Hromadná nehoda: dva mrtví. Naštěstí jen jako

„Volali jste mámě?“ ptá se roztřeseně chlapec se zkrvaveným obličejem, jemuž záchranář ošetřuje pravou ruku.

„Já hraju profesionálně kulečník, zítra mám turnaj,“ říká ošetřujícímu, dívaje se na ovázanou paži.

Je středa krátce po tři čtvrtě na čtyři a na výjezdovém stanovišti v Nádražní ulici se to hemží oranžovými reflexními bundami, typickými pro záchranáře, a mladými lidmi, kteří vypadají, jako by se připravovali na halloweenskou party.

Dopravní nehoda s jasným scénářem

Dnes jsme připravili cvičení – likvidaci následků hromadného neštěstí,“ oznamuje mi tisková mluvčí pražské záchranné služby Jiřina Ernestová.

Scénář simulace je následující – jeden z figurantů zavolá na tísňovou linku a ohlásí hromadnou nehodu. Po příjezdu sanitek záchranáři vyprostí zraněné a akutně je ošetří. Poté následuje výběr. Pacienti jsou roztříděni podle mezinárodně uznávané klasifikace – a posléze je záchranáři v předem určeném pořadí transportují do Fakultní nemocnice Motol, která se na tomto cvičení podílí.

„Domníváme se, že kromě odborných teoretických znalostí a potřebného vybavení je základním předpokladem úspěšného zvládnutí takovýchto mimořádných událostí právě praktický nácvik,“ vysvětluje smysl cvičení Jiřina Ernestová.

Klapka a jedeme

Krátce před čtvrtou hodinou se místo nehody vylidní; všichni, co se nácviku neúčastní musí za bezpečnostní pásku.

Na placu, kde jsou naaranžované dva minibusy tak, aby evokovaly dopravní nehodu, se pohybují pouze figuranti. Studenti střední zdravotnické školy, kteří v modelové situaci hrají zraněné, se pomalu připravují na svá stanovená místa. Někteří z nich leží vedle aut na podložkách a vtipkují ohledně nevlídného počasí. Jejich zkrvavený vzhled a fingovaná zranění vypadají z dálky tak skutečně, až z toho jde mráz po zádech.

Jakmile do výjezdového stanoviště vjede první sanitka, jako by padla filmová klapka a figuranti se přemění do rolí zraněných a zmatených účastníků dopravní nehody. Do svých rolí se vžili tak dokonale, že by jim jejich um mohl závidět leckterý herec.

Hysterie, panika a šok mají u dopravní nehody své místo.

Po placu chodí zmateně dívka, která je namaskovaná tak, aby to vypadalo, že jí nárazem vypadla oční bulva.

Ti, co mají lehká zranění, jsou v šoku a neustále se ostatních ptají,co se stalo. Posádka prvního záchranného
vozu obhlíží místo neštěstí a začíná ošetřovat první zraněné. Musí ale i odhánět přihlížející, kteří místo aby usnadnili záchranářům jejich práci, se tu motají s fotoaparáty v ruce a ptají se, co se stalo.

Zelená, žlutá, červená – výběr má striktní pravidla

„Sakra, pojďte jí někdo pomoct! Proč jí nepomůžete?!“ křičí na ošetřující lehce zraněný mladík, který hystericky upozorňuje na svou přítelkyni. Ta leží polovinou těla pod minibusem. Záchranáři mladíka uklidňují, že na ni hned přijde řada, dodržují pravidla výběru pořadí pacientů k poskytnutí první pomoci. Zelená pro lehce zraněné, žlutá pro středně. Nejvážnější úrazy mají červenou. Všichni zranění dostávají také cedulky s čísly – podle toho, jak šli na řadu při ošetření.

„U mimořádné události jako tato modelová situace se nejprve ošetřují lidé, kteří nějakým způsobem reagují. Mají totiž největší šanci na přežití,“ vysvětluje systém roztřídění Radek Strnad, inspektor provozu pražské záchranné služby, který kontroluje poskytování přednemocniční neodkladné péče.

„Člověk, který je v bezvědomí a nereaguje na bolestné podněty, je papírově považován za mrtvého. I když třeba spontánně dýchá, zakloní se mu hlava a řeší se jako poslední, poněvadž v tuhle chvíli je brán jako zraněný, který má nejmenší šanci na přežití,“dodává.

Dělat výběr je v těchto situacích těžké a psychicky náročné, ale nezbytné. „Kdyby si to člověk všechno připouštěl a vcítil se do všech raněných, tak by z toho zešílel,“ říká Radek Strnad.

Transport do nemocnice

„Mě už to ani nebolí, ale jen tlačí,“ přesvědčuje záchranáře v sanitce mladý muž s obvazem na hlavě, který utrpěl velký šok.

I v sanitce se všichni drží svých rolí a ani na moment nedají znát, že se jedná o cvičení.

Na příjezd prvního záchranného vozu čekají již v Motole týmy lékařů, zdravotních sester a další zdravotnický personál. Připraveni na příjem dvou desítek zraněných stojí u vchodů na urgentním příjmu, které jsou označeny třemi barvami; stejnými, které platí u výběru.

„Celkem dvacet zraněných odvezly záchranářské vozy do nemocnice v Motole. Šest mladých lidí utrpělo těžká zranění. Nehodu nepřežili dva,“ uvádí doktor Petr Kolouch, náměstek pro kvalitu a organizaci v Motole – a nyní také rozhodčí cvičení přípravy na hromadný příjem zraněných.

„Okolo desáté minuty od přijetí výzvy byly týmy na místě. Záchranná služba přetřídila zraněné okolo dvacáté minuty. Lékařské týmy v Motole byly připraveny, než přijelo první vozidlo,“ informuje dál.

Nikdo nic netuší

O simulaci vědělo dopředu vedení nemocnice a záchranné služby, ostatní však ne. Nevědělo se ani kolik zraněných bude. Přesto mimořádnou situaci všichni zvládli velmi dobře.

„Kdybych to měl zhodnotit známkou, dal bych dvojku,“ říká Radek Strnad. „Já jsem spokojen,“ pochvaluje si doktor Petr Kolouch.

Ačkoli jsou simulační cvičení výbornou praxí pro zdravotnický personál, jsou spíše ojedinělá než častá. Důvodem je málo financí na takovéto akce. Poslední praktický nácvik se konal v roce 2008. Jednalo se o modelovou situaci teroristického útoku na ruzyňském letišti.

„Od té doby žádná taková podobná akce nebyla. Je to méně často, než bychom si přáli,“ připouští Jiřina Ernestová.

BARBORA KABÁTOVÁ