Proč jste se rozhodl právě pro Vrchlabí? Chcete být co nejdál od zmatku, který se okolo vás 
v posledních měsících točí?

Určitě to neberu jako nějaký útěk. Pro Vrchlabí jsem se rozhodl proto, že pracuji pro zdravotnické zařízení v Hostivici, kde mám zhruba dva dny ordinaci a ještě pracuji pro tamní management. 
A vrchlabská nemocnice, řekněme díky mým dlouholetým přátelským vztahům s doktorem (Vladimírem) Drymlem, se na nás obrátila s tím, že by potřebovala pomoci.

Jak často vás ve vrchlabské nemocnici lidé potkávají?

Záleží na potřebě nemocnice. Někdy jsem tu dvakrát týdně, někdy jednou za čtrnáct dní.

A jaká je tady vaše náplň práce?

Jsem internista a intenzivista, takže se tady zaměřuji hlavně na oddělení intenzivní péče, které je tady opravdu mimořádné. Když jsem se na něj byl poprvé podívat, tak mě to doslova překvapilo. Nečekal jsem totiž, že ve vrchlabské nemocnici najdu takovéto špičkové oddělení.

Jak vás přijali ve Vrchlabí kolegové?

Myslím, že to bylo v pohodě. Potkal jsem tu řadu lidí, které znám z minulosti.

A jak na vás reagují samotní pacienti? Neodrazuje je vaše osoba? Ptají se vás někdy na to již pověstné víno?

Zatím jsem se nesetkal 
s tím, že bych někoho odradil, ale mohlo se to stát. Nicméně se občas setkávám s tím, že lidi na to, jak jste říkal, pověstné víno řeč zavedou. Ve většině případů mi však vyjadřují solidaritu nebo podiv nad tím, co se stalo a hlavně, jak se to stalo.

Dřív pacienti doktorům nosili všelijaké prezenty. Přinesli vám někdy víno?

Musím zavzpomínat. Někteří kamarádi mi dali krabici s vínem za tu dobu. A vždycky se tomu smáli.

Vrátím se k horskému prostředí. Nedávno se vaše kauza rozdělila na dvě větve. Vaši a manželů Kottových. Máte tady v horském klimatu více času a volnosti přemýšlet o své obhajobě?

Tady moc ne, soustředím se tu hlavně na práci pro nemocnici. Což je na druhou stranu příjemnější než myslet na soud. Tohle je i daleko užitečnější. Ke své kauze se zas dostanu, až začne soud.

Zatím ve vašem případě ctíme presumpci neviny. Pokud k vaší nevině dospěje i soud, budou vaše další kroky směřovat zpět do politiky?

Zpět do politiky se mi skutečně nechce. Na jednu stranu to byla velmi zajímavá zkušenost, to bych asi lhal, kdybych řekl, že ne. Myslím si, že nejenom za mnou, ale i za lidmi, kteří se mnou spolupracovali, zůstal docela slušný kus práce. Na druhou stranu mě mrzí, že některé projekty po mém odchodu zamrzly. Ale zase vím, že česká politika se čím dál tím víc zapouzdřuje.

Jak to myslíte?

Že přestává pracovat pro lidi. A čím dál tím víc se začíná zabývat jen sama sebou. Jsou tam jen samé intriky o moc 
a peníze. A to mě nebaví. Proto se určitě vracet nechci.

Určitě máte čas sledovat druhou větev vaší kauzy, tedy tu část, která se zabývá manžely Kottovými. Co na to říkáte? Respektive když to sledujete, berete to jako trénink na to, co vás za pár týdnů také čeká?

Asi ano, ale je to pořád 
o tomtéž a tahle kauza běží už tři roky. Ale neříkal bych pravdu, kdybych řekl, že mě to nezajímá a že stejný humbuk nečeká za pár týdnů i mě. A v tomto ohledu mě ani nepřekvapil postoj státního zástupce. Celé mě to spíše mrzí 
z toho titulu, že to ukazuje, jak málo se to tady v Čechách mění. Byť to není úplně ten prokurátor Urválek z 50. let, tak je to třeba 70 procent z něho 
a s pozicí státního zástupce demokratického státu to nemá vůbec nic společného.

Jak se v tomto státě díváte na presumpci neviny?

To je další věc. Tady bohužel platí, že kdokoliv, kdo je 
z něčeho obviněn, tak se automaticky bere za to, že se to opravdu stalo a že to udělal. Tohle je velký problém. Byť sebekriticky musím říct, že 
i já jsem to v politice používal proti svým oponentům.

Říkal jste sice, že se do politiky vracet nechcete, ale pokud se nepletu, tak už ve vazbě jste připravoval nějaké pozměňovací návrhy k českému vězeňství. Nechcete se tak vrátit a tuto otázku „vyléčit"?

Ono je to dost nepopulární. A co si budeme povídat, i já, než jsem měl tu vazební zkušenost, jsem se těmito věcmi nezabýval a měl na ně zjednodušený pohled. Bohužel, české věznice jsou mnohdy využívány k řešení osobních sporů. Pro ty, kteří se tam dostali „omylem", je to však mnohdy zničující. Udělá to z nich vyvrhele společnosti. A nejhorší je, že když to tam nějak přečkají, tak nemají téměř šanci dostat se zpět do normálního života. To je prostě antisystém. On je nenapravuje, on ty lidi kazí.

Jste tedy pro elektronické náramky?

Určitě. To je jedna z cest. Společnost si musí nejprve dát otázku: Co chceme od našeho systému? Přeci nemůžeme od vězeňství chtít pouze tu represivní složku, ale i tu nápravnou. A ta zatím v tomto státě nefunguje.

Podíváte-li na svůj „minulý" život, měnil byste na něm něco?

Jinak by člověk udělal spoustu věcí. Po bitvě je každý generál. Taky si kolikrát říkám: Proč jsem tohle podcenil, proč jsem věřil těmhle lidem? Najdete spoustu míst, kde si takové otázky kladete. Navíc je to tak unikátní situace, že nevím, kdyby se k tomu člověk dostal znovu, zda by ty chyby dovedl eliminovat.

Kde se tedy vzaly peníze v krabici od vína?

To by mě také zajímalo. Já od začátku tvrdím, bohužel 
k tomu nemám žádný důkaz než důkazy z odposlechů, že to byly finanční prostředky určené na politické aktivity typu voleb a podobně.