Jiřská bazilika ukrývá nejstarší Přemyslovce

Hradní kostelík, zasvěcený sv. Jiří, založil na tomto místě v roce 915 již kníže Vratislav I. Byť šlo patrně o kamennou stavbu, zmizela beze stopy a o šedesát let později na jejím místě vyrostla trojlodní románská bazilika zhruba v té podobě, jak ji známe dnes. Tato tisíc let stará svatyně pamatuje skoro celé dějiny našeho národa, doby dobré i zlé.

Jiřská bazilika může právem platit za pohřebiště nejdávnějších příslušníků dynastie Přemyslovců, dokonce se dá předpokládat, že s tímto záměrem byla založena. To lze vyvodit ze skutečnosti, že v roce 925 ještě před vysvěcením chrámu sem Vratislavův nástupce sv. Václav dal z tetínského hřbitůvku přenést tělo své báby sv. Ludmily a s ním snad i tělo jejího manžela, knížete Bořivoje.

Sv. Ludmila

Vyprávělo se, že když určení muži vykopali na Tetíně Ludmilin hrob, zjistili, že její rakev je úplně shnilá. Snadno nadzvedli její víko a strnuli: Tělo sv. Ludmily bylo zcela neporušené! Spolu se světicí byl do Prahy dopraven i kámen, na který umírající Ludmila padla a zrosila jej svou krví. Kámen se dosud ukazuje ve zvláštním výklenku ve zdi kaple, ve které je první česká mučednice uložena.

Ludmila měla být pochována v právě vystavěné, ale ještě nevysvěcené bazilice sv. Jiří. Když ale mělo dojít k pohřebnímu aktu, vykopaný hrob
z nepochopitelných důvodů zaplavila voda. Rakev s tělem sv. Ludmily proto musela zatím zůstat nepohřbena. Panovník se dovtípil a požádal řezenského biskupa, aby nový chrám urychleně vysvětil. Tak se také stalo a Ludmila mohla být řádně pohřbena. Voda se tu již nikdy neobjevila.

Krásná Albína

Klášter při kostele spravovaly řeholní sestry benediktinky a po smrti bývaly pochovány v kobkách pod kostelem, nebo v kapli sv. Anny, přilehlé ke klášteru ze severu. O náhrobku abatyše z Helfenburku se vypravuje zajímavá pověst. Šlechtična Albína z Helfenburku ve svém mládí vynikala nevídanou krásou a ušlechtilou povahou. Není proto divu, že nápadníků měla habaděj a mezi nimi byli i velmoži. Ona ale se zaslíbila bohu a rozhodla se vstoupit do kláštera. To rozčílilo jejího otce, který naléhal, aby neodhazovala své štěstí a posléze se své dceři svěřil, že jako poslední potomek svého rodu přísahal, že nepřivolí, aby jeho rod vymřel i po přeslici. Albína se pod takovým tlakem podvolila otcově vůli, ale musel slíbit, že upustí od svého přání, dá-li mu bůh zvláštní znamení. Záhy se pak slavilo její zasnoubení s bohatým šlechticem.

Když nastávající manžel chtěl Albíně navléknout skvostný zásnubní prsten, jen co se dotkl její ruky, prsten se rozlomil ve tři kusy. Bylo po zásnubách. Otec pochopil, že Albína je předurčena pro život v klášteře a tak se také stalo. Albína z Helfenburku vstoupila do jiřského kláštera, po čase se stala jeho abatyší a v této hodnosti mimo jiné korunovala dvě české královny.

JAROSLAV WIMMER