postupem mnoha let stal z pošťáka člověk, kterého mají lidé rádi, tedy pokud ho vůbec znají.

„Zdá se mi, že se dost střídají. Bydlím tady už třiadvacet let a poslední dobou mi poštu doručují úplně neznámí lidé," říká sedmdesátiletá důchodkyně Marie Koucká z Kobylis. Prý se na ni pošťáci ale usmívají, protože je jediná, která je vždy doma a nemusí psát výzvy k vyzvednutí zásilek na poště.

Poštovní doručovatelka Zuzana Halbichová v rozhovoru říká: Překážkou pro doručení zásilek jsou někdy psi

Čtvrtý pražský obvod je největší obvod vůbec. Nejen co do počtu obyvatel, ale o ně právě jde. Lidé se mezi sebou většinou neznají, ale říká se, že člověk by měl znát svého listonoše. Tím je právě ve čtvrtém obvodu Zuzana Halbichová (na snímku vpravo).

Co vás k práci doručovatele přivedlo?

Nejsem kancelářský typ a k práci mě tak přivedla možnost práce venku a také komunikace s lidmi. V srpnu tohoto roku to bude 20 let, co pracuji na České poště na Praze 4 na pozici listovní doručovatelky.

Za tu dobu už přece musíte znát i v tak velkém obvodu pár příjemců.

Od začátku své práce doručovatelky je mi svěřen stejný rajón a za tu dobu jsem se pro mnoho lidí, kteří jsou staří a jsou doma sami, někdy jediným člověkem, se kterým si mohou alespoň chvíli popovídat.

Téměř dvacet let ve stejné profesi je dost dlouhá doba. Pomýšlela jste na změnu?

Ta dlouhá doba je přece zároveň důkazem, že svou práci mám ráda. Za těch necelých dvacet let jsem si vyslechla několik životních příběhů a viděla vyrůst jednu generaci dětí.

Máte někdy obavy o svou bezpečnost?

Ano. Práce doručovatelky je do určité míry se strachem o bezpečnost spojena. Tu ovšem nemusejí znamenat jen možní zloději a násilníci, ale i psi, kteří jsou občas největší překážkou pro doručení zásilek.