VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Festival nového divadla dotujeme ze svého

Praha /ROZHOVOR/ - Původně chtěla studovat biologii, teď se stará o mladé umělce. Jarmila Pávková je jednou z hlavních pořadatelek blížícího se festivalu nového divadla nazvaného Malá inventura.

18.2.2012 3
SDÍLEJ:

Jarmila Pávková a pes Aranka tvoří nerozlučnou festivalovou dvojici na Malé inventuře už čtyři roky.Foto: Deník/Ondřej Leinert

V organizačním týmu, který tvoří lidé z občanského sdružení Nová síť, má na starosti hlavně peníze. Především o nich a o úskalích, které pořádání kulturních akcí u nás provázejí, jsme se bavili v kavárně Nona. V místě, kde příští úterý festival rozbije svůj hlavní stan.

Festival Malá inventura pořádáte v rámci občanského sdružení Nová síť. Co vás osobně do tohoto sdružení přivedlo?

Stalo se to už před osmi lety, v roce 2004. Do kultury a divadla jsem se dostala trochu zvláštním obloukem. Vždycky jsem chtěla studovat biologii, vystudovala jsem psychologii a nakonec pracuji v kultuře (směje se). Dostala jsem se do divadla Alfred ve dvoře, které tehdy Malou inventuru pořádalo. S kolegyní Šárkou Havlíčkovou jsme se rozhodli, že založíme občanské sdružení a budeme se věnovat různým divadelním aktivitám, mezi nimi i pomáhat Alfredovi s Malou inventurou. Ale po vzniku Nové sítě jsme postupně přebírali čím dál větší část organizace festivalu, až před čtyřmi lety jsme začali celý festival pořádat my. Takže dnes sháníme peníze, zveme regionální i zahraniční hosty, jsme v kontaktu s jednotlivými divadly… v podstatě to máme celé na starosti. Obrazně řečeno, jsme takový pavouk v síti, který propojuje všechny ostatní.

Kolik vás je v nejužším týmu Nové sítě?

V tuto chvíli jsme čtyři na hlavní úvazek, plus Šárka Havlíčková, která je náš supervizor.

Mluvíte o tom, že se snažíte umělce „sesíťovávat“. Jak si můžu takový proces představit?

Představte si umělce, který si vymyslí nějaký projekt, ale neví jak dál… jak má na něho shánět peníze, kde a na co se má ptát, kde může tento projekt realizovat…? Člověk, který není v oboru moc zkušený nebo má spíše tvůrčí než organizační talent, jednoduše tápe… A právě pro takové umělce tady jsme.

Takže, i když přijde někdo úplně neznámý, má u vás šanci?

Ano, snažíme se jim pomoci a nepamatuji, že bychom někoho odmítli. Rok je v podstatě provedeme po divadelní síti, aby se v ní mohli zachytit a jít dál. Ale samozřejmě máme i stálice, které rok co rok připravují nové představení a pokud jsou kvalitní, stojí za to jim znovu pomáhat. S tím souvisí mnoho našich aktivit v regionech i v zahraničí.

A pak je tady příští úterý startující festival nového divadla Malá inventura…

Lze říct, že Malá inventura je naše hlavní pražská akce. Pořádáme ji vždycky na začátku sezony, což je velmi praktické třeba z toho pohledu, že se zde setkají jednotliví umělci s řediteli zahraničních i regionálních divadel a festivalů a mohou tak na úvod roku navázat hodně důležitých kontaktů. A zároveň ti, kteří už na scéně něco dokázali, mohou ukázat, co udělali loni. Na druhou stranu, v něčem je to samozřejmě i nepraktické…

Například?

Náš festival je závislý na grantech. Bohužel současný grantový systém je nastaven tak, že o příspěvek na nadcházející rok žádáte sice už na podzim, ale výsledek se dozvíte až na jaře. V našem případě to znamená až po Malé inventuře…

Pořádáte tedy festival, ale vůbec nevíte, kolik peněz na něho dostanete?

Tak nějak. A bohužel otevřeně říkám, že letos je to pro nás zatím těžce prodělečná akce. Ale neděláme to kvůli penězům, naším cílem je lidi sesíťovat, byť je to občas trochu adrenalinový sport (směje se).

Přesto bych u finanční stránky ještě zůstal. Mám tomu rozumět tak, že akci dotujete ze svého, a pak doufáte, že se vám to vrátí?

V tomto roce to opravdu vypadá tak, že budeme muset do toho ještě nějaké peníze vložit, protože situace na magistrátu a ministerstvu kultury je v souvislosti s granty hodně složitá. Ale holt to zadotujeme…

Jakým způsobem ty peníze dáváte dohromady? Asi nestačí spoléhat se jen na granty…

To rozhodně ne. Snažíme se získat prostředky ze soukromých zdrojů. Je velmi těžké najít dárce, kterého by podobné, ne zrovna mainstreamové, zajímalo. Ale inventura má smysl a jsme tady od toho, abychom to dělali. Trochu snazší je to pak u Velké inventury, což je celorepubliková akce, která se koná později, a už tedy víme, na čem jsme. Tato akce v regionech je i ohromně povzbuzující: když jsme s ní před osmi lety začínali, například v Liberci přišlo deset, patnáct lidí. Protože tento typ divadla neznali. Dnes už ale nemáme problém zaplnit sály. Chodí stovky lidí, všichni tleskají a těší se.

Funguje podobné „vychovávání“ si svého publika i v Praze?

Tady je publikum docela zvyklé. Ostatně, Malá inventura je už teď beznadějně vyprodaná.

Jestliže je o představení takový zájem, neuvažovali jste o dražším vstupném nebo něčem jiném, co by vás přece jen trochu posunulo z černých čísel?

Fungujeme v tomto poněkud jinak. Každé divadlo uvede v rámci Malé inventury dvě největší pecky ze svého repertoáru z posledních 12 měsíců. Samo si přitom představení uvede, zaplatí herce, ale také si vybere vstupné. A Nová síť je pavouk, který to všechno koordinuje. Ale protože nemáme svou scénu, nemůžeme vybírat vstupné.

Zmínila jste obtížnou situaci ohledně grantů. Je to česká „specialita“?

Kultura to má těžké všude a nebýt velké solidarity mezi umělci a divadly, kdoví jak by to dopadlo… I když mám pocit, že zvlášť komplikované je to v bývalém východním bloku. V zemích, které neprošly totalitním režimem, například v Rakousku nebo Švýcarsku, je normální, že v každém krajském i menším městě je nějaké divadlo pro nové formy umění.

Upřímně řečeno, u předchozího ministra kultury, jenž považoval kapelu Kabát za příklad kulturní produkce, která „obohatí ducha“, mě ani příliš nepřekvapilo, že se ledy směrem k větší podpoře alternativnějších forem umění, nepohnuly. Registrujete nějakou změnu s nástupem nové ministryně kultury?

Paní Hanáková je zatím ve funkci velice krátce, ale zdá se, že by se to mohlo pohnout dobrým směrem. V letošním rozpočtu má sice ministerstvo kultury víc peněz než loni, ale přesto se opět snížil rozpočet na granty na živé umění. Naopak více peněz má jít na vlastní náklady ministerstva a památky a tedy minulost, nic do budoucnosti. Když jsme paní ministryni o tomto jednali, vyjádřila se, že se bude snažit tuto situaci řešit a bude se snažit na vládě ještě nějaké prostředky na kulturu zajistit. Takže aspoň cítíme chuť jednat. Předchozí ministr, to byla bohužel tragédie.

Změnila se situace i na pražském magistrátu, kde s novou koalicí přišel nový radní pro kulturu. V minulosti, když kultuře šéfoval Milan Richter, jste patřili ke kritikům navrhovaného grantového systému dotace na vstupenku…

A moc se nám to nevyplatilo. Organizovali jsme tehdy před magistrátem demonstrace, což jsme pak pocítili v tom, že se s námi lidé na magistrátu příliš nechtěli bavit. V tomto se u nás, bohužel, od pádu minulého režimu nic moc nezměnilo. A bohužel, sama na sobě pozoruji, že od doby, co se v divadelním světě aktivně pohybuji, jsem v tomto směru začala být hodně skeptická. Ráda bych si přála, aby se to s novým vedením změnilo, ale obecně mi připadá, že mnohým lidem, kteří u nás o penězích pro kulturu rozhodují, jde zase jenom o peníze. Jedna z našich dříve spolupracujících hereček nám například popisovala, jak podala před lety žádost o stotisícový grant a kdosi z vlivných jí řekl, že jí peníze přidělí, ale pod podmínkou, že mu deset tisíc z toho půjde do kapsy. O rozvoj umění tady často jde až v poslední řadě. Určitě jsou nějaké vlaštovky, ale jsem tak skeptická, že už vůbec nevěřím. Protože je v České republice korupční prostředí mimořádně stabilní, jsme velmi rádi, že se nám na letošní doprovodný program festivalu podařilo zařadit i několik „výletů“ právě vzniklé cestovní kanceláře CorruptTour.

Váš festival přes tuto nelehkou situaci slaví už deset let. Co je klíčem k jeho dlouhověkosti?

Klíč je v tom, že divadla jsou vůči sobě solidární a neberou se úplně jako konkurenti, ale spolupracují. Kdyby tady panovala řevnivost, podobnou akci bychom asi nikdy nemohli pořádat. A samozřejmě, klíčový je i stále stoupající zájem. Když máte několik týdnů před akcí vyprodaná představení, hodně vás povzbuzuje dělat to dál.

Užijete si jakožto osoba zodpovědná hlavně za finanční stránku věci festival i čistě divácky, jako divadelní akci?

Dostanu se sem tam i na nějaké představení. Letos například přivezeme dvě zahraniční představení, z Německa a z Litvy, a na ta určitě půjdu. Ale spíš se potom zúčastňuji doprovodného mimodivadelního programu. Například tady, v kavárně Nona, máme na programu určitou burzu divadelních představení, na které se umělci se svými představeními nabízejí jednotlivým divadlům a festivalům. Celé je to formou Speed Datingu, kdy se lidé točí kolem stolů a mají vždy tři minuty na to, aby si řekli vše nejpodstatnější. Tato akce, připomínající rychlou seznamku, má obrovský úspěch.

Zmínila jste, že tady budou vystupovat i zahraniční soubory. Jakým způsobem se k nim dostáváte?

Nová síť realizuje evropský projekt DNA Development of New Art, na který se nám jako jedné z mála českých organizací už podruhé podařilo získat prostředky z Evropské unie. V rámci tohoto projektu spolupracujeme s lidmi v sedmi partnerských zemích a ti nám zasílají tipy…

A při Speed Datingu se tady budou seznamovat i zahraniční soubory?

To asi příliš ne. Budou zde spíše domácí soubory. Ale zástupci festivalů a divadel budou často ze zahraničí, protože usilujeme o to, aby se české soubory dostaly ven.

Na co se v letošním programu Malé inventury nejvíc těšíte?

Jednak na zmiňované výlety po místech korupce u nás a také samozřejmě burzu projektů, a pak co bych rozhodně vypíchla zahájení celého festivalu. Rozhodli jsme se totiž, že po těch deseti letech už je nejvyšší čas začít nějak vyznamenávat to nejlepší na poli nového divadla. Letos tedy premiérově budeme udílet ceny Česká divadelní DNA. Půjde o slavnostní galavečer, kdy se ohlédneme za uplynulými deseti lety a oceníme ty, kteří se zde za tu dobu nejvíce zasloužili na rozvoji nového divadla. Všichni, kteří na tuto akci v úterý večer do La Fabriky dorazí, myslím, uvidí, že nové divadlo rozhodně má co ukázat.

Autor: Ondřej Leinert

18.2.2012 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Byt. Ilustrační foto.

Developeři letos v Praze prodají zhruba 6500 bytů

Rekonstrukce tramvajové trati. Ilustrační foto.

Údržba trati pro tramvaje ovlivní i provoz autobusů

AUTOMIX.CZ

Na prodej je Tatra 613 s mrazivou minulostí. Sloužila u KGB

Tu a tam se na aukčních portálech objeví něco opravdu speciálního. Jako třeba československá Tatra 613, která sloužila sovětské tajné službě KGB. Zvláštní také je, že je na prodej ve Spojených státech amerických.

Odborník: Praze pomůže, když zakročí proti vozům bez filtrů

Praha - Kromě nízkoemisní zóny by pražskému ovzduší pomohlo zejména zakročení proti autům, která mají odstraněný povinný filtr pevných částic. To tvrdí dopravní odborník Vratislav Filler ze sdružení Auto*Mat.

Praha 12 neschválila rozpočet se schodkem 162 milionů korun

Praha - Městská část Praha 12 stále nemá schválený rozpočet pro letošní rok. Zastupitelstvo městské části v úterý nepřijalo návrh, podle něhož měly výdaje dosáhnout 434 milionů korun a příjmy 272 milionů. V úterý to sdělila Eva Burianová z radnice. Praha 12 je poslední městskou částí, která dosud hospodaří v rozpočtovém provizoriu bez schváleného rozpočtu.

Praha letos rozdělí 18 milionů korun na výměnu vytápění

Praha - Hlavní město letos rozdělí 18 milionů korun na výměnu vytápění z programu Čistá energie. Na jeden byt bude nově až 70 tisíc korun, dosud to bylo 25 tisíc korun. Na tiskové konferenci po jednání rady to řekla radní pro životní prostředí Jana Plamínková (STAN/Trojkoalice).

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies