Mumie Gottwalda je zpátky na Vítkově

Uprostřed místnosti dopadají paprsky světla na nemocniční lůžko, na němž přikryto prostěradlem spočívá neznámé tělo. Je tu slyšet tikot hodin a ozývají se i zvuky kroků či zavírání dveří. Sevřená atmosféra plně odpovídá obrazu pitevny. Ale nejde o pitevnu je to laboratoř sloužící k udržování ostatků prvního „dělnického“ prezidenta Československa Klementa Gottwalda.

U příležitosti 64. výročí „Vítězného února“ 1948 se Klement Gottwald symbolicky vrací do prostor zázemí svého mauzolea, jež bylo zřízeno v Národním památníku na vrchu Vítkově. Tyto dříve přísně tajné prostory byly vybudovány v roce 1953 po Gottwaldově smrti a sloužily k údržbě jeho nabalzamovaného těla, které bylo vystaveno uvnitř památníku. Mohutná a důstojná stavba, která se budovala od roku 1928 podle návrhu architekta Jana Zázvorky, se tak v padesátých letech změnila z původního památníku československé státnosti na „čestné pohřebiště čelných představitelů československé dělnické třídy“.

Národní muzeum a Televize Metropol nyní v prostorách bývalého mauzolea připravily unikátní expozici „Laboratoř moci“, která je součástí vzdělávacího projektu na pomoc školám „I zlo může mít pozlátko“, zaměřeného proti nebezpečí všech totalit.

Velín jak v Temelíně

Gottwald zemřel v březnu 1953, ale jeho mauzoleum bylo na Vítkově otevřeno až o osm měsíců později. Tělo bylo vystaveno ve skleněné rakvi v zadní části památníku, vpravo za vstupem pro návštěvníky. Místnosti pro údržbu těla však musely být vybudovány v podzemí, aby byly veřejnosti zcela utajeny. Na jejich projektu se opět podílel architekt Zázvorka i se svým synem Janem, vzorem však byly podobné prostory v Leninově mauzoleu v Moskvě.

Gottwaldovo tělo bylo kvůli „uchování pro budoucí generace“ jak psal dobový tisk nabalzamováno a kromě toho se v nočních hodinách chladilo. Důležitá byla stálá teplota, která se v místnosti s rakví pohybovala kolem 15-16 stupňů, a také vlhkost, která musela být kolem 80 procent.

„Za tím pultíkem seděl příslušník ministerstva vnitra a hlídal provoz laboratoře tak, jako se dnes hlídá provoz v jaderné elektrárně,“ říká Pavel Douša, ředitel historického oddělení Národního muzea a jeden z autorů expozice o Gottwaldovi.

Ve dne na očích, v noci u ledu

Gottwald byl v rakvi oděn do maršálské uniformy, která se na něj jen pokládala, aby se s tělem nemuselo moc manipulovat. Když skončila otevírací doba pro veřejnost, sjela rakev na zvláštním výtahu do podzemí, kde se tělo podrobilo kontrole a poté se stěhovalo do chladicího zařízení. Jak mumii sloužilo toto střídání teplot těžko posoudit, ale faktem je, že se vše dělo podle pokynů sovětských poradců v čele s profesorem Mardaševem, ředitelem Leninova mauzolea.

Gottwaldovo tělo se však navzdory veškeré péči začalo kazit a například končetiny musely být nahrazeny protézami. Ačkoliv různé údaje o stavu těla se dost rozcházejí, jisté je, že v březnu 1962 rozhodlo politické byro ÚV KSČ v tajném usnesení o „přemístění“ Gottwaldových ostatků. Tělo bylo spáleno a popel uložen do urny. Stovka lidí, kteří se starali o chod mauzolea, byla uvolněna ze svých funkcí, budova památníku přešla ze správy ministerstva vnitra pod ministerstvo školství a technické zařízení bylo předáno Univerzitě Karlově. Československý pokus o nesmrtelnost se tak nezdařil.