„Nejhorší pro mě bylo, když mi doktor píchal ucho,“ řekla osmiletá Kačenka Hrubá. Třináctiletá Patricie Kaliničková má podobný zážitek. „Byla jsem malá, pokousal mě pes, a rodiče mě vezli do nemocnice, to bylo asi nejhorší, co mě potkalo. Taky nevím, co mám dělat, když se naši hádají,“ svěřila se.

Zatímco návštěva u lékaře je podle psychologů negativní zážitek, který po chvíli odezní, hádkami mezi rodiči dítě strádá dlouhodobě. „Jedinec je v tom okamžiku polarizován. Musí se jakoby přiklonit na stranu jednoho z rodičů. To je velmi těžká volba. Dítě v tu chvíli trpí ztrátou obou. O jednoho má strach a druhého se bojí,“ říká klinický psycholog Jeroným Klimeš.

„Doktor v bílém plášti je zase pro dítě velmi netypická postavička, která mu leze do osobní zóny, když je mu nejhůř. Navíc jde na dítě většinou hrozně rychle, takže si na něj nemá čas zvyknout. Je tedy pochopitelné, že děti uvádějí za otřesné zážitky právě návštěvu u lékaře,“ dodal Klimeš. O zpříjemnění pobytu v nemocnicích se v Praze snaží hned několik neziskových organizací. Na jaře bylo například díky sdružení Bolíto otevřeno proměněné dětské oddělení popáleninové medicíny na Vinohradech. Děti se po chodbách pohybují v různých dopravních prostředcích, které je zavezou třeba do pokoje plného květin, do paláce pro prince a princezny se zlatým kobercem a křišťálovým lustrem či do vesmírné místnosti. U stropu převazovny se zase po kolejích prohání elektrický vláček.