Procházka lesem a svěží jarní loukou končí na městské ulici se zastávkou autobusu a s novinovým stánkem. Muže to tak vypadat v reálu, ale tento obraz pochází z nového oddělení pro klienty s Alzheimerovou chorobou, jež bylo včera otevřeno v Domově senioru ve Zvonkové ulici v Praze 10.

Jde o projekt zaměřený na vyvolávání vzpomínek, který byl inspirován zahraničními zkušenostmi. Zařízení místností tak pomáhá lidem vybavovat si vzpomínky na dřívější život a tím se orientovat ve skutečném světě, který je v současné době obklopuje.

Obrazy a zvuky navozují vzpomínky

Oddělení je určeno pro osmnáct klientu a další dvě lužka jsou rezervována pro tzv. odlehčovací službu. Tu mohou využít rodiny, jež pečují o své postižené blízké doma a potřebují na určitou dobu vysadit, například při odjezdu na dovolenou. Kulisa lesa a louky je provázena zvuky přírody, jedna místnost připomíná venkovskou světnici, jiná „parádní“ pokoj. K dispozici je i kuchyňka a kavárna, kde se klienti mohou scházet s návštěvami.

Na 130 000 lidí postižených v ČR

Alzheimerova choroba patří mezi onemocnění mozku. Časem se stav pacienta zhoršuje a dochází k rozvoji demence. Věda dosud nedokázala odhalit příčinu Alzheimerovy choroby. V České republice se počet nemocných touto chorobou odhaduje na 130 000, do roku 2030 by mohl stoupnout na asi 360 000. Alzheimer-centra vznikají při zdravotnických zařízeních i jako soukromé instituce.
Jana Vojtová, ředitelka Centra sociální a ošetřovatelské péče v Praze 10 řekla Deníku: Naši pečovatelé se nemocným věnují s láskou

Jana Vojtová má již sedmileté zkušenosti s prací s klienty se stareckou demencí. Nyní je chce zhodnotit při řízení oddělení pro klienty s Alzheimerovou chorobou v Domově senioru v Zahradním Městě.

Co vás vedlo ke zřízení oddělení pro klienty s Alzheimerovou chorobou v tomto novém pojetí?
Zřízení oddělení bylo v plánu Prahy 10 a to, že jsme se vydali touto cestou, je dáno tím, že je zde tým, který má zkušenosti z práce s podobně postiženými lidmi. Prošli jsme různými školeními, absolvovali jsme radu exkurzí, například v Německu či ve Vídni a poté jsme přijali za vlastní myšlenku aktivního stáří podporovaného právě těmi reminiscenčními místnostmi a zařízením.

Co je – kromě toho speciálního zařízení – důležité na takovémto oddělení?
Nejde jen o ty interiéry, ty jsou jen prostředkem. Hlavní jsou zaměstnanci, kteří se klientům věnují. Nesmějí tu práci brát jen jako zaměstnání, ale jako poslání a musejí se každému klientovi věnovat jednotlivě a s láskou. A to prostředí to jen umocňuje. Náklady 320 000 korun byly nízké. Jak jste toho docílili? Jde o holandský koncept Snoozeland. Tam na to mají firmy, které vše navrhnou, vyrobí a instalují. Jenže ty ceny jsou potom někde jinde. My jsme tak vysoké částky k dispozici neměli. Tak jsme si nejdříve řekli, co chceme a pak jsme to jeli sami nakoupit a sami jsme to nainstalovali. Jen se zařízením té chodby s lesem a loukou nám pomáhala architektka.

Co mohou klienti dělat ve svém volném čase?
Máme to pro ne například keramickou dílnu, kde si mohou vyzkoušet své výtvarné vlohy. Ženy někdy rády využijí kuchyňku, kde si něco mohou uvařit nebo upéct jen tak pro zábavu. A samozřejmě je k dispozici televize – ta je i na pokojích – společenské hry, denní tisk,
knihovna atd. V létě mají ještě pestřejší možnosti, protože zde máme poměrně velkou zahradu, kde lze hrát například kuželky nebo jen tak posedět. A také máme vlastní dva psy pro canisterapii.

Jak je to s krytím nákladu na klienty?
To je dáno zákonem. Od letoška je to 200 korun za ubytování a 160 korun za stravu pro klienta, jemuž musíme garantovat tri hlavní jídla denně. To hradí pojišťovna. Jsou ovšem služby navíc, který si ten klient, respektive jeho blízcí mohou zaplatit. Ale například
fyzioterapie, kterou jste tu viděli, ta patří do standardní péče.