Obrazy po soudu propadly státu a Kriminalistický ústav je chtěl do svých sbírek pro studijní účely. Dostal ale jen čtyři desítky děl, protože zbytek chtěli majitelé zpátky. „To znamená, že někde je relativně velké množství nesporných falz a je otázka, co se s nimi bude dít do budoucna. Dědicové se je mohou pokusit znovu dát na trh," řekl náměstek ředitele ústavu Marek Kotrlý.

„Usilovali jsme o to, aby se soubor nedělil a byl uložen v některé státní instituci. Soud ale vlastníkům vyhověl, když si to vyžádali zpět. Já bych si myslel, že jako předmět trestné činnosti by to mělo celé propadnout státu, ale právní názor soudu byl tento," uvedl.

Mimořádný případ

Falza se ústav rozhodl vystavit proto, že šlo o mimořádný případ – rozsahem i kvalitou padělků. „Druhý cíl je osvěta a seznámení veřejnosti s tím, jak takový padělek vypadá. Ne každý má představu, že padělek může být tak kvalitní, že ani sám autor není schopen rozpoznat, jestli to maloval sám, nebo někdo jiný," připomíná Kotrlý malíře Kristiána Kodeta, jehož díla se také falšovala, nicméně on sám si nebyl jistý, zda není jejich autorem.

Malíř Libor Prášil vytvořil pro skupinu překupníků v letech 2003 až 2004 téměř 160 padělků. Jejich prodejem podle soudu vydělali až 15 milionů korun. K padělkům dodávali falešná potvrzení o jejich původu. Prášilovi však platili jen řádově tisíce korun; hlavní aktér případu Jan Trojan dostal 7,5 roku vězení, Prášil podmínku. Zabývá se i volnou tvorbou, vedle krajin či portrétů má ale na své webové stránce i rubriku, kde nabízí kopie starých mistrů.

V oběhu je mnoho padělků

Český trh s uměním trápí padělky dlouhodobě, odborníci odhadují, že je falz až třetina děl z těch, která jsou v oběhu. Ve zmiňované kauze ale šlo o velmi těžko rozpoznatelné padělky. „Na případu jsme pracovali s kriminalisty i odborníky z Národní galerie několik let, dělaly se stovky analýz. Bylo tam množství posudků soukromých soudních znalců, které vesměs potvrzovaly pravost těchto děl, protože padělky byly velmi kvalitní," řekl Kotrlý.

Zájemci o posouzení pravosti díla by se v Česku měli podle odborníků na obracet nejlépe na některou ze státních institucí. Existuje totiž velké množství znalců a expertů, jejichž kvality jsou sporné. Falzifikátům nahrává i nedostatečná legislativa. V zahraničí bývají soudní znalci pojištěni a pokud vydají nepřesný posudek, musí za ně pojišťovna platit vzniklou škodu. V ČR hmotnou zodpovědnost soudní znalci nemají.

Problém je ale i to, že mnohým kupcům padělaných děl zjevně nevadí, že si nekoupili originál. Kopie uměleckých děl se pravděpodobně nepřestanou vyrábět, vznikaly v celých dějinách umění a mají své publikum. Nesmějí ale být vydávány za originál a nesmějí být signovány údajným autorem.