Když se blesk vybije někde blízko, vždy se zdá, že to muselo být „těsně vedle“, ale tentokrát tomu tak skutečně bylo: zatímco obrazovka zapnuté televize jen blikla, počítač ve vedlejší místnosti pohasl. Displej se sice po chvíli opět rozzářil, ale spojení bylo pryč. Asi udeřilo do antény. Nu, uvidíme, do rána to jistě spraví.

Nespravili. Zatímco výjezdů hasičů zaznamenala jejich centrála na 40 – „ve většině případů k popadaným stromům či nalomeným větvím, které hrozily pádem“ – výjezdy „záchranářů“ bezdrátového připojení k internetu ani nikdo nepočítal. Bylo mi jasné, že můj případ na Bohdalci v Praze 10 na rozhraní Vršovic a Michle není ojedinělý, nicméně kolem půl desáté jsem byl první, kdo poruchu z tohoto „přístupového bodu“ hlásil – ostatní klienti asi internet tak brzy ráno nepotřebují. Byl jsem vyzván, abych setrval doma do 12 hodin, prý se u mě technik zastaví. Nezastavil. Ve čtvrt na dvě jsem byl po opakovaném telefonickém dotazu ubezpečen, že „se na věci pracuje“ a že se technik zastaví. Abych to zkrátil, oprava byla hotova po čtvrté hodině a poté již mělo vše fungovat. Nefungovalo. Technik z centra hlášení poruch mě potom musel složitě instruovat, jak internet „naladit“, protože výpadek mi z nějakého záhadného důvodu změnil IP adresu. Teď už tuším, co to vlastně je a k čemu to slouží.

Technici Airwaynetu prý byli na nohou celý den. V době, kdy jsem volal, byli všichni v terénu. „Někteří byli dokonce povolání zpět z dovolené,“ sdělil mi pán na zákaznické lince, který nechtěl říci své jméno.

Běžná rutina versus vstřícnost

Nutno dodat, že bouřkou nebyli postiženi jen zákazníci Airwaynet, ale v Praze a okolí například i firem WIA 5G nebo Auvit. Ve Wii mi sdělili, že nárůst poruch sice byl, ale nijak „světoborný“. Jednání paní, či spíše slečny Spáčilové na zákaznické lince bylo ochotné a vstřícné, a přes webkameru bych asi viděl, že se usmívá. Podobně i pan Musil z Auvitu ochotně sdělil, že nárůst poruch byl o 30 až 40 procent, ale že „vše stačili opravit v řádech hodin“. „Většinou to ani nemuseli lidé hlásit, protože si přístupové body průběžně testujeme na dálku,“ dodal pan Musil. Právě tu trochu ochoty a vstřícnosti (koneckonců placené) jsem postrádal u prvního, svého „mateřského“ poskytovatele.

Čtěte také: Bouřka v Praze: Zatopené metro i požár trafostanice