Náměstek primátorky pro územní rozvoj: Praha nebude sloužit developerům

Litovat ale nemusí. Ve středu se stal náměstkem pražské primátorky a bude to právě on, kdo vtiskne výraznou stopu do tváře nejkrásnějšího města na světě.

Koalici hnutí Žižkov (nejen) sobě a TOP 09 se podařilo plnit volební sliby a své postavení jste, byť v opačném gardu, obhájili, proč jste spojenectví neobnovili?

Volební výsledek ukázal, že veřejnost vnímala pozitivní změny hlavně jako přínos našeho hnutí.

No a? Mohl jste být starostou a Vladislava Hujová z TOP 09 místostarostkou.

Jenže kdyby se v nastoupeném trendu pokračovalo, v příštích volbách by TOP 09 mohla mít o deset procent méně a my o stejný počet hlasů víc.

Toho se topka lekla a ze štiky v politickém rybníku se stala líným kaprem?

TOP 09 se velmi rychle stala starou politickou strukturou a začala se spojovat s lidmi, jimž říkám přátelé starých pořádků. Na Praze 3 k nim patřila hlavně ODS jako lídr čelem zpět a ČSSD, která se s ní vezla. Tak to tam vždy fungovalo, v roce 2010 byla TOP 09 jakýmsi novým elementem, dva roky nicméně ztrácela čas koalicí s ODS, neprosadila nic, a tak docela odvážně přibrala do vedení nás. Řada věcí se najednou úplně otočila, městská část přestala privatizovat nebytové prostory a volné byty, začala připravovat koncepci sociálního bydlení. Zcela se změnila politika ve vztahu k Nákladovému nádraží Žižkov. To je mimochodem typický příklad toho, jak se změnila komunikace mezi obcí a developery.

To mě zajímá, protože územní rozvoj bude na magistrátu váš hlavní job.

Ano, v tom mám intenzivní praxi.

A třeba v tom je jádro pudla vaší „závadnosti". Koneckonců voliči dali jasně najevo, že už nechtějí, aby různí šíbři řídili politiky a rozhodovali o tváři našich měst, místo aby to bylo naopak. Asi to tak cítili i na Praze 3.

Tam to byl dlouholetý problém. Radnice zastávala názor, že není nutné příliš ovlivňovat to, co kde má být postaveno, čím víc, tím lépe, něco ve smyslu Zítra se bude stavět všude. Všechny projekty se nám zastavit nepodařilo. Když se podíváte na administrativní budovu Crystal na Vinohradské třídě, je to tak okatě nepovolitelná a neumístitelná stavba, že to pozná i laik. Překračuje uliční čáru i střešní krajinu, a to nikoliv o centimetry, ale o metry. To je prostě neuvěřitelné. Další záležitost vyrůstá na Olšanské ulici, vypadá to jako středověká pevnost s naddimenzovanými věžemi a cimbuřím uprostřed.

Je vám jasné, že podobné nášlapné miny vás na magistrátu čekají v mnohonásobně větším měřítku?

To je mi zřejmé, a proto je evidentní, že se mi nepodaří uhlídat úplně všechno. My jsme se na Žižkově soustředili na pár projektů, které jsme zachránili jako například Nákladové nádraží, což je stavba, které danou lokalitu do jisté míry utváří. Developer nesmí přijít do města a chovat se v něm jako na zelené louce. Přichází do metropole, která se mění ve vrstvách, Praha vznikala po staletí, je tím pověstná a cenná. Není tu kvůli tomu, aby developerům sloužila pro jejich byznys.

Na druhou stranu by asi nebylo správné v posvátné úctě ke stavitelům Karla IV. zastavit rozvoj Prahy. Nedávno jsem mluvila s developerem Luďkem Sekyrou, který se vašeho nástupu na radnici obává. Říkal, že například Londýn souhlasil s výstavbou desítek mrakodrapů přímo ve městě, což by za vás asi bylo nepředstavitelné. Budete striktně proti všemu novátorskému a neočekávatelnému, nebo se průkopnictví bránit nebudete?

Ne všechno, ba skoro nic z toho, co se postavilo za posledních 25 let, bylo novátorské. Vesměs jde o zastaralé projekty, které mají ryze utilitární charakter a komerce je jejich jediný cíl. Developer se od stavitele liší tím, že ten první koupí pozemek, postaví, prodá a jde pryč. Nezajímá ho, co se bude v dané lokalitě potom dít, stačí mu návratnost investice.

Máte představu, jak to změnit a udělat z developerů stavitele?

Je nutné se o to pokusit v dialogu s architekty. Tady je ovšem třeba říct, že developeři si často najímají architekty druhého řádu, rutinéry, kteří by se jako autoři samostatných architektonických projektů těžko uživili. Metropolitní plán má dvě základní teze, které mohou být odpovědí na vaši otázku. První je, že město se musí přestat rozpínat do šířky. Docela trefně se tomu říká sídelní kaše – s tímto termínem přišel Pavel Hnilička, snad i díky tomu autor Pražských stavebních předpisů. S jeho pohledem souhlasím, je to prostě hnus, který se rozlévá do krajiny a bere z ní to podstatné. Uspořádání města má dominovat člověk a jeho potřeby. Vedle toho je příroda, která má také své potřeby a je správné, aby tyto dvě entity byly svým způsobem oddělené, i když spolu těsně souvisejí. Ve chvíli, kdy přechod přestává být znatelný, není tu město ani příroda. V tomto směru by čára v metropolitním plánu měla být velmi ostrá.

A druhá teze?

Nebude-li se stavět do šířky, je třeba město zahušťovat do středu. Centra měst se dlouhodobě vylidňují. Osobně nezastávám názor, že existuje objektivní nutnost stavět. Tu cítí především developeři, veřejnost potřebuje někde bydlet, pracovat, chodit za kulturou. Ukáže-li se, že některá z těchto potřeb je nenaplněná, pak se samozřejmě stavět musí. Namísto zahušťování bychom město měli zalidnit. Od Institutu plánování a rozvoje tak budu v první řadě chtít analýzu, jak zabránit dalšímu vylidňování středu Prahy. Tento jev je důsledkem řady špatných rozhodnutí v minulosti, respektive velmi často nečinnosti. Ale někdy i činnosti, například tehdy, kdy stavební úřady povolují proměny bytových na nebytové prostory nebo na hotely. Dlouhá desetiletí architektonická obec dogmaticky pojímala urbanismus jako princip oddělených funkcí města, kde se někde bydlí, jinde pracuje a na jiném místě rekreuje. Drtivá většina pracovních příležitostí se soustřeďuje v centru a na okrajích, tedy v prstenci sídlišť, který mimochodem považuji za kvalitní zástavbu, se bydlí. Musíme se proto zamyslet nad tím, co udělat, aby se do centra zase lidé vraceli bydlet.

Přicházíte na radnici, která má snad nejhorší pověst v republice. Éru primátora Béma a přisátých kmotrů Janouška, Rittiga či Hrdličky asi nebude snadné jen tak smést ze stolu, minimálně proto, že řada smluv stále platí. Máte recept na to, jak prokletí pražského magistrátu zlomit?

Půvabné je, že můj nástup na magistrát je spojen s aférou, kdy mi policie zabavila služební počítač, aniž uvedla proč.

A už se to někam posunulo?

Ne, nemám žádnou informaci. Kdybych si toho nevšiml, tak policie dělá, jako by se to nikdy nestalo. Dodnes mě oficiálně o té akci nezpravili. No nic. Máte pravdu, že vedení Prahy je asi z hlediska politiky nejtěžší pracoviště, které se dá najít.

Vskutku, jeví se tak trochu jako přímá linka do kriminálu nebo propadliště dějin.

Tak nějak. V Praze 3, která má 80 tisíc obyvatel, rozpočet jednu miliardu korun a je vlastně samostatným městem, není na konflikty, které se mezi politiky odehrávají, tolik vidět. Proto koalice fungují snáz, neboť se řeší mezi čtyřma očima za stolem bez asistence médií. Na komunální úrovni o všem rozhoduje kolektiv radnice. Naopak na vládní úrovni má ministr pod sebou aparát celého ministerstva, který pracuje na zadáních svého šéfa. Ministr nemusí s každou agendou na vládu, tam chodí jen s návrhy zákonů nebo klíčovými personálními otázkami. Na pražském magistrátu nás čeká kombinace obojího, obrovská odpovědnost za rozpočet blížící se velkému ministerstvu a zároveň kolektivní rozhodování o každé drobné nájemní smlouvě. Bude tedy strašně obtížné rozhodovat.

A přesto se do toho nebojíte jít?

Ne, nesmím se bát, protože spolurozhodovat, formovat územní rozvoj pro hlavní město Prahu je sen každého zeleného, otevírá se možnost ovlivňovat rozvoj města na dlouhou dobu dopředu, podobu dopravních staveb, určovat jejich prioritu.