Pokud bychom si měli představit jakoukoli profesi spojenou sčističkou, asi se většině znás vybaví všudypřítomný nepříjemný pach ze špinavé vody. Čtyřiapadesátiletý vedoucí čistících jednotek a kalového hospodářství čistírny odpadních vod na Císařském ostrově Milan Páleníček to vidí, nebo spíš cítí,jinak.

„Je tu mnoho rozdílných pachů. Zpřitékající odpadních vod, ztakzvaných shrabek, vyráběného bioplynu nebo třeba vlastního kalu. Někdy je to příjemný odér zeminy, jako když se na jaře hrabete na zahrádce. Většina zdejších pachů je přírodních. To co vypouští automobily je mnohem horší,“ vypráví sympatický muž, který nastoupil do Pražských kanalizací a vodních toků před třicetilety.

Na zahrádce má čističku

Zažil přeměnu zobrovského socialistického podniku na dnešní firmu Pražské vodovody a kanalizace, kterou vlastní největší společnost na českém vodohospodářském trhu VeoliaVoda.

Během Páleníkova vyprávění každý hned pozná, že kvodě a své profesi má skutečně vřelý vztah. Je jachtařem a na své zahrádce na Karlštejnsku si malým zařízením čistí odpadní vodu a upravuje tu studniční.

„Vpráci jsem každodenně součástí procesu, kdy se ze špinavé vody stane čistá. To mě fascinuje a zároveň naplňuje,“ pokračoval.

Výpusť si oblíbili ptáci

Se svým týmem se původně vystudovaný elektrotechnik na dopolední směně stará oto, aby bylo vše připraveno pro nepřetržitou činnost čističky. Každé odpoledne totiž desítkám zaměstnanců na Císařském ostrově skončí směna a ocelý chod se starají pouze čtyřilidé.

„Naše práce je ifyzicky náročná, často je potřeba čistit různé nádrže a potrubí. Vše je tady otýmové práci, lidé zde musí mít kvodě dobrý vztah. Kdo tu zůstane pět let, tak do důchodu už zaměstnání nemění.“

Za poslední roky se podle Páleníčka výrazně zlepšila kvalita čištění vody vmetropoli. Svědčí otom například fakt, že si výpusť do Vltavy oblíbili různí ptáci, například racci a kachny.