Gawain: Místo, kde se zastavil čas

Dáša s vlastnoručně dělaným kloboukem Autor: Veronika Cézová

15.10.2011 06:22

Praha 7 – Na rohu ulice Korunovační a Milady Horákové je opět kolona. Řidiči svých plechových miláčků naštvaně troubí na chodce, kteří nestihli zelenou a rychle dobíhají na tramvaj. Tramvaj cinká na poplašenou dodávku, která se jí připletla do cesty. O pár kroků dále jakoby se zastavil čas.

FOTOGALERIE

Dalších 5 fotografií

Za okny textilní dílny Gawain se nikdo nestresuje, nikdo se nehádá, nikdo nikam nespěchá. Pracují zde totiž lidé s tělesným a mentálním postižením, kteří jsou rádi, že jsou v kolektivu a mají práci, která je baví.

A jsou opravdu přátelští. „Ahoj, já jsem Martin,“ vybafne na mě pozdrav Martin, který mi jako princ z dávných časů políbí ruku. „Ahoj, já jsem Veronika,“ odpovídám mu, načež ke mně přiběhnou i další, se kterými si podávám ruku.

Dáša, Katka, Kája, Jára. Ti všichni mě vřele uvítají v dílně, kde zpracovávají vlnu. Z ní pak vyrábí dětské hračky, klobouky, koberce, polštářky, gumičky, korále či náušnice.

Všechny tyto věci dělají s láskou a trpělivostí. Ale jako každý člověk mají i svá malá trápení. „Tady jsem udělala z vlny kočičku, to bude pro někoho dárek,“ rozpovídá se Martina. „Ale ještě nevím, jestli z toho bude polštářek, nebo kobereček. Budu muset ještě hodně přemýšlet, opravdu hodně,“ říká vážným hlasem Martina.

Když vycházím z dílny zpět na rušnou ulici, vidím, jak kolem mě projíždí tramvaj. Za normálních okolností bych se za ní sprintem vydala stůj co stůj. Já však jen pokrčím rameny a jdu dál. Však ona pojede brzy další.

Po návštěvě dílny si uvědomím, jak my „zdraví“ lidé řešíme mnohdy tak malicherné věci. Stále spěcháme, a přitom máme pocit, že nic nestíháme. O to krásnější pro mě bylo se zastavit.

„Martine, že tys tu vlnu neudělal i z druhé strany?“ zeptala se Kristína Pekárková Martina, který pilně zpracovával vlnu. „Jo, udělal,“ odpověděl Martin, ale bylo vidět, že na to zapomněl. Kristína Pekárková, zaměstnankyně textilní dílny pro tělesně a mentálně postižené lidi měla pochyby, a tak s Martinem začali opracovávat vlnu ještě jednou.

Nebyla však na Martina naštvaná. Ochotně a laskavě mu vysvětlila, že musí vlnu zpracovat pořádně, aby na ní nebyly žádné nečistoty.

Co je cílem vaší textilní dílny?
Otevíráme lidem možnost, jak se zapojit do běžného života. Díky práci v dílně si naši klienti osvojí pracovní návyky a mohou pak snadněji nalézt plnohodnotnou práci. Pro zdravého člověka je samozřejmé, že má chodit včas do práce, že tráví v zaměstnání určitý počet hodin. Naše klienty s tímto musíme teprve seznamovat.

Jak vypadá pracovní den vašich klientů?
Pracovní dobu máme od osmi do dvou hodin. Na začátku dne probíhá debata, co se bude konkrétní den dělat. Pak následuje samotná činnost – zpracování vlny. Po obědě si pak klienti vedou deníky, do kterých si zaznamenávají, co ten den dělali.

Jakým způsobem se vlna v dílně zpracovává?
Od chovatelů ovcí dostaneme špinavou vlnu, kterou následně pereme. Očistíme jí a cupujeme, češeme kartáči, připravená vlna se pak obarví a na sucho se přede.

Zvládnou všichni tento proces?
Každého klienta zaškolíme, nemáme žádná striktní pravidla, za jakou dobu to musí stihnout. Všem se věnujeme individuálně. Pokud by ale někomu svěřená činnost nevyhovovala, můžeme ho přeřadit na práci lehčí.

Platíte svým klientům za práci?
Jelikož již nejsme vedeni jako chráněná dílna, ale jako sociální rehabilitace, klienti mají pouze procenta z prodaných výrobků.

Kde výrobky prodáváte?
Občané mohou zajít přímo do naší dílny, jezdíme také na různé řemeslné trhy.

Jaké máte ohlasy z trhů?
Jsem ráda, že se lidem naše výrobky líbí. Kupují je, protože jim připadají hezké, zajímavé, většinou ne proto, že to dělají kvůli charitě. Proto se snažíme dělat s klienty takové výrobky, které nevypadají, že je dělají lidé se zdravotním postižením. Hračky, polštářky či náušnice jsou kvalitní a mnohdy k nerozeznání od těch, co byste si koupili v obchodech.

Z čeho jste financováni?
Dotace dostáváme z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, z magistrátu, od dárců. Letos nám bohužel na provoz chybělo sto tisíc korun, takže jsme museli propustit jednu zaměstnankyni.

Zkoušeli jste získat peníze z evropských fondů?
Ano, od roku 2006 běžel dvouletý program, během kterého jsme získali dotace z Evropského sociálního fondu. Potom už ale stejný program vypsán nebyl. Zkusili jsme se tedy přihlásit do jiného, ale tam jsme již neuspěli.

Co by měli udělat postižení lidé, kteří by se chtěli zapojit do chodu vaší dílny?
Může se na nás obrátit kterýkoliv dospělý člověk s mentálním, tělesným či kombinovaným zdravotním postižením ve věku od 18 do 62 let. Když se mu u nás zalíbí, podá si žádost o přijetí do služby a vyplní dotazník se svými zálibami. My ho pak zaučíme potřebným řemeslným dovednostem.

VERONIKA CÉZOVÁ