Lidé jsou k vozíčkářům v MHD lhostejní

Trasa z Troje ze zastávky Zoologická zahrada do Ostrovní ulice na Praze 1. Pro zdravého člověka cesta asi na 30 minut, vozíčkáři všaktrvá 1,5 hodiny.

Taková je realita cestování handicapovaného po Praze. Ten samozřejmě nebude nikdy tak rychlý, jako plně mobilní člověk. Přesto by mohl mít mnohem snazší a kratší cestu.

Jedeme v tom s vámi

Včera to při své cestě ukázal také Michal Prager, který se dlouhodobě pohybuje pomocí elektrického vozíku. I on je zapojený do projektu občanského sdružení Asistence nazvaného Jedeme v tom s vámi. Ten chce upozornit lidi na to, jaké je to cestovat městskou hromadnou dopravou na vozíčku.

„Chceme, aby se o těchto problémech mluvilo, a to se také děje. I to totiž přispěje k tomu, aby jednou handicapovaní, ale i senioři či rodiče s kočárky nebyli v dopravě vůbec omezeni,“ řekl o smyslu projektu Erik Čipera, zástupce ředitelky sdružení Asistence.

Trasa plná překážek

Trasu s Michalem Pragerem a asistentem Erikem Čiperou absolvoval na vozíku také hudebník Michael Kocáb. S nimi vyrazil na cestu i redaktor Deníku.

Nástup na zastávce Zoologická zahrada nebyl nijak problematický. Autobus byl nízkopodlažní a řidič ochotně pomohl s najetím do vozu. „Určitě jsem vždy připraven. Někdy je ale problém s lidmi. Ti jsou časo jak berani, neslyší, nevidí a tváří se lhostejně. Nahrnou se do autobusu a ani nenechají místo pro kočár nebo vozík,“ řekl o svých zkušenostech řidič autobusu.

Také výstup na stanici metra Nádraží Holešovice byl bez potíží. Pak musel ovšem Michal Prager urazit na vozíku možná 500 metrů navíc, aby dojel až k výtahu, který ho dopravil přímo do metra. Nabral tak ihned zhruba 15 minut zpoždění a musel přejet i frekventovanou křižovatku.

Museli vystoupit dřív

Některým stanicím ale chybí i zmíněný výtah, takže by měl smůlu úplně. To se projevilo při výstupu. „Musíme vystoupit už na Hlavním nádraží. Bližší stanice k Ostrovní ulici, například Národní třída, Můstek, Karlovo náměstí nebo Staroměstská jsou bariérové, takže je nemůžeme použít,“ upozornil Michal Prager.

Cesta z Hlavního nádraží do Ostrovní ulice pak trvala dalších 30 minut. Mnohdy bylo přemisťování opravdu hodně dobrodružné a plné různých překážek.

„Právě na ně při každé jízdě, které pořádáme již skoro rok, upozorňujeme. Dobrou zprávou ale je, že jsme vidět. To znamená, že jsou vozíčkáři plnohodnotnou součástí společnosti, proto by měli mít zaručený i plnohodnotný pohyb,“ uzavřel Čipera.