VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Devětasedmdesátiletý Jiří: Březen 1939 byl v Lucerně ve znamení maminčiných slz

Chodov - On byl taxikářem, ona obsluhovala v kavárně v centru Prahy. On tam jednoho dne přijel na kafe. Viděl ji. A věděl, že už nechce být s žádnou jinou. Tak vzpomíná na své rodiče devětasedmdesátiletý Jiří Jeřábek, který vyrůstal v Praze 4.

10.5.2014
SDÍLEJ:

OSUDOVÁ LÁSKA NEPŘIŠLA. Devětasedmdesátiletý Jiří Jeřábek měl lásek několik. Žádná ale nebyla tak velká, aby se kvůli ní oženil. „Copak ženských, těch jsem potkal dost,“ směje se Jiří. „Ale mít závazek v podobě manželství? To ne."Foto: DENÍK/Veronika Cézová

První vzpomínka na dětství se váže hned k jednomu z historických mezníků k 15. březnu 1939.

Rodiče vzali svého čtyřletého syna do Lucerny. „Bylo tam mnoho lidí. Byli smutní, někteří plakali. I moje maminka. Ten den v Lucerně se mi vryl do vzpomínek. Byl to den, který byl ve znamení maminčiných slz," vrací se zpátky v čase Jiří. Jako dítě nechápal, nač jsou ty slzy. Naopak byl fascinován uniformami i samotnými vojáky. „Asi jako hodně malých kluků v té době."

Jiří jako dítě miloval, když ho tatínek vzal k sobě do taxíku do Pragy Lady. „Otec to nádherné auto vlastnil. Když ale v devětatřicátém přišli Němci do Prahy, tak veškeré taxíky zrušili, auto taxikářům zabavili ke službě Němcům. Táta sice přišel za malou náhradu o auto, práce mu však zůstala. Místo Pražanů však otec vozil Němce."

Za války osobní šofér Němců

Tatínka Němci přidělili k jednomu z civilních úřadů, kde jezdil jako osobní šofér.

Válku prožil Jiří v obecné škole. S úsměvem na tváři vypráví o panu učiteli Kubátovi, který byl před válkou členem orchestru. „Jakmile Němci přišli, všechny ty pražské orchestry zlikvidovali, všechno bylo jenom německé. A pana učitele Kubáta tak přidělili k nám do školy," říká Jiří, který si i po více než sedmdesáti letech přesně vybavuje, jak učitel vypadal. Na hlavě měl hotovou hřívu.

„Měl jsem ho rád. A po válce, když se dostal do filharmonie jako hobojista, jsem se na něj šel několikrát podívat. I přesto, že po nás, když jsme vyrušovali, ve škole házel křídy," směje se Jiří.

Divná atmosféra

Začátek války Jiří neprožíval. Její konec ale vnímal o to intenzivněji. Květen 1945 přivítal na Pankráci. Zrovna se vracel ze školy. Psal se 5. květen 1945. „Vraceli jsme se se spolužáky ze školy, na hlavní třídě na Pankráci už byla taková divná atmosféra. Viděli jsme tramvaje, které kolem nás projížděly s československými praporky, z otevřených oken domů jsme zase slyšeli, jak volá Československý rozhlas lidi na pomoc…"

Jiří se na chvíli odmlčí. Dýchá ztěžka, do nevyřčených slov se mu dere stesk. A také se mu poprvé a naposledy za náš rozhovor zaleskne v očích.

„Německá patrola byla v rozhlase na Vinohradech, kde zabíjela některé zaměstnance Československého rozhlasu. A ten volal o pomoc… Kolem nás jezdilo hodně nákladních aut, na kterých byli namačkaní civilisti, neozbrojení…"

Když přišel domů, maminka poslouchala rádio. „Měli jsme takovou staromódní bedničku, ze které jsme se dozvěděli, že pražský lid povstal. A že je třeba stavět barikády proti náporu Němců."

Konečně to přišlo!

Maminka měla strach. O rodinu, co bude dál. „Strach, to byla ta hlavní emoce. Nakonec ale prohlásila: Konečně to přišlo!" Otec se ten den vrátil bez taxíku. Auto si zaparkoval předtím v garáži jednoho známého. Myslel si, že až všechno utichne, pro auto si přijde. „Nějaký filuta si ho ale vzal místo něj. To se bohužel v té době dělo," připouští Jiří.

Po válce nastoupil na gymnázium v Michli, poté přešel na jednotnou školu. Sídlila poblíž Pankrácké věznice a dnešního náměstí Hrdinů.

„Nebyla tam žádná specializace, klasická výuka. Víte, co je ale zajímavé? Že to byla škola, kde se často pořádala nějaká sběrová akce železo nebo papír a podle toho jsme byli také hodnoceni. Řekl bych, že to mělo skoro stejnou váhu jako studijní výsledky!"

Dále Jiří pokračoval na chemickou průmyslovku, kterou mu, jak podotýká, vybrali rodiče. „Když jsem na ni nastoupil, studoval jsem v Betlémské ulici na Starém Městě, v průběhu studia jsme se ale přemístili do Křemencovy ulice naproti pivovaru U Fleků."

Když Jiří vzpomíná na 50. léta, jako první se mu vybaví chvíle, kdy s rodiči poslouchali cizí rozhlas. „Za Němců jsme poslouchali Londýn a Moskvu, za Rusů se pak poslouchalo zase BBC. Když člověk poslouchal rozhlas za války, vystavoval se velkému nebezpečí. Pamatuji si, jak na rádiích byla už při prodeji nálepka, že když budete poslouchat cizí nepřátelský rozhlas, vystavujete se represáliím, které mohou vést až k trestu smrti."

Jedním dechem Jiří dodává, že se rozhlas ani za komunistů neposlouchal snáze. „Komunisté po celém Československu totiž rozeseli desítky rušiček. Vypadaly jako takové menší sloupy," popisuje.

JIŘÍ NEZKAZIL ŽÁDNOU LEGRACI. Na snímku ze sedmdesátých let při jedné z oslav s kolegyněmi z práce.

Po průmyslovce Jiří před vojnou zavítal krátce do Libně, kde pracoval v závodu vyrábějícím alkydové syntetické pryskyřice.

„Byla to velmi důležitá složka do barev a laků, konzistence připomínala med. Ale smrdělo to tam hrozně," směje se Jiří, který nepříjemné pachy přičítá kotlům, které pořádně netěsnily. „Odpadní výpary byly na oči tak agresivní, že nám kolikrát slzely oči i přes ochranné brýle," dokresluje pracovní podmínky Jiří.

Zlobil. A tak ho ze strany vyškrtli

Následovala vojna na Slovensku u chemické čety a návrat do Prahy. Nastoupil do Barev a laků v Hostivaři. V tomto závodu byl aktivní, pracoval v odborech. „A tak za mnou jednou přišli a řekli mi: Hele Jirko, ty bys mohl vstoupit do strany. Co ty na to?" Jiří přiznává, že ho nikdo nepřemlouval. „Šel jsem sám. V té době jsem si říkal, že mají dobrý program." Ve straně zůstal až do prověrek v roce 1970. „K moci nastoupil Husák a já byl ze strany vyškrtnut. Kvůli tomu, že jsem byl v osmašedesátém aktivní."

Sám sebe Jiří nazývá pěšákem. Ve straně nikdy žádnou funkci neměl, plat se mu zvyšoval jen v rámci tabulek. „A poprvé a naposledy se vlastně mé členství projevilo na práci, kterou jsem získal. Do Chemapolu hledali komunisty, kteří by byli politicky spolehliví. A tak jsem se v šedesátých letech dostal do oddělení obchodních referátů jako zástupce vedoucího."

V KONGRESOVÉM CENTRU se Jiří jako zástupce IMEXu, který se zabýval zahraničním obchodem, sešel se zástupci španělských organizací.

Přišel osmašedesátý rok a Jiří se postavil na „špatnou" stranu. Stál za reformním Dubčekem, Smrkovským, účastnil se manifestací. „Někteří komunisté ale v té samé době říkali, že srpen 1968 byl správný, že se tu muselo zabrzdit to protikomunistické hnutí. To byly ty „správné" kádry, které se potom krátce nato vrátily do svých funkcí."

Láska z NDR

V životě Jiřího mi však stále něco chybí. Ženy. Nějaká osudová láska. Jenže jak Jiří přiznává, žádná taková nepřišla. „Copak ženských, těch jsem potkal dost," směje se Jiří. Žádná ale nebyla tak velká, aby se kvůli ní oženil. „Proč jsem to nikdy neudělal? Asi jsem měl trochu strach z odpovědnosti za rodinu…"

Dvě vážné známosti ale Jiří zmiňuje. Jeden ze vztahů byl dokonce „přespolní". Šest let chodil s rozvedenou Němkou z NDR. Za svou milou pravidelně jezdil, navíc si každých čtrnáct dní dopisovali. Vztah nezkrachoval na vzdálenosti, ale na češtině.

„Měla oprávněné obavy, že by se nikdy nenaučila dobře česky. Za normálních okolností by jí to asi nevadilo, kdyby neměla zaměstnání s dětmi navíc postiženými."

Z Chemapolu se Jiří dostal do dalšího velkého podniku do IMEXu. „Pracoval jsem tam v zahraničním obchodu celých sedmnáct let. Kvůli zdravotním problémům jsem pak ale odešel do invalidního důchodu."

V roce 1989 Jiří na Václaváku cinkal klíči. Pomohlo to? „To, za co jsem cinkal, se tak zcela nenaplnilo," říká s odstupem času. „Havla jsem si cenil. Ale abych ho jako někteří přirovnával k Masarykovi? To ne. Protože zatímco Havel mluvil o pravdě a lásce, kmotrové mu zatím za zády rozkrádali stát."

Autor: Veronika Cézová

10.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
20 metrů vysoká rozhledna s 98 schody má tvar trojbokého jehlanu. Vytvořena bude z přírodního dřeva, a to z akátu, dubu a modřínu. Konstrukci doplní ocelové prvky.

KRÁTCE: Doubravka vyroste do konce září

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Kde rodit? Dilema i pro Pražanky

Praha - Některým středočeským nemocnicím podstatně přibývají klientky z Prahy. Na druhou stranu jsou i velké pražské nemocnice cílem pro mnoho rodiček ze Středočeského kraje.

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Praha /VIDEO/ - V pondělí měli návštěvníci Zoo Praha jednu z posledních příležitostí spatřit lachtana Mamuta, který v nejbližších dnech poputuje do nového domova v Německu. Jeho místo v expozici zaujme mládě, které se narodilo 26. května a lidé jej od tohoto pondělí mohou pravidelně vídat v bazénu v určený čas.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení