VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dana Němcová: Solidarita s druhými nám dnes hodně chybí

Praha - Cenu Arnošta Lustiga za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost si včera převzala v Praze na magistrátu Dana Němcová (83). „Ocenění přijímám s velkými rozpaky," svěřila se Deníku Dana Němcová, která se o lidská práva a hodnoty demokracie zasazovala už z disentu v práci Charty 77 a dalších institucích.

3.5.2017
SDÍLEJ:

Dana Němcová, mluvčí Charty 77, byla 25. dubna v Praze představena jako laureátka letošní Ceny Arnošta Lustiga. Na snímku s Jiřím Stránským.Foto: Deník / Divíšek Martin

Přebíráte cenu, pojmenovanou po známém spisovateli Arnoštu Lustigovi. Máte na něj nějaké osobní vzpomínky?

Když jsem Arnošta někde potkala, většinou na akcích, kde se dalo předpokládat, že se oba objevíme, tak mě vždycky s radostným úsměvem objal. Tahle vzpomínka na Lustiga je ve mně stále živá. Takový on byl veselý a radostný člověk, přes všechno to, co musel ve svém životě zakusit.

Arnošt Lustig se stal jako statisíce dalších Čechoslováků po ruské okupaci v roce 1968 uprchlíkem. Vy pomáháte uprchlíkům od počátku 90. let, kdy k nám začali proudit lidé z Jugoslávie zmítané válkou.

Tohle období svého života, nejen mou často zmiňovanou práci v disentu, považuji za velmi důležité. V druhé polovině roku 1992 jsem skončila práci v parlamentu a v té době sem přicházeli uprchlíci z Bosny a dalších zemí bývalé Jugoslávie. V parlamentu jsme ještě přijali zákon o uprchlících a pak jsem se jim už naplno věnovala. Podílela jsem se tehdy na založení poradny pro uprchlíky a myslím si, že tahle problematika je opět živá a aktuální.

Arnošt Lustig pocházel z židovské rodiny. Ty před nástupem Hitlera a okupací Československa prchaly z Evropy do bezpečí. Většině se to i kvůli byrokratickým a administrativním překážkám ze stran mocností nepovedlo, takže lidé skončili v koncentračních a vyhlazovacích táborech, kde zahynuli.

Před několika dny se mi znovu dostala do ruky kniha korespondence Židů, kterým se před nacisty podařilo za neuvěřitelně obtížných okolností zavčas emigrovat do USA. Tam čekali, kdy se za nimi dostanou jejich dvě děti, které žily, původně nakrátko, u příbuzných.

Popisované peripetie kolem získání víz a neochota tzv. svobodných zemí v roce 1939 přijmout na životě ohrožené uprchlíky, mi připomíná současné obranářské tendence evropských států a nedůstojné podmínky, kterými jsou oprávnění uprchlíci vystaveni. Samozřejmě, že je potřeba rozlišovat, kdo azyl skutečně potřebuje, ale to asi není možné dělat od úředního stolu. Proto jsme už tenkrát považovali za důležité, že jsme v naší malé nevládní organizaci mohli hovořit s jednotlivci o jejich zkušenostech a traumatech. O tom, co zažívají, když přijdou o všechno a pak se stanou nevítanými i v zemi, o které si myslí, že by se mohla stát jejich novým působištěm a bezpečným domovem.

Stalo se u nás módou nadávat na poměry a podmínky, přitom si žijeme lépe než jinde ve světě nebo než jsme žili za totality. Jak to vnímáte?

Na to, jak dobře se nám vede, nejsme vždy dostatečně připraveni uvědomit si, že primární není zabezpečit sami sebe a užívat si svobody, jak se nám zachce. Jsme jen jedním z údů lidského společenství. Vzpomínám si, že po 90. roce byli lidi otevřenější a vstřícnější. Například to, co jsme zažili po roce 1992 od našich spoluobčanů v postoji vůči uprchlíkům, bylo až dojemné.

Křičíme, že u nás nechceme uprchlíky, nevyrovnali jsme se s totalitní minulostí, zločiny komunismu nebyly ani pojmenovány, natož potrestány. Představovala jste si polistopadový vývoj v naší společnosti takhle?

Možná vás překvapím, ale já jsem si nic nepředstavovala. Vždycky jsem se snažila být u toho, co bylo zrovna v té situaci potřeba udělat a čemu bylo potřeba se odevzdat. Vždycky mě dráždila nespravedlnost a lež v tom, jaká jsme oficiálně na politické úrovni zastávali stanoviska jako stát, a jaká byla skutečnost. To, co přijde, na nás vlastně vždycky spadlo. Myslím, že všichni chartisti nebyli stejní. Naštěstí byli i ti, kteří uvažovali politicky. Já brala vše spíš po lidské stránce, a tak to beru pořád.

Autor: Radek Gális

3.5.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
20 metrů vysoká rozhledna s 98 schody má tvar trojbokého jehlanu. Vytvořena bude z přírodního dřeva, a to z akátu, dubu a modřínu. Konstrukci doplní ocelové prvky.

KRÁTCE: Doubravka vyroste do konce září

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Kde rodit? Dilema i pro Pražanky

Praha - Některým středočeským nemocnicím podstatně přibývají klientky z Prahy. Na druhou stranu jsou i velké pražské nemocnice cílem pro mnoho rodiček ze Středočeského kraje.

Pražská zoo se loučila s lachtanem Mamutem. Návštěvníkům představila jeho brášku

Praha /VIDEO/ - V pondělí měli návštěvníci Zoo Praha jednu z posledních příležitostí spatřit lachtana Mamuta, který v nejbližších dnech poputuje do nového domova v Německu. Jeho místo v expozici zaujme mládě, které se narodilo 26. května a lidé jej od tohoto pondělí mohou pravidelně vídat v bazénu v určený čas.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Showman Robbie Williams zaměstnal manželku, tatínka i snoubence

/RECENZE, VIDEA, FOTOGALERIE/ Pro více než 50 tisíc fanoušků zpíval v nablýskané show zpěvák, bavič a tanečník. Pomyslnou tečku za letošními mega open airy udělal současný popový král Robbie Williams. Příjemným překvapením byla tentokrát i disco legenda Erasure, která rozhodně nebyla nutným zlem jako většina předkapel. Diváky příjemně "předvařila".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení