Kdo vás do ankety navrhl a proč?
Navrhla mě třída, v níž učím matematiku, tedy současná sedmá C. Asi mě mají rádi.

Mluvili s vámi o tom, nebo to bylo překvapení?
Bylo to předvánoční překvapení. Akorát potom zjistili, že potřebují můj souhlas, tak mi volala kolegyně, že děti nestačily sehnat můj souhlas, tak abych jim poslal mail, respektive organizátorům, že souhlasím s nominací. V každém případě to bylo příjemné překvapení, i když z počátku se mi tam moc nechtělo.

Už někdy žáci této školy někoho na Zlatého Ámose navrhli?
Ano, ale to bylo už někdy v devadesátých letech, jedna z prvních anket. Shodou okolností to byl kolega vyučující také matematiku a fyziku.

Jak byste hodnotil chování dnešních dětí, o nichž se říká, že nic kloudného nedělají, jen pořád sedí u počítače a hrají hloupé hry?
Záleží na ročníku. Dá se říci, že ti šesťáci a sedmáci – aspoň tady u nás – mají velký zájem o vědění, tedy i o školu. Nu a potom ta osmička a devítka, tam už začíná vítězit puberta a hormony, takže u nich dochází – věřím, že k dočasnému – poklesu zájmu o exaktní vědy. Například v těch mých předmětech není problém přitáhnout jejich pozornost, když je něco nového, když je nová látka a navíc vysvětlená trošku zajímavým způsobem, tak jsou ty děti ochotny poslouchat. Jakmile tu věc pochopí, pro většinu z nich se stane nezajímavou a už nemají tu trpělivost sledovat ji dále. U věcí, které se dají pochopit a stačí je párkrát slyšet, je to bez problémů. U věcí, které chtějí systematickou práci a trénink, je to podstatně horší.

Není to váš obor, ale jste na jazykové škole, řekněte, jak jsou na tom děti s jazyky, jsou schopny si třeba číst v originále?
Dá se říci, že pro osmáky a deváťáky to patří k bontonu – jdou po chodbě a nesou si tlustou knížku v angličtině – třeba Harryho Pottera. Kromě toho řada z našich dětí dělá zkoušky pořádané Britskou radou.

Dnes v semifinále ankety vás čeká test psychické odolnosti připravených doktorem Cimickým a pak vás jakési zkoušení před porotou. Připravoval jste se na to nějak?
V dopise byly pokyny, že to má být asi pětiminutové vystoupení na téma Má cesta k Ámosovi, tak v tom smyslu jsem se připravoval.

Co si vlastně myslíte o té soutěži, má své opodstatnění?
Než jsem šel do toho prvního kola, tak jsem si o ní nic zvláštního nemyslel. Ale v tom našem pražském kole jsem potkal soustu báječných lidí a viděl jsem například, jak jedna jí s dětmi. Tak těm bych to vítězství upřímně přál. Bylo moc příjemné vidět, že takoví lidé v českém školství jsou. Když člověk stále učí na stejné škole, tak ani nemá možnost setkat se s jinými kolegy. Takže i proto tu soutěž považuji za hezký nápad.

Jak před semifinále hodnotíte své šance? Za 17 let ankety byli z Prahy zatím jen tři Ámosové.
Tak o tom jsem ještě nepřemýšlel, neznám přesně kritéria hodnocení. Ale když už jsem se do semifinále dostal, tak se budu snažit, abych se předvedl co nejlépe.