Adopci dětí v Africe patřilo sobotní odpoledne v Mánesu. Občanské sdružení Humanistické centrum Narovinu v něm uspořádalo setkání adoptivních rodičů spolu s africkými koordinátory projektu. Patřilo především informacím o Africe, ale také příběhům.

Katka a Luděk Baumrukovi z Plzně adoptovali dvanáctiletou Everlyne v srpnu 2006. K nápadu osvojit si nadálku dívku z Nairobi je přivedla dovolená, kterou podnikli na vlastní pěst. „Strávili jsme ji v Kambodži. Cesta nás utvrdila v tom, že děti, které umějí číst a psát, mají Africe šanci na lepší život,“ řekla Deníku Kateřina.

Everlyne bydlí v jednom z nairobských slumů a má jedno přání – chce se stát zdravotní sestrou. Studovat může právě i díky Baumrukovým, se kterými se setkala letos v lednu. Vypravili se totiž do Keni. Původně se s Everlyne měli setkat ve škole, bezpečnostní situace v zemi to ale neumožnila a setkání se nakonec konalo v restauraci v centru města.

„Bylo to velmi emotivní, protože Everlyne i její maminka byly v restauraci poprvé v životě. Když si na to vzpomenu, ještě teď mám slzy v očích,“ uvedla k tříhodinové schůzce Kateřina Baumruková. A chvíli poté jí skutečně po tváři stekla velká slza.

Mezi zážitky ukazující tvrdou realitu Afriky patřila dopravní nehoda, při které se těžce zranil cyklista. Na křižovatce se srazil s dodávkou, která v Africe slouží coby autobus. „Nikdo ho už nezachraňoval. Na místo nedorazila žádná sanitka, protože v Africe nefungují základní principy jako v Evropě,“ popsal Luděk Baumruk. Vzpomíná také na Afričany snažící se hledat jídlo nebo cokoliv ke zpeněžení na velké skládce v přístavu. „Spousta lidí se také živí prostitucí, aby si vydělali na základní věci,“ dodal Luděk. Adopce Baumrukovým umožnila vidět život v jiném světle.

Věra Šmídová z Prahy 9 se pro adopci rozhodla loni v létě. K myšlence ji přivedla dcera Aneta, která se vrátila z Jihoafrické republiky, v níž byla na jazykovém kurzu. Zemi, dítě i organizaci, která zprostředkovává adopci, si obě našly na internetu. „Vybrali jsme si sedmiletého Jamese z Nairobi. Máme doma dvě holky, manžel byl proto rád, že má doma konečně syna,“ uvedla s úsměvem Deníku Věra Šmídová.

Adopce ji vyjde na 2400 korun za čtvrt roku. Keňu si vybrali kvůli angličtině. Například v Guiney se adoptivní rodiče s dítětem domlouvají francouzsky. „Představuji si, že až dítě vyroste a já za ním jednou třeba vyjedu, tak chci, abych se s ním domluvila,“ dodala Šmídová. Ona i její dcera chtějí podporovat Jamese tak dlouho, dokud to půjde. Každý měsíc mu proto posílají dopisy, třikrát do roka od nich dostává poštou balíček s tužkami, pastelkami, sešity nebo plyšovými hračkami.

Rozhovor

Setkání se konají jednou za půl roku

Rozhovor se Simonou Heřtusovou z občanského sdružení Humanistického centra Narovinu. To se zabývá adopcí na dálku, projekty v africkém zamědělství, vzdělávání nebo zdravotnictví. V současné době spolupracuje s dvěma tisíci adoptivních rodičů z celé České republiky.

Kolik afrických koordinátorů do Prahy dorazilo a jak dlouho se zdrží?

Po třech letech dorazilo na měsíc devět koordinátorů. Na setkání ve školách a pro veřejnost po celé České republice mluví o zkušenostech z částí Keni, kde pracují, žijí a organizují projekty.

Proč se setkání konají?

Cílem je seznámit adoptivní rodiče s lidmi, kteří adopci koordinují. Rodiče mají navíc možnost od nich získat více informací o dítěti a rodině, které podporují.

Jak často se takové akce konají?

Větší setkání pořádáme jednou za půl roku. Koordinátoři z Afriky na nich ale bývají výjimečně, protože například pomoci jim se zaplacením letenky, ubytování je velmi finančně náročné.