Kliknutím zvětšíteDne 15. března roku 1939 nad Pražským hradem zavlála červená vlajka s černým hákovým křížem. Na stožáru zůstala dlouhých 2 247 dnů. Změny se však netýkaly pouze Hradu, ale také pražského magistrátu. Primátorem se stal Otakar Klapka z České strany národně sociální, jejíž členkou byla například i Milada Horáková. Sám Klapka byl zastánce Pražanů a snažil se o co nejmenší škody na jejich majetku a životech. Problémem se však ukázal být jeho náměstek, sudetoněmecký historik Josef Pfitzner. Ten se ze všech sil snažil stát se sám primátorem, protože věřil, že Klapka je na Pražany příliš měkký.
Zvlášť když se doslechl, že úředníci na primátorův příkaz schválně zdržují Pfitznerovo poněmčování pražských ulic. Tento fakt náměstek okamžitě nahlásil státnímu tajemníkovi Úřadu říšského protektora Karlu Hermannu Frankovi, který pohrozil Klapkovi koncentračním táborem. Mezitím se Josefu Pfitznerovi podařilo přejmenovat například Pařížskou ulici na Norimberskou, Palackého most na Mozartův a Purkyňovo náměstí (dnešní náměstí Míru) na Říšské náměstí.
PRIMÁTOR KLAPKA BYL ZAPOJEN DO ODBOJE
Primátor Klapka ale stále provokoval, například oficiální návštěvou pietního shromáždění u hrobu Neznámého vojína. Josef Pfitzner přesvědčoval své nadřízené, že Otakar Klapka je vlastizrádce a že tajně spolupracuje s odbojem. Nakonec se pomocí výpovědí mučených odbojářů ukázalo, že měl Pfitzner pravdu. Primátor Klapka byl zatčen v červenci roku 1940 a na pokyn K. H. Franka odsouzen k trestu smrti. O rok později byl v Ruzyňských kasárnách popraven. Josef Pfitzner doufal, že nyní konečně získá primátorský řetěz on, ale do funkce byl zvolen JUDr. Alois Říha. Přesto byl chod radnice převážně v rukách Josefa Pfitznera až do začátku Pražského povstání.
POVSTÁNÍ ZAČALO SLOVY „JE SECHS HODIN“
Válka se v dubnu roku 1945 schylovala ke konci a k hlavnímu městu se blížily sovětské tanky. Němci se za každou cenu chtěli dostat na západ do zajetí Američanů, protože krutost Rudé armády vůči německým zajatcům byla pověstná. Museli ale nejdřív projet Prahou, jejíž obyvatelé měli nacistů právě dost. Události nabraly rychlý spád 5. května, když hlasatel rozhlasu Zdeněk Mančal v šest hodin ráno vynechal povinný německý jazyk a řekl pouze „Je sechs hodin“ a zbytek vysílání pokračoval v češtině.
Lidé spontánní signál k povstání pochopili a začali strhávat německé nápisy. Na radnici mezitím primátor Alois Říha slavnostně odevzdal vedení magistrátu do rukou Národního výboru Praha. Josef Pfitzner se rozčiloval, že „vláda jedná s Frankem o klidném rozchodu Čechů s Němci“. Od Aloise Říhy se mu ale dostalo odpovědi: „Němci z Prahy uprchli a pražská radnice byla, jest a bude zase jedině česká. Rozchod Čechů s Němci na pražské radnici jest proveden.“
Němci se však nehodlali tak lehce vzdát a v příštích krvavých dnech páchali nepředstavitelné násilí na pražském obyvatelstvu, zvlášť jednotky obávané SS. Největší boje se sváděly právě o Staroměstskou radnici. Ta totiž ve svých útrobách skrývala městský rozhlas a telefonní ústřednu, která byla zásadní pro koordinaci sil povstalců.
Dne 7. 5. došlo k prvním tvrdším bojům, největší krveprolití začalo 8. 5. ráno, když na budovy radnice zaútočily tanky a pěchota. Před obrněnými vozidly byli hnáni čeští zajatci, kteří měli pomáhat s odklízením barikád a také posloužit jako živý štít. Obrněná vozidla kroužila po Staroměstském náměstí a Nová úřední budova byla zasažena 48 granáty. Plameny přeskakovaly z jedné části na druhou a obránci si nemohli dovolit kvůli soustavné palbě Němců požáry hasit. Mezitím požáru podlehla střecha věže, orloj, arkýř a celé severovýchodní křídlo.
Německá palba ale nezůstala bez odezvy a v průběhu dne povstalci zničili sedm obrněných vozidel a několikrát odrazili útok pěchoty pokoušející se vniknout do radnice. Konečně v 17.15 pomalu utichají boje po celé Praze. V boji na Staroměstském náměstí padlo přes 85 českých povstalců a kolem devadesáti německých vojáků. Nakonec byl hákový kříž z Pražského hradu sejmut 8. května 1945 ve 23.23 hodin.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
