Zdá se, že velkým dětským domovům odzvonilo. Místo nich v Praze vznikají nová zařízení, která dětem nabízejí větší komfort a laskavější přístup.

Mezi taková patří i dětský domov Radost v pražských Dolních Měcholupech, založený v listopadu 2006.

„V Praze je obecně nedostatek dětských domovů. Aby se podařilo děti alespoň částečně umístit, bylo potřeba rozšířit spádovou oblast i do části okresu Benešov,“ uvedl ředitel ústavu Daniel Walbröl. Spádovou oblastí domova Radost je celá Praha, hlavní slovo při umísťování dětí má ovšem Diagnostický ústav, který domovy koordinuje.

Problémem jsou peníze

Nejpodstatnější pro zajištění řádného chodu dětského domova jsou samozřejmě finanční prostředky. Rekonstrukci domova v Měcholupech ještě usnadnila pomoc Evropské unie, zajištění provozu už ale musí ústav financovat jinak.

„Hlavní část příjmů tvoří státní dotace. Ta v maximální výši činí dvacet tisíc korun měsíčně na jedno dítě. Příspěvek se ale odvíjí podle věku dítěte. Mezi další zdroj příjmů patří sponzorské dary, ať už věcné nebo finanční,“ vysvětluje Walbröl.

Individuální přístup

Přesto je finanční situace domova Radost poměrně stabilizovaná a díky nedávné rekonstrukci zajišťuje dětem nadstandardní podmínky. Dětské pokoje jsou výborně vybaveny, děti si mohou přivézt i oblíbené věci z domova. Na nedostatek zájmu ze strany vychovatelů si také nemohou stěžovat.

„Celková kapacita je šestnáct dětí, zatím jich tady máme čtrnáct. Vychovatelů je šest, každý z nich má na starosti dvě až tři děti, kterým se věnuje intenzivněji,“ říká vychovatelka Barbora Gmucová.

Talent dětí je podporován

Po návratu ze školy děti navštěvují nejrůznější kroužky. „Hrají fotbal, cvičí breakdance nebo balet, některé se také zajímají o počítače. Občas také jezdíme na cyklistické výlety,“ popisuje Gmucová.

Díky tomu, že domov je ve vilové čtvrti v Dolních Měcholupech, se dětem podařilo navázat vztahy s místními dětmi a noví kamarádi je někdy chodí navštěvovat.

Těžký vstup do života

I když se dětskému domovu podaří zajistit vyrůstání a dospívání v příjemném prostředí, stále bohužel není vyhráno.

„Můžeme se starat jenom o mladé lidi do devatenácti let, případně do šestadvaceti, pokud studují. V tomto věku je ale velmi obtížné najít dobré zaměstnání a bydlení. Mladí lidé vychovaní v dětských domovech bohužel nemají takové zázemí, jaké by potřebovali a často končí v Domech na půl cesty daleko od přátel, které získali v domově. V tomto ohledu je tedy stále co zlepšovat,“ uzavřel Walbröl.

JAN BRODNÍČEK

#nahled|https://g.denik.cz/63/83/info_detske_domovy_denik-galerie.jpg|https://g.denik.cz/63/83/info_detske_domovy.jpg|Dětské domovy v Česku - mnoho dětí, málo pracovníků.#

Dětí v ústavech je příliš, shodují se vláda i neziskovky

Dětských domovů v Česku každým rokem přibývá. Podle ministerstva školství to odpovídá celoevropskému trendu. „Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ říká Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství.
S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí. „Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ říká Petra Štěpková z nadace Rozum a Cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí. „V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ říká Štěpková.
Kraje investují do ústavů
Dětské domovy jsou přitom často moderně zařízené a kraje investují velké peníze na jejich přeměnu v zařízení rodinného typu. Právě to je ale podle kritiků zásadní chyba. „Takový dětský domov je stále především ústav, s výchovou v rodině se nedá srovnávat,“ myslí si Štěpková. Podle ní je nutné počet dětí v ústavech snížit.
S tím paradoxně souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože stát ročně buduje stále nové dětské domovy. „Cílem našeho ministerstva i vlády je co největší možné snížení počtu dětí v náhradní ústavní výchově,“ tvrdí Jiří Sezemský z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí.
Podpora rodin a pěstounů
Dodává, že vláda chce také více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat. „Chceme ale také více využívat pěstounských rodin,“ říká Sezemský. Upozorňuje přitom, že finanční podpora pro pěstounské rodiny se v posledních letech výrazně zvýšila.
„Peníze ale nejsou všechno, pěstouni potřebují také odborné poradenství, jak se o děti starat. Stát ale v této oblasti pomalu začíná spolupracovat s neziskovými organizacemi, snad se blýská na lepší časy,“ doufá Štěpková.
MARTIN DOHNAL