VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když sem přijeli Rusové, jel jsem rychle pro benzin, abych měl do foroty

Háje - Historie jeho rodu se datuje do roku 1743. „Jsem ze starého selského rodu z jižních Čech. Moji předkové žili v době nevolnictví a roboty. A z roboty, která byla zrušená v roce 1848, se vykupoval dokonce můj praděda, na to máme ještě doklad!" říká dvaadevadesátiletý Miroslav Kozojed.

16.8.2014
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Za téměř sedmdesát let přibyly vrásky. Ale ta jiskra v oku tam je stále.Foto: Michal Šeba

Z roboty se vykoupil za zlaté a krejcary

Miroslavův předek, který se narodil v roce 1818, hospodařil na usedlosti od roku 1840 celých čtyřiatřicet let. A z toho patnáct let se vykupoval z roboty. Stálo ho to přesně 84 zlatých a dvacet krejcarů.

„Na to máme dokonce kvitanci! Musel to platit ve splátkách v kovových mincích," vysvětluje Miroslav, který má na čísla úžasného pamatováka.

Rodiče pracovali na statku a měli pět dětí. Miroslav se narodil jako poslední. A byl za to rád. Vychodil obecní školu, z páté třídy šel do měšťanky do Tábora. A když se potom rozhodovalo, co s ním dál? Sice nevěděl, co by chtěl dělat. Ale moc dobře věděl, co dělat nechce.

„Nejstarší bratr dostal usedlost, tři mí bratři pak chodili do reálky. A když jsem viděl, jak moc se tam pořád museli šprtat a že já bych byl na řadě, vzepřel jsem se, že tam nepůjdu," směje se Miroslav.

Rok tedy strávil na praxi ve strojírenském podniku. Zaujalo ho to, a proto ho rodiče podpořili ve studiu na průmyslové škole v Českých Budějovicích. V roce 1942 školu úspěšně dokončil a jako dvacetiletý mladík vyrazil za štěstím do Prahy. A rovnou na generální ředitelství Škodových závodů.

Glejt, který ho uchránil

„Sotva jsem ale nastoupil, bylo to zrovna uprostřed války, řekli mi v tom podniku, že takové mladé jako jsem já musí dávat do Reichu. Ale jestli prý chci, tak mě mohou dát na Smíchov, kde mají menší závod. A tak mě tam šoupli, abych nemusel jít do Reichu…"

Dostal se do metalurgického provozu ve slévárně, kde mu dali glejt, že je osvobozen od pracovní povinnosti Říši. Konec války byl pro Miroslava velmi bolestný. Přišlo sice osvobození, ale také velká ztráta.

„Byl květen 1945 a v naší rodině to dopadlo…" Miroslav se odmlčí, po tváři mu stékají slzy. I po těch téměř sedmi dekádách jsou vzpomínky stále silné. „… Dopadlo to velmi špatně. Při osvobozování padl bratr a já jsem byl u toho…"

Stalo se to u Tábora, když Němci prchali po silnici z Tábora do Písku. Přijeli Sověti, kteří je začali odzbrojovat, a hledali tlumočníka, který by uměl německy i rusky.

„A protože byl brácha o dva roky starší než já, uměl německy a rusky se naučil, když byl totálně nasazený v jednom podniku, kde pracovaly samé Rusky, úkolu se ujal on."

Miroslav si pamatuje, jak k nim najednou vtrhli Němci, kteří začali bezhlavě střílet. Miroslavův bratr to odnesl mezi prvními, sám Miroslav se stačil ukrýt v jedné z nedalekých usedlostí. Po válce se dostal na generální ředitelství Továren strojírenské techniky, které sdružovalo všechny fabriky na obráběcí stroje.

Postupně se vypracoval na vedoucího. Mezitím se také oženil a získal družstevní byt kousek od práce na Malvazinkách.

Družstevní byt pro novomanžele

„Založilo se tam totiž družstvo nájemníků zaměstnanců Škodových závodů. A tehdy bylo nařízení, že určité procento bytů se musí dát novomanželům. Jelikož jsem už byl ženatý a dokonce jsme čekali rodinu, získali jsme velký třípokojový byt s kuchyní. A já jsem se na výstavbě bytů i sám jako stavebník také podílel."

Na padesátá a šedesátá léta Miroslav vzpomíná jako na roky, kdy se musely tvrdě dodržovat pracovní úkoly. „Muselo se to plnit, nikdo ani nemohl protestovat." A osmašedesátý rok? „Přijeli Rusové a bylo to špatné… Pamatuji si jako teď, jak jsem jel rychle pro benzin, abych měl do foroty!"

V té době byl už tři roky ze Škodových závodů. A spíš než politiku řešil s přibývajícími léty jiné věci. Nejdříve si užíval rodičovské povinnosti díky dvěma synům. A k nim přibyla časem i čtyři vnoučata.

„A dnes má náš rod Kozojedů dvacet členů!" říká s hrdostí v hlase Miroslav.

Autor: Veronika Cézová

16.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Robbie Williams.

Pař jako Rus, zpívá Robbie Williams v novince, kterou přiveze i do Prahy

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

DOTYK.CZ

Praha různýma očima - jako dějiště bollywoodského snímku i v díle ruského poety

/ VIDEO / Většina videí Prahy se zaměřuje na známá místa a pamětihodností, jako je Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Ale na Prahu se dá dívat i jinak. Shodou okolností to teď ukazuje hned několik snímků.

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) příští týden absolvuje další dvě bilanční schůzky s ministry, při kterých v závěru volebního období rekapituluje splněné a nesplněné části vládního programového prohlášení. V pondělí bude jednat s ministrem pro lidská práva a legislativu Janem Chvojkou (ČSSD), v úterý s ministryní pro místní rozvoj Karlou Šlechtovou (za ANO). Sdělil to dnes tiskový odbor Úřadu vlády.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení