Věž na západním konci mostu je v podstatě soustavou dvou věží odlišného vzhledu, původu i velikosti.

Menší z věží byla postavena již v románském slohu, byla součástí prvního pražského kamenného Juditina mostu z 1. poloviny 12. století, je však starší. První zmínky o ní pocházejí až z roku 1249. Druhá, vyšší věž, začala vznikat se stavbou Karlova mostu roku 1357 podle vzoru Staroměstské mostecké věže z protilehlého břehu, ovšem byla dokončena až o století později za vlády Jiřího z Poděbrad, stále bez plánované sochařské výzdoby. Obě věže spojuje brána s cimbuřím z počátku 15. století. Zdobena je znaky zemí Václava IV.

Věže s bránou byly rovněž součástí městského opevnění, ovšem nebyly tolik poničeny za Třicetileté války jako věž na druhém břehu, neboť Švédové ji získali bez většího odporu.

Všimněte si:
Na stěnách brány nad cestou směrem vlevo od Karlova mostu jsou patrné rýhy od broušení ostří halaparten zbrojnošů, kteří kdysi byli u věže na stráži.

Menší, tzv. Juditina věž, sloužila od začátku 15. století jako těžký žalář a svojí funkci si udržela další dvě stovky let. Od roku 1591 až do roku 1784, kdy byla sloučena pražská města, sídlil ve věži celní úřad. Vchod do věže je z chodby domu čp. 56, v níž sídlil úřad mostu Pražského a solní úřad císařský. Ve stejném roce, kdy byla ve věži zřízena celnice, prošla věž i renesančními úpravami. Z této přestavby se dochovaly ozdobné štíty, zbytky rustikované omítky, tvar oken a portálu. Ve sklepení věže je dochován významný soubor rytin z poloviny 13. století, které zachycují lidské postavy, zvířata a zbraně, osmicípou hvězdu a několik šlechtických erbů.

Vyšší (malostranská) z věží je nejmladší částí celého Karlova mostu, nepočítáme-li samozřejmě rekonstrukce po velké povodni v 18. století. Věž byla využívána především jako sklad a vzhledem ke své dispozici také jako hláska, tedy podobně jako věže u sv. Mikuláše nebo na Staroměstském náměstí. Ochoz je umístěn ve výšce šestadvaceti metrů, výška věže bez ozdobných prvků je pětačtyřicet metrů. Obě věže prošly v letech 1879 - 83 rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera.

První stálá expozice rudolfínské doby

V prostorách Malostranské mostecké věže je otevřena unikátní expozice „Pražský adept – alchymie rudolfínské doby“. Prostory věže nás svou atmosférou přenesou do doby vlády Rudolfa II., kdy Prahu navštěvovali nejslovutnější alchymisté, astronomové a astrologové tehdejší doby.

V prvním patře je expozice věnována alchymii v podobě materiální a vysvětluje blízkost alchymie s hutnictvím a lékařstvím. K vidění je i kopie alchymistické pece. Ve druhém patře je expozice věnována spirituální části alchymie a současně nám představí dvě nejznámější jména té doby – Edwarda Kellyho a Johna Dee.

Expozice je doplněna základními informacemi o rudolfínské době jako dějinné fázi, kdy se kromě astronomie, alchymie a další vědních oborů rozvíjely i další obory činnosti - vznikala první muzea, tzv. kabinety kuriozit, v umění se prosazoval manýrismus a pozornost vědců i laiků byla věnována rozmanitostem přírody.

Malostranská mostecká věž v datech:
1249 – první písemná zmínka o tzv. Juditině věži na Malé Straně
1357- položeny základy věže i Karlova mostu Karlem IV.
1411- zbudována nová brána mezi věžemi a uvedeno do provozu vězení
1591 – v Juditině věži vzniká celnice, probíhají renesanční úpravy
1784 – Karlův most poničen velkou povodní
1883 – dokončena rekonstrukce věže
Provozní ředitel Pražských věží Jiří Lopata přibližuje těžkou každodenní údržbu svěřených památek: V zimě snášíme sníh z ochozů v pytlích

Potkali jsme se s provozním ředitelem Pražských věží Mgr. Jiřím Lopatou.

A povídat si bylo opravdu o čem. Na některých pražských věžích neteče voda, nejsou toalety a přesto je zde každý den naklizeno, a to jak létě, tak v zimě.

Jak se pečuje o pražské věže, které jsou buď národní, nebo technickou památkou?
Péče o tyto skvosty mezi pražskými památkami v běžném turistickém období je opravdu náročná. Naším prvořadým úkolem bylo a je zajistit pro návštěvníky co nejpříjemnější a čisté prostředí, při současném zachování všech požadavků památkové péče – ať již z hlediska použitých technologií, nebo z hlediska zákazu používání převážné většiny dostupných chemických přípravků. A tam, kde není zavedena voda, ji pro úklid každý den dovážíme.

Druhou sezónu byly pražské věže otevřeny celoročně, tedy i přes zimu. Jak se mění provoz a údržba, aby vše fungovalo i ve velkých mrazech? Neklouže to na ochozech?
Ve věžích musí být zachováno přirozené klima kamenné stavby, a proto nelze věže v zimě vytápět. Tím je samozřejmě komplikován
i úklid. Nicméně návštěvníci se nemusí bát, že by věže v zimě představovaly jakékoliv riziko. Sníh a námraza jsou bez použití soli či chemických přípravků odstraňovány z ochozů věží. Sníh pak snášíme ve vacích dolů z věže. Na ochozech jsou umístěny dřevěné rošty, které zajišťují bezpečnou chůzi i za mokra a mrazu. Vyšší nároky klade zimní provoz i na naše zaměstnance, kteří musí v chladném prostředí věží pracovat. Zaměstnanci mají zimními doplňky, a teplé nápoje. Ale i tak si zaslouží obdiv za vytrvalost.

Mezi nejatraktivnější z věží určitě patří Petřínská rozhledna a Staroměstská radniční věž, už i proto, že jsou obě bezbariérové. A tím i jedinečné v Praze.
Hlavní zásluhu na bezbariérovém přístupu mají na obou objektech výtahy, které však slouží také běžným návštěvníkům. Pravdou je, že právě přítomnost výtahu a má zcela jistě svůj podíl na vysoké návštěvnosti. Na Staroměstské radnici je navíc ve 3. patře instalována přepravní plošina pro vozíčkáře, která jim pomůže překonat schodiště od výtahu ve Staroměstské radnici k výtahu
v radniční věži.

Ale historické věže, to není samo o sobě jediné, proč by měli návštěvníci a turisté objekty navštívit. Co věže ještě nabízejí?
Na Prašné bráně je k vidění zcela nová expozice historických zbraní, na Staroměstské mostecké věži je expozice věnovaná Karlu IV. a ve zrekonstruovaném sklepení je v současnosti výstava soch. Na Malostranské mostecké věži najdete unikátní expozici o alchymii a rudolfínské době, na Mikulášské věži je jediná přístupná pozorovatelna StB v celé Praze a na Petřínské rozhledně je stálá výstava „Jára Cimrman, génius, který se neproslavil“.

Do vaší péče patří i Zrcadlové bludiště na Petříně. Udržet zrcadla ve stálém lesku… přirovnal bych to k „sisyfovské práci“.
To máte naprostou pravdu… Kolegové na Bludišti prakticky neodloží z ruky čistící prostředky na sklo a jakmile dokončí jeden „okruh“ od křivých zrcadel přes bludiště, mohou začít znovu od začátku. Ale nedá se nic dělat, každý návštěvník má právo na maximální možnou kulturu prostředí a čistotu. Malým návštěvníkům také chceme dát příležitost, aby si v zrcadlovém bludišti našli cestu ven sami a nevyužívali při orientaci „stop“ svých předchůdců na zrcadlech.

Za ty dva roky se vám určitě nashromáždilo mnoho příběhů. Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
Vzpomínám si například, jak na Petřínskou rozhlednu skupina vozíčkářů zrovna v den, kdy probíhala rozsáhlá oprava výtahu. Když naši zaměstnanci viděli smutek na tvářích vozíčkářů, rozhodli se – jako správní chlapi– a jednoho po druhém je vynesli až na dvacetimetrovou vyhlídku. Jejich nadšení i děkovný dopis od jejich vedoucí je pro nás důkazem, že když se dá do práce něco navíc, může naše práce poskytnout lidem nevšední a krásný zážitek a trvalou vzpomínku – a to je právě jeden z důvodů, proč je práce na Pražských věžích tak zajímavá a každý den jiná.

(mm)