VYBERTE SI REGION

Nadšený pražský jachtař se vydal na čtyřměsíční plavbu po Atlantiku

Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Nadšenec Tomáš Kůdela se v pátek vydal na čtyřměsíční plavbu ze Středozemního moře až do Karibiku a zpátky. Ačkoliv jeho povolání nemá s plachtěním nic společného a vyrostl daleko ve vnitrozemí, jeho srdce ho táhne na dlouhé plavby po moři.

9.1.2016
SDÍLEJ:

Pražský jachtař Tomáš Kůdela.Foto: archiv Tomáše Kůdely

Na své dvanáctimetrové lodi, kterou si sám spravuje, se cítí jako doma a ročně na ní tráví i čtyři měsíce, pokud mu to jeho pracovní povinnosti IT vývojáře dovolí.

Jak jste se k jachtingu dostal?

Kořeny má už v mém dětství a mládí, kdy jsem léta jezdil k moři. Měl jsem touhu po dobrodružství. Přitahovaly mně vzdálené cesty, četl jsem dobrodružné romány, které mě lákaly putovat do neprozkoumaného území. Česká republika moře nemá, ale jako dítě jsem rád pádloval na kánoi v příbřežních vodách v Chorvatsku. Jako dospělý jsem začal jezdit na windsurfingu, ale netáhlo mě jezdit závody a honit se na čas. Měl jsem touhu přeplout velkou vodní plochu, ale směrem, kterým chci já. Nechtěl jsem jen plout v nejvhodnějších kurzech k větru, ale využít i vítr z nepříznivých směrů a dokázat se i přesto dostat ke svému cíli.

Kdy vás napadlo začít s vaším koníčkem?

V roce 2002 jsem si díky náhodě udělal kapitánský průkaz, který mě posunul k námořním lodím. Jsem z Prahy a jel jsem autem po Koněvově ulici, kde jsem viděl nápis lodní a cestovní kanceláře. Zaujalo mě, že dělají kapitánské průkazy. Hned jsem zaparkoval v boční ulici, skoro jsem zapomněl, kam jedu, a běžel jsem se zeptat, co tím myslí. Řekli, že je potřeba zaplatit peníze a přihlásit se ke zkoušce.

Byla těžká?

Vlastně to tím skončilo, protože jednání této firmy nebylo moc seriózní. Za půl roku zkrachovali a já měl to štěstí, že zkouška v Chorvatsku proběhla. Přípravu jsem si musel zajistit sám, jen jsem si od nich koupil skripta. Naučil jsem se vše a složil zkoušku. Až později jsem se dozvěděl, že v ceně měl být i týdenní kurz na moři na lodi.

Kdy jste se naučil plachtit?

Až po dvou dalších letech. Nejdříve jsem si pronajímal motorové jachty, protože jsem si říkal, že na surfu byla jenom jedna plachta, u plachetnice je hodně lan a asi bych nevěděl, co s tím dělat. První dva roky jsem se seznamoval s námořní plavbou a mořem na Jadranu.

Lákalo vás i něco jiného?

Potom jsem už poznal lidi okolo jachtingu a ptali se mě, proč nezkusím plachetnici. Jenže já bych nevěděl, co s ní dělat. Naskytla se mi možnost přidat se k účastníkům praktického kurzu na plachetnici. Tak jsme vyrazili na pět dní, kde jsem si osahal práci s plachtami. Pak jsem si objednal plachetnici a už jsem u ní zůstal. Nejede tak rychle jako motorová, ale pro mě je to daleko zajímavější. Je to více o technice, více mě naplňuje, člověk musí přemýšlet a sledovat předpovědi větru.

Jezdil jste i jinam než do Chorvatska?

Prvních pár let jsem jezdil jenom tam, protože to pro mě bylo obrovské dobrodružství. Vyrážel jsem po tamních ostrůvcích. Pak jsem si říkal, že bych rád plul daleko. Ideální byl ostrov Palagruža, který je ještě chorvatský, ale blíže Itálii. Nedá se tam moc dobře zakotvit, protože se jedná o hodně strmý ostrov. Musí být také dobré počasí, ale povedlo se mi tam i přenocovat.

Pak jste pokračoval dál na západ?

Další kroky mě vedly do Itálie, odkud jsem plul na Sardinii a na Sicílii, což byl čtrnáctidenní okruh. Pak jsem cítil, že mě táhne plavba samotná, není to jenom prostředek dopravy z jedné destinace do druhé. Nevzrušuje mě ani tak místo, jako proces vlastní plavby. Na lodi jsem odkázán sám na sebe, na své zkušenosti a na to, co dokážu. Když se něco porouchá, musím si s tím poradit. Není tam žádný servis, není komu zavolat. To je výzva, která mě provází celý můj život. Když někdo řekne, že něco nejde, mám touhu ukázat, že to jde. Možná to mám podobné jako pan Přibáň, který jezdí s trabantem.

Jaké jste měl další cíle?

Etapy se stále natahovaly, plavil jsem se od Neapole až na Maltu. Začal jsem přidávat, až jsem se před čtyřmi roky vydal na Atlantik. Nejdřív jsem plul z Kanárských ostrovů na Madeiru a do Gibraltaru. Pak následně za půl roku jsem pořádal expedici na Kapverdské ostrovy. To byla jedna z posledních kapek.

V jakém smyslu?

Charterové lodě se půjčují lidem a ti se k nim různě chovají. Když už taková loď jezdí deset let, může člověka překvapit závažnou závadou. Také nevím, v jakém je technickém stavu. K poměrně značným částkám za pronájem není čas trávit několik dní před vyplutím důkladnou prohlídkou. Přeberete ji za půl dne, mezitím posádka nakoupí zásoby a potraviny a další den se vyplouvá. A tak nebyl den, abych něco neopravoval. Zde se začala rodit myšlenka na pořízení vlastní lodi.

V čem je to těžké?

Na trase z Tenerife na Kapverdy převládá pasát foukající ze severo-východu. Pokud se chcete s plachetnicí vrátit, plujete proti větru. Takhle loď plout nedokáže, může po větru, z boku nebo šikmo proti větru. I někteří jachtaři říkali, že se zpátky nelze vrátit. Ale přece lodě proti větru křižují. Věděl jsem, že to bude dlouhá cesta, ale půjde to. Nakonec jsme na ní strávili čtyři týdny. Za osm dní jsme byli na Kapverdách a pak po týdenním pobytu jsme měli 14 dní na návrat.

Co bylo nejsložitější?

Nejdelší etapa trvala 12 dní tvrdého křižování proti vlnám a větru. Na zpáteční etapu se nám roztrhla dvakrát hlavní plachta a žádná náhradní tam nebyla. Vzhledem ke vzdálenosti nám firma nemohla servis poskytnout a situaci jsme museli řešit na ostrově vlastními silami. Nebyla to naše chyba, ale spíše technické překvapení. Plachta se vytrhla ze závěsů, z už značně opotřebených jezdců, které ji drží ve stěžni. Tím, jak se vytrhla, vítr ji roztrhal, než jsme ji dostali na palubu.

Jaké bylo ponaučení?

Posílilo to mé rozhodnutí pořídit si vlastní loď. Proti tomu stály logické i rozumné argumenty. Loď totiž není levná věc, pokud nechcete plout na voru, což já nechci. Je to hromada peněz, vlastně volba, jestli dům, nebo loď. Tím vše nekončí, loď musí někde kotvit, potřebuje údržbu. Ale když jsem si spočítal, že kdybych si pronajal loď na půl roku na oceánskou plavbu, vyšel by mě pronájem na půlku ceny starší lodi.

Našel jste tu správnou?

Asi po roce a půl hledání jsem našel takovou. V březnu to budou tři roky, co jezdím na vlastní, a mohu tím pádem dělat delší etapy a chystat se plnit si svůj sen, že bych v etapách rád obeplul svět. Neznamená to za strašně dlouhou dobu, ale v nejbližších pěti šesti letech cítím, že k tomu dojde.

Vyrážíte na plavby sám?

Jachting mám jako hobby a beru lidi do posádky. Zatím nejsem sólový jachtař, že bych si všechno dělal sám. S posádkou je veseleji. Neberu žádné pasažéry, jen posádku. Nevadí, když jsou na lodi poprvé. Baví mne je vše naučit, jsem také jachtařský instruktor a zkušební komisař. Každý se má tak možnost v průběhu plavby dozvědět a naučit vše co ho kolem plavby a lodi zajímá, případně i složit zkoušku z praxe v ovládání lodi, má-li zájem o svůj vlastní kapitánský průkaz.

Kde kotvíte?

Ze začátku jsem kotvil u Říma, protože jsem tam loď koupil. Pohyboval jsem se v Tyrhénském moři. Pak jsem přeplul do Řecka na Krétu, kde strávila loď rok a já asi čtyři měsíce. To je asi doba, kterou jsem schopen najít, abych mohl být na lodi. Loni jsem se vrátil zpět k Římu a pak jsem putoval přes Sardinii na Baleárské ostrovy až do Španělska. Na podzim jsme přepluli na Tenerife, odkud vyrazím napříč Atlantikem.

Kolik času věnujete přípravě této přeplavby?

Mám pocit, že mi to vyplňuje veškerý volný čas. Je to jiné, než na pronajímané lodi. Musíte se o všechno postarat, ale zato znáte technický stav lodi. Snažil jsem se ji dovybavit dalšími zařízeními, jako například odsolovacím zařízením, abychom z mořské mohli vyrábět vodu pitnou. Jinak bychom byli odkázáni na kapacitu nádrže, případně na balenou vodu. Dá se vše spočítat na osoby a dny, ale může dojít k překvapení, které s sebou přinese zdržení a bez pitné vody by nastal vážný problém.

Na co je ještě třeba pamatovat?

Teď jsem řešil vybavení lodní lékárny. Doufejme, že nikdo neonemocní a nestane se vážný úraz, ale i na to je potřeba pamatovat. Jakákoliv pomoc na oceánu je zcela nedosažitelná nebo řádově ve dnech.

A co na cestách jíte, máte tam ledničku?

Ano, na své lodi ledničku mám. Na charterových lodích byla lednička při dlouhých plavbách problém, protože je energeticky velmi náročná a velmi rychle vybije akumulátory. Ty se při plavbě na vítr nijak nedobíjí. Lednička tak za dva dny zcela vybila akumulátory a nebyla energie pro její další provoz ani pro nezbytné přístroje a osvětlení. Proto jsme potravu volili tak, abychom se bez ní obešli.

Jak to řešíte na vaší lodi?

Mám solární panely, které vyrábí přes den proud. Po roce fungování vidím, že na ně lednička může běžet. Jíme zeleninu, kterou zavěsíme do sítěk, aby větrala. Třeba hlávkové zelí vydrží i měsíc, ale když ho nerozkrojíte. Jenom se odloupávají listy. Chystáme se, že vezmeme suroviny a budeme v troubě péct chleba. V ledničce je o 20 stupňů méně, než je okolní teplota. Proto není vhodná na uskladnění čerstvého masa. Vezeme jídla vakuově balené a sterilizovaná zavařením. Mají trvanlivost až dva roky bez chlazení.

Vyrážíte za pár dní, kudy pojedete?

Itinerář mám na čtyři měsíce. Pojedeme na jih přes Kapverdské ostrovy, aby to pro posádku nebyla tak dlouhá etapa. Další odhad je dvacet dní cesty odtud na Malé Antily. První ostrůvek, který budeme mít v cestě, bude Barbados. Pak se pojedou krátké etapy s návštěvami karibských ostrůvků až na Britské Panenské ostrovy. Odtud dobrodružnější přeplavbou Bermudským trojúhelníkem na Bermudy. A na závěr z Bermud na Azorské ostrovy.

Nebojíte se do bermudského trojúhelníka?

Trošku, protože je to oblast, která je obestřena tajemstvím, stále mám touhu tam nakouknout a říct si, projedu jím. Spíš si myslím, že náročnější bude severní cesta zpátky z Bermud na Azory. Severně nad Bermudami foukají větry obráceně a tudy se lodě mohou vrátit. Nechtělo by se mi křižovat tři tisíce mil proti větru. To by bylo hodně náročné na psychiku i fyzickou výdrž posádky. Na severu jsou větry daleko silnější a s bouřemi, i když pojedu v době, kdy není hurikánová sezona.

Kolik budete mít členů posádky?

Na celou cestu nemám nikoho, kdo by ji se mnou absolvoval. Je to o dovolených a financích, protože rád vezmu každého, kdo má touhu zažít dobrodružství, ale je to za příspěvek na náklady, které nejsou bohužel malé. Kapacita lodi je osm osob, ale na dlouhé etapy volím raději méně početné posádky, maximálně šest osob. Skutečný počet osob v posádce je pro každou etapu jiný a závisí na zájmu.

Tomáš KůdelaNarodil se 7. března 1964 v Praze. Pracuje jako vývojář v oblasti hardwaru a softwaru. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Má tři děti, nejmladší pětiletý Tomáš s ním rád jezdí na lodi.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

9.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Havlovo výročí připomene festival, koncert i veřejné shromáždění

Praha - Letošní dvojí jubileum bývalého českého prezidenta Václava Havla si lidé i řada institucí připomíná celý rok. Oslavy nedožitých osmdesátin a připomínky pátého výročí Havlova úmrtí vyvrcholí koncem roku. V narozeninový den 5. října se uskuteční shromáždění na Václavském náměstí. O deset dní později přijde do pražské Lucerny Havlovi k nedožitému jubileu popřát 80 gratulantů.

Špatné ovzduší loni zahubilo 5540 Čechů

Celkem 5540 předčasných úmrtí si v loňském roce vyžádalo nadměrné znečištění ovzduší v České republice. Jde o odhad, který bere v úvahu objem emisí zdraví škodlivých látek – jemných prachových částic (známé pod zkratkou PM10), rakovinotvorného benzo(a)pyrenu a dalších. Problém se týká hlavně severovýchodní Moravy a středního Polabí, nejmenší znečištění naopak má Jihomoravský a Karlovarský kraj.

AKTUALIZOVÁNO
Oslavy svátku sv.Václava.

Z Hradu vyrazilo svatováclavské procesí s reliéfem Panny Marie

Praha/FOTOGALERIE/ - Prahou prošlo procesí poutníků s kopií kovového reliéfu Panny Marie, takzvaným palladiem země české. Z Hradu mířilo přes další pražské kostely na Václavské náměstí, zastavilo se i u Sněmovny a magistrátu. Procesí předznamenalo středeční Národní svatováclavskou pouť ve Staré Boleslavi, která se tradičně koná při příležitosti svátku svatého Václava.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies