Ano, pražský hasičský sbor si připomíná své počátky již z roku 1853 (byť tehdy šlo o muže určené „pro čištění ulic a hašení ohně", kteří častěji než hadici brali do ruky koště) – a mezi řadu akcí k tomuto výročí se zařadila i společenská událost v technickém muzeu.

Podle jeho ředitele Karla Ksandra nejde o náhodu. „Máme velice přátelské vztahy," poznamenal ředitel muzea s tím, že ve sbírkách lze také najít i četné předměty s hasičskou tématikou. V expozici nechybí ani parní stříkačka, která zasahovala u požáru Národního divadla.

Ani gospelový sbor není hasičům cizí, byť tady o letité tradici nelze hovořit. Styčným bodem je jeden člen, který patří do obou sborů. Do toho pěveckého i do hasičského. A když jednou pozval na vystoupení své šéfy, nadřízení měli jasno: takovýhle zážitek je pro slavnostní chvíle a v noblesním prostředí chrámu techniky to pravé. Hudebníci dokonce zapěli i na hasičskou notu – a hasiče dokázali nejenom roztleskat, ale i rozezpívat.

Na hasiče je spolehnutí

Po letošních povodních, kdy byl s hasiči v tom nejužším kontaktu, nedá na pražské hasiče dopustit primátor Tomáš Hudeček. Opakovaně se přesvědčoval, že když je skutečně zle, jsou hasiči často jedinou nadějí. Jsou podle Hudečkových slov nejen „první na ráně", když voláte pomoc, ale často i jediní, kdo skutečně pomoci dokáže.

„A funguje to perfektně. Má zkušenost je stoprocentní; vím, že se na ně můžu stoprocentně spolehnout," chválí Hudeček.

Jak dodává generální ředitel republikových hasičů Drahoslav Ryba, hasiči jsou připraveni pomáhat druhým i za cenu nejvyšší. Kronikářské záznamy prozrazují, že v Praze při výkonu služby v nejstarším sboru v republice položilo život čtrnáct hasičů. První již v roce 1872; poslední tragédie byly zaznamenány v letech 1994, 1997 a 2002.

V muzeu návštěvníci naleznou i trosky po spáleništi

Historie ale připomíná i spoustu šťastnějších a slavnějších chvil, které je na místě připomínat. Sto šedesát let služby Pražanům od dávné minulosti po současnost přibližuje právě otevřená výstava v suterénu Národního technického muzea, volně navazující na výstavu, která zájemce o hasičskou tématiku potěšila od března do srpna policejním muzeu na Karlově.

Spatřit tam lze již dávno zapomenuté pomůcky, ale i techniku používanou ještě téměř včera – včetně výbavy méně známých odborností jako jsou lezci, potápěči či specialisté na vyhrabávání lidí zasypaných v troskách. Stejně tak se lze dozvědět, že nyní je v hlavním městě připraveno k okamžitému výjezdu na 200 příslušníků hasičského sboru a 76 vozidel. Teď,v této chvíli, i třeba o půlnoci. A jak to vypadá na místě, kde pracovali, ukáže třeba i skutečné spáleniště po bytovém požáru.

O zmatených hlásičích

À propos – zmiňované Národní divadlo. Na zájemce mimo jiné čeká i vysvětlení, proč hasiči k jeho požáru dorazili pozdě. Proto, že každý chtěl pomoci co nejvíc. Nejdřív vlastním přičiněním – a když se lidé hromadně vrhli k již tehdy fungujícím požárním hlásičům, zmátli je tak, že do centrály přišla jen nesrozumitelné změť signálů…

K dispozici jsou ale také detailní informace o velkých ohních, které zůstávají v paměti nejen hasičů. Co místo, to děsivý pojem. Veletržní palác. Průmyslový palác. A nechybí ani relativně nedávná tragédii na Florenci s devíti zemřelými.