„Naučíte mě za šest minut zpívat koledy?” ptá se s úsměvem pán v obleku, který přišel na Staroměstské náměstí, aby si v rámci celorepublikové akce Deníku s názvem Česko zpívá koledy zazpíval.

Je krátce po půl šesté večer a večerní obloha ještě více potemněla. Místo sněhu, který by byl pro prosincové počasí příhodnější, dopadají na zem kapky. To bude paráda zpívat v tomhle počasí, pomyslím si. O deset minut později však jako mávnutím kouzelného proutku je po dešti. Dokonce je i teplo. Jakoby i počasí bylo nakloněno akci, která na tento podvečer připadá.

Před pódiem na Staroměstském náměstí je nad očekávání mnoho lidí. Všichni drží v ruce papírový sešit se známým logem regionálního Deníku. Jen formát je o trochu menší a jeho obsah vyplňují texty tří koled.

Všichni, co sem přišli, aby sjednotili hlasy a společně si zazpívali, odhodili své starosti na chvíli stranou, nasávají vánoční atmosféru a v klidu vyčkávají na úder šesté, aby mohli začít zpívat.

„Je to zajímavá akce. Myslím si, že to lidi spojí,“ říká jedna z účastnic. „Přišli jsme sem proto, že umíme krásně zpívat,“ vtipkuje mladý pár a dodává: „A teď vážně, je to moc pěkný nápad. Chceme si tu zazpívat a nastartovat tu pravou vánoční atmosféru.“

Několik minut před šestou se už dav začíná vlnit nedočkavostí. V jejich výrazech je vidět, že se na zpívání těší. Zatímco se na pódiu řadí dětský pěvecký sbor Paleček z Horních Počernic spolu s paní učitelkou Zdeňkou Hejlíkovou, všichni studují koledy.

Zpěv zahájil trubač

Hodiny odbíjejí šestou hodinu, zpívat se však ještě nezačalo. „Zpívat se začne až minutu po šesté. Po trubačovi,“ vysvětluje divákům-zpěvákům moderátor akce.

Poté co dozní poslední tóny trubače z radniční věže, náměstím se rozezní melodie první koledy. Zpočátku je slyšet pouze sborový zpěv dětí. Po chvilce však lidé odhazují ostych stranou a jejich zpěv nabírá na síle.

Ačkoli moc zpívat neumím, mix dětského sboru a davu mi nedá a přidám se. První sloky zvládají všichni zpaměti. Jakmile se však začnou zpívat další, většina z příchozích včetně mě zaboří svůj pohled do sešitu. Najít slova nám pomáhá i učitelka sboru, která velký dav zpívajících nejen diriguje, ale i gesty napovídá, co v textu následuje.

Po více jak čtvrt hodině je dozpíváno. „Bylo to krásné, ale moc krátké. Příští rok by to chtělo více koled,“ svěřuje se mi paní, která stojí vedle mě.

„Lidé zpívali nádherně. Bylo by mnohem lepší, kdybychom takhle dohromady zpívali daleko déle,“ hodnotí akci učitelka sboru. „Všichni si to opravdu užili,“ nadšeně dodává.

„Bylo to bezvadné. Skvělá zkušenost,“ podotýká členka dětského sboru. „Překvapilo nás tolik lidí a moc nás bavily děti, které zpívaly u podia a imitovaly paní učitelku, jak diriguje.“