Jak vzpomínáte na váš první všesokolský slet v roce 1948?

Bylo tam neuvěřitelné vlastenecké nadšení, atmosféra byla velmi bouřlivá. Už po válce jsem toto nadšení vnímala, vždyť během druhé světové války byla spousta sokolů zavřena, popravena, a nyní opět ukázali svou bojovnost, sílu a jednotu. Já jsem tehdy jako čtrnáctiletá dorostenka cvičila na dvě skladby, tehdy jsme si na slet všichni ještě šili dresy a byli jsme z toho nadšení.

Jaký vliv měla na tento slet komunistická strana, která se několik měsíců předtím chopila moci?

„Byli jsme a budem, za Benešem půjdem," to bylo hlavní heslo, které jsme vykřikovali během průvodu Prahou. S únorovým převratem málokdo ze sokolů souhlasil, a proto se tehdy semkli snad ještě více než kdy jindy. Tenkrát už na Václaváku shlížel na průvod Klement Gottwald, a všichni sokolové, kteří v průvodu šli, udělali místo vpravo hleď vlevo hleď. To byla tehdy obrovská provokace.

I přes velké vlastenectví byl v padesátých letech Sokol zrušen, co to pro vás znamenalo?

Jeho členové přešli pod nejrůznější velké organizace jako ČKD, Pragovku a podobně, někteří úplně se cvičením přestali, jiní odešli do zahraničí a založili sokolské spolky v místech svého nového bydliště, čehož je potřeba si vážit, neboť ty spolky zde fungují dodnes. Já jsem po roce 1950 cvičila i nadále, protože bez pohybu si neumím život představit. Na pohybu jsem odchovaná, a tak jsem chodila cvičit i se svými malými dětmi do nově vzniklých tělovýchovných spolků. Udělala jsem si také cvičitelský kurz, a od šedesátých let tak děti trénuji.

Všesokolské slety nahradily po roce 1950 spartakiády. Účastnila jste se také jich?

Samozřejmě, celkem jsem cvičila na třech spartakiádách. Je pravda, že až do celospolečenského uvolnění, které zavládlo v roce 1960, byla účast na spartakiádách povinná, silně politicky motivovaná, a všichni to tak vnímali. Ale dá se říct, že poté už jsme na nich cvičili z vlastního zájmu a proto, že nás to bavilo. Byly tam hezké skladby, a spartakiády nám opravdu alespoň trochu tu sokolnickou činnost nahradily.

V čem se spartakiády od sletů lišily?

Jednoznačně ve financích. Slety si platili sami sokolové, kdežto spartakiády byly financované výhradně státem.
Během našeho rozhovoru, který se odehrával v bytě paní Peštové, si s námi povídal také její manžel, rovněž velký pamětník, milovník Sokola a stále velice vitální senior. V průběhu dvouhodinového povídání mi ukazoval publikace o spolku, fotografie ze soutěží a všesokolských sletů, diplomy a další pamětnické dokumenty. Ty se vyjímají také ve vitrínách a na poličkách v jejich bytě. Zkrátka, Peštovi mě o svém zaujetí v Sokolovi nemuseli dlouho přesvědčovat.

Jak prožívali sokolové rok 1989?

Ještě předtím bych vyzdvihla také rok 1968, kdy už jsme začali plánovat znovuobnovení Sokola. Víte ale sama, jak to dopadlo, přišla zahraniční vojska, a bylo po plánech. Bohužel v roce 1968 byli aktivní sokolové ve vrcholovém věku, to v roce 1989 už bohužel nebyli.

Přišla tedy sametová revoluce pozdě?

Pro tělovýchovnou organizaci ano. Je ohromná škoda, že se touto dlouhou přestávkou roztrhla ta kontinuita, kdy se členství v Sokole a obecně všech těchto společenských organizacích, převádělo z generace na generaci. Ale i tak je samozřejmě dobře, že se po roce 1989 Sokol znovu obnovil, i když ta přetržená návaznost mě moc mrzí.

O co dnešní děti, které už do Sokola nedocházejí, přicházejí?

Málo se hýbou, vůbec nemají základní pohybovou průpravu, jsou nešikovní. Ano, rodiče je dávají na fotbal, florbal, hokej a tak dále. Ale tyto sporty jsou velmi jednostranné, vůbec děti nenaučí přirozenému pohybu. Sokol v nich pěstuje všestrannost, od gymnastiky přes atletiku až po šplh a další. Ne každé dítě je pohybově nadané, ale v každém se dá přirozenou cestou pohybová průprava vypěstovat. Vždyť dneska ty děti neumějí ani padat, neuvěřitelné množství zranění zapříčiní obyčejné spadnutí. To je moc smutné.

Vy ale děti ve vinohradském Sokole i nadále trénujete, takže se přece jen tradice v některých případech zachovává?

Tak snažíme se o to, ale těch dětí neuvěřitelně ubývá. Jsou ale i tací, kteří stále do Sokola stále dochází, jsou velmi šikovní a mají velké ambice. Sama s nimi jezdím na soutěže všestrannosti a letos moje dorostenky dokonce na republikové soutěži obdržely třetí místo. Ale je jich bohužel velmi málo.

V roce 1994 se konal také první porevoluční všesokolský slet. Jaký vidíte hlavní rozdíl mezi všesokolským sletem v roce 1948 a těmi po roce 1989?

Především v komerci. Dříve si sokolové všechno finančně zajišťovali sami, od dresů, které jsme si šili, přes cestování, pronájem sokolovny, organizaci sletů a tak dále. Dnes už se toto všechno stalo komerčním.

A je něco, co se ani po těch letech nemění?

Určitě ten úžasný a nedefinovatelný pocit, když projdete bránou borců na obrovský stadion. Už jenom pro ten pocit stojí všesokolský slet za to. Už se těším, až si ho za necelý měsíc opět prožiji. Budu cvičit za seniory na písničky z první republiky.

Vlasta Peštová

Narodila se v roce 1934 v Pyšelích. Vystudovala gymnázium a stavební průmyslovou školu. Pracovala ve výzkumném dopravním ústavu, nyní je v důchodu. Když jí byl jeden rok, přestěhovala se s rodinou do Prahy – Michle. Zde začala v roce 1945 docházet do Sokola. Když se přestěhovala do Vinohrad, zapojila se do zdejší tělovýchovné organizace, kde působí dodnes. Má syna, dceru a jednu vnučku. Celá její rodina je do Sokola zapojena.

Čtěte také:

Začal 15. všesokolský slet, podívejte se na fotky

XV. všesokolský slet

Česká obec sokolská slaví tento rok 150. výročí od svého založení. Vrcholem oslav je letošní XV. Všesokolský slet, jehož hlavní program se koná v prvním červencovém týdnu. Slavnostní úvod proběhne v neděli 1. července, kdy se Praha stane svědkem sokolského sletového průvodu. Hlavní program sletu se koná 5. - 6. července v pražské Synot Tip aréně. Ve čtvrtek i v pátek zde vystoupí sokolové z celé republiky s jedenácti nacvičenými skladbami, mezi nimiž je například píseň Dávej ber, Jen pro ten dnešní den, Ať žijí duchové či Muzikantova písnička.

Všesokolský slet se koná jednou za šest let. Setkávají se na ní sokolové z celé České republiky. První slet se uskutečnil v roce 1882 na Střeleckém ostrově. Druhá světová válka přinesla čtyřleté zpoždění 11. sletu, který byl na dlouhou dobu posledním. S nástupem komunismu v Československu přestal Sokol jako samostatná organizace na 41 let fungovat, slety během tohoto období nahradily spartakiády. První porevoluční všesokolský slet se uskutečnil až v roce 1994.

Michaela Rozšafná