Přeprava divokých koní na vzdálenost přes čtvrt zeměkoule, letadlem a dále ještě nákladními auty, je mimořádně riskantní podnik. Děláme sice všechno proto, aby dopadl dobře, ale zcela jisti si být nemůžeme.

Ostatně, máme-li pružně čelit neočekávanému, jisti se cítit ani nesmíme…

K transportu jsme vybrali koně v optimálním věku i zdravotním stavu. Na dobu vlastní přepravy budou pochopitelně utlumeni a absolvují ji v bednách, vyrobených na základě mnohaletých zkušeností. Přítomni budou veterinář i kurátor kopytníků, který dlouhá léta pracoval jako řadový chovatel.

Děsíme se především otřesů během pozemní přepravy z Khovdu do Khomiin Talu. Ta obnáší téměř tři sta kilometrů po nezpevněných komunikacích, z toho posledních padesát kilometrů mezi dunami.

Máme ovšem respekt také z nakládání převaláků do beden a z překládek, které se staly osudnými některým z koní během dřívějších mezinárodních transportů.

A přes všechny ty plány a zkoušky visí otazník i nad tím, jak budou divocí koně snášet let strojem CASA.

Hlučnost vojenského dopravního letadla bude vyšší, než je tomu u civilních letounů. Zvažovali jsme, zda převaláky z aklimatizační a chovné stanice v Dobřejově na České Sibiři nezvykat na vysokou hladinu zvuku – třeba neustálým projížděním traktoru nebo prostě jen zapnutým rádiem, ale upustili jsme od toho. Podle všech poznatků koním nevadí hluk jako takový, nesmějí se však leknout náhlého zvýšení jeho intenzity. Proto se také organizátoři letu snaží zajistit, aby naše CASA z leteckého parku české armády tankovala v Rusku pokud možno
v klidnějších částech tamních letišť. A konečně je tu problém s náhlými změnami tlaku.

Celkem tři starty a tři přistání by koním mohly způsobit pořádnou bolest v uších. Já bych tedy pěkně zatínal zuby…

Naštěstí v letadlech CASA se při jejich letové hladině kolem pěti tisíc metrů udržuje tlak na úrovni vrcholu Sněžky.

To je sice ještě stále mnohem méně, než třeba v airbusech, které ve své letové hladině mají kabinový tlak na úrovni 3500 metrů nad mořem. Ovšem koně Převalského si běžně nedělají výlety ani na tu Sněžku a mohli by to dost těžko snášet.

Ano, přeprava divokých koní Převalského přes čtvrt zeměkoule do jejich domoviny je riskantní, ale současně mimořádně potřebný a prospěšný podnik. Držte, prosím, nám a hlavně jim palce!

Letový plán
Úterý 14. června v 15.00 LSEČ odlet Praha Kbely.
Úterý 14. června ve 21.10 LSEČ přistání v Kazani, odlet ve 22.30 LSEČ.
Středa 15. června ve 3.45 LSEČ přistání v Novosibirsku, odlet 5.05 LSEČ.
Středa 15. června v 8.00 LSEČ (14.00 místního času) přistání v Khovdu.
Neděle 19. června ve 4.00 LSEČ (10.00 místního času) odlet z Khovdu,
přistání v Praha Kbely 22.20.
Exkluzivní deník v Deníku

Expedici, jejímž cílem je návrat čtyř koní Převalského do oblasti Komintal v západní části Mongolska, Deník sleduje. Každý den nabídneme informace, postřehy a zážitky z této cesty. Ty budou čtenářům exkluzivně zprostředkovávat ředitel Zoologické zahrady v Praze Miroslav Bobek a její tisková mluvčí Jana Ptačínská. První část expedice odlétá do Mongolska dnes, 9. června a návrat je naplánovaný na noc z 19. na 20. června. Do té doby bude Deník exkluzivním pozorovatelem tohoto výjimečného projektu.

MIROSLAV BOBEK