Radost má i Matěj Horn, který si Královstvím železnic splnil svůj dětský sen. Jako malý kluk miloval vláčky a zamanul si, že bude mít největší modelové kolejiště na světě. A téměř do puntíku se mu to splnilo.

Království železnic je největší modelové kolejiště v České republice a po Hamburku druhé největší na světě. Neustále se rozrůstá – například o Ústecký, Karlovarský a Plzeňský kraj.

„Do roku 2012 přibude postupně Praha a Středočeský kraj, v roce 2014 bude hotový model celé republiky,“ vysvětluje Rudolf Pospíšil z Království železnic. A na kolik korun vyjde jeden kraj? „Připodobním to k domu. Cena výstavby Karlovarského kraje stála, jako byste si koupila menší rodinný dům,“ vysvětlil Rudolf Pospíšil.

Vláčky a potažmo celá železnice tedy rozhodně nejsou levnou záležitostí. „Ano, stojí to sice spoustu peněz, ale je to nádherná práce. Vezměte si například naše modeláře, to jsou takové přerostlé děti. Nechybí jim ani kreativita, ani trpělivost. A té je potřeba opravdu hodně,“ uzavírá povídání Rudolf Pospíšil.

Království železnic v číslech

- zatím je zastavěno 345 m2
- do roku 2014 bude kolejiště zabírat 1008 m2
- návštěvnost se pohybuje okolo 150 000 lidí za rok
- vystavené modely jsou v měřítku 1:87
- každý vláček najede denně cca 7 km

Vysokoškolský student Alexandr Fanta se v mnoha ohledech vymyká vrstevníkům. Svůj čas netráví na studentských večírcích, nechodí na brigády. To vše proto, aby měl čas na celoživotní vášeň – železnici.

Kdy se u vás projevila vášeň k železnici?

Bylo mi necelých 6 let, když jsme s rodiči jeli na výlet a skončili jsme u trati. Tento zážitek mě uchvátil natolik, že jsem se chtěl znovu brzy na trať podívat. Od té doby jsem se rád na železnici vracel a byl to vlastně začátek mého zájmu.

Kolik času jste tomuto koníčku věnoval, když jste byl malý a kolik nyní?
Jako malý jsem se chodil dívat na vlaky nejčastěji s dědou. Většinou ráno a odpoledne. Nyní jezdím na trať pozorovat vlaky, abych se trochu odreagoval. Je to pro mne příjemný odpočinek a náboj energie. Rád se podívám na nostalgické jízdy, a to, pokud je výročí tratě, nebo nějaká slavnost města (Děčín, Jičín, Teplice), nebo Den železnice. Rád si prohlédnu trať nebo traťový úsek, který neznám. Při té příležitosti se porozhlédnu, jak je úsek technicky vybaven a zda by se nějaké zařízení v budoucnu nedalo odkoupit, a mohlo se tak stát součástí mé sbírky.

Co všechno máte ve svých sbírkách?
Sbírám zabezpečovací zařízení. Zde se konkrétně jedná o mechanické závory, přejezdové výstražníky (všechny typy, např. tzv. parohy, VÚD, AŽD 71 a v budoucnu bych měl rád ve své sbírce i současné, dnes moderní přejezdové zabezpečovací zařízení AŽD 97 PV). Dále sbírám mechanická návěstidla - ta slouží k zabezpečení vlakové cesty, sdělovací zařízení – různé druhy telefonů a několik drobných věcí – staré železniční štítky, cedule všeho druhu, staré nářadí sloužící k opravě kolejového svršku, železniční lampy, staré skloníky – informují o sklonu trati v následujícím traťovém úseku atd. Mám ve své sbírce i úzkokolejné vozy a kolejnice. Mým snem je obohatit sbírku o úzkokolejnou lokomotivu. Pochopitelně nejraději parní, ale bral bych i diesel lokomotivu.

Co považujete za svůj nejlepší „úlovek“?
Mám-li zmínit svůj nejlepší úlovek, musím vzít v úvahu několik hledisek: z hlediska stáří bych mohl vyjmenovat některé hodně staré předměty, tzv. „číňana“, což je signalizace informující o příjezdu vlaku, zvon k jednodrátovým závorám z konce 19. st. a staré olověné cedule POZOR NA VLAK. Z hlediska vztahu k danému exponátu uvedu přejezdový výstražník AŽD 71, který znám odmala a stal se spíše mým kamarádem, než pouze běžným zařízením na železnici.

Jak vám jako soukromému sběrateli pomáhají instituce jako České dráhy při získávání exponátů?
Nemohu si stěžovat, během řady let, kdy sbírám železniční techniku, jsem se setkal s mnoha ochotnými a milými lidmi, kteří se mnohdy stali mými velmi dobrými známými. Železničáři jsou často přátelští a svoji práci vykonávají nejen jako běžné zaměstnání, ale tato práce je hlavně baví. Železnici mají velmi rádi. Okruh mých známých je tak široký, že pokrývá celou republiku. Informace o rušených železničních zařízeních mám právě od těchto lidí. Vlastní pořízení exponátů je složitější. Zde pomohou sběrné suroviny, kam se zrušená železniční technika odváží a kde si domlouvám její odkoupení.

Bylo naopak těžké některý z exponátů získat?
Některé exponáty se neshánějí lehce a bohužel se někdy stane, že dráha upřednostní před soukromým sběratelem veřejné muzeum - např. Hradec Králové, Zubrnice, Zlonice atd. a nepřeveze zrušenou techniku do sběrných surovin. Tím soukromý sběratel může začít opět od začátku. Je to celkem nepříjemné, ale pochopitelné.

Jaké máte plány do budoucna?
Myslím si, že železnice zůstane pouze mým velkým zájmem. Ale kdyby se objevila možnost, tak bych se rád v budoucnu věnoval rozvoji železnice a zefektivnění železniční dopravy oproti silniční dopravě v evropské sféře. Na toto téma je zaměřena i má diplomová práce, protože jsem student posledního ročníku magisterského studia.

Železnice vám zabírá hodně času, je ale přece jen něco, co vás kromě vlaků také ještě fascinuje?

Kromě železnice mě zajímá také letecká doprava. Sleduji jak letadla, která přistávají v Ruzyni, tak i ta, která přelétají naši republiku, např. Singapore Airlines, Qantas Airways – australská letecká společnost, Lufthansa, British Airways, atd. U přeletů je velmi zajímavé sledovat odlety z cizích měst a následně přelety přes Českou republiku. Fascinující je i pozorovat linky, které přelétají ČR pravidelně a stává se, že dojde k jejich odklonu nebo naopak ty, které nelétají přes ČR a jsou občas odkloněny z jiné trasy přes naše území. S leteckou dopravou souvisí i můj další zájem - počasí. Meteorologii se věnuji hodně let. Asi 10 let eviduji každý den počasí a dovedu předpovědět to, co meteorologové s technikou. Stačí mi pouhý pohled na oblohu.

VERONIKA CÉZOVÁ