Důvody jsou prý jednoduché vodní sloupec povodně byl letos nižší a trval kratší dobu. Navíc spodní část zahrady se naštěstí nestala součásti vltavského koryta. „V podstatě se jednalo o rozlitou plochu, kterou nedevastovaly vodní proudy," vysvětloval Miroslav Bobek.

I neagresivní klidná vodní plocha zanechala po opadnutí hladiny jistou spoušť. Podepsala se především na pavilonu goril, který se topí v blátě. Jak se v takové břečce chodí, si vyzkoušel i Tomáš Hudeček, pověřený pravomocemi primátora.

Betonová hráz by prý byla zbytečná

„Došli jsme s vedením zahrady k názoru, že tento pavilon není možné nadále zanechat v záplavové zóně. Objekt je výkladní skříní pražské zoo a budeme proto jednat o ceně a časovém výhledu stavby nového pavilonu na vybraném místě v horní části zahrady," podotkl Hudeček. Padaly i zmínky o jiné variantě ochrany před budoucími povodněmi, které podle Miroslava Bobka dozajista v budoucnu přijdou.

Například stavba betonové protipovodňové hráze kolem pavilonu Amazonia. „Jen se obávám, že bychom hráz čas od času museli stále zvyšovat," vyjádřil své pocity Bobek.

Velkou otázku, jak se vypořádat s gorilí tlupou, toho času separovanou v protipovodňové věži, řeší vedení zahrady téměř nepřetržitě. Situace zvířat totiž není dlouhodobě udržitelná.

Vůbec největší obava plyne z jejich možného a již avizovaného přestěhování do zoo ve Dvoře Králové. Obavy nejsou ze samotného transportu, ale z případné zdravotní újmy zvířat.

„Řešíme, co je lepší vyčkat a sledovat jejich chování v provizoriu, nebo je uspat a přemístit jinam. Jenomže stejný proces bychom realizovali třeba už po týdnu, kdy by se gorily mohly do svého domácího pavilonu vrátit," sdělil Miroslav Bobek s tím, že konečné rozhodnutí tedy ještě nepadlo.

Návštěva v zoo zatím nic moc

Není ani rozhodnuto, zda kromě gorilího pavilonu změní své bydliště v lidském zajetí i další zvířata. Na pořadu dne je proto sloninec a hrošinec oba pavilony jsou rovněž v dolní části zoologické zahrady. V některých místech se totiž ještě vodní sloupec drží a je přes metr vysoký. Zrovna tak vysoko mezi davem lidí a novinářů v zahradě skákal jakýsi potetovaný podivín, aby prý viděl, zda člověk v doprovodu ředitele Miroslava Bobka je opravdu zastupující primátor Tomáš Hudeček. „Chci jen jeho podpis, tak mně nechte na pokoji," bránil se personálu zahrady, která muže vykazovala do míst určených jen veřejnosti.

Ta byla v dopoledních hodinách na návštěvu velmi skoupá hodinu po poledni digitální ciferník ukazoval pouhých 495 návštěvníků.

„Je sice všední den, ale i tak si lidi dávají na čas. Asi je odrazuje to, že v zoo se nemohou pohybovat, jak předtím byli zvyklí," zamyslel se jeden z členů bezpečnostní ochranky. Podle jejího personálu se v době povodní nikdo nepokusil do zoo nedovoleně vniknout. To ale lze jakýmkoliv způsobem na povodňové konto. Samozřejmě s úmyslem dobrovolných finančních darů. Podle Miroslava Bobka už různí mecenáši vcelku štědře přispěli na účtu je prý aktuálně více jak 2,5 milionů korun. Pražskou zoo v současné chvíli trápí obrovská zabahněná plocha, kterou se snaží personál zlikvidovat. A k tomu je zapotřebí rovněž obrovské množství vody, protože slunce bahno rychle přeměňuje na tvrdou krustu, kterou je možno odstraňovat jen s největšími obtížemi. Samozřejmě s ještě větší spotřebou vody.

Na personálu zoologické jsou již vidět patrné stopy únavy, ale podle oslovených jedinců sloužících dobru věci si velké množství práce prý nijak nepřipouštějí. „Ten, kdo má rád zvířata a že já je rád mám, pochopí, že musí mít zpět svůj patřičný komfort. A to je vždycky hra s časem," svěřil se Vít Lukáš, kurátor primátů.

S gorilí rodinkou a samozřejmě se samcem Richardem v čele tlupy je v každodenním kontaktu. Hlavně při krmení, které zvířatům přivážejí na člunu. Tedy zatím, protože voda v protipovodňové věži pozvolna opadává a příští dny ošetřovatelé již spatřují mnohem optimističtěji.

Ustaraní kurátoři bez výjimky beztak mohou být v daných podmínkách vcelku spokojeni. Podle šéfa zoologické zahrady odvedli opravdu profesionální práci, protože například záchrana šesti stovek různého ptactva, potažmo jejich náročný odchyt provedli prý s největším možným citem. Podle kurátorů stresovat jakéhokoliv živočicha by mohlo pro něj mít fatální následky. Oběti tedy naštěstí nejsou žádné.