Na profesora těsně po oznámení jeho úmrtí zavzpomínala celá řada akademiků a vědeckých odborníků. „Byl to renesanční člověk, poslední z generace otců zakladatelů jaderného výzkumu u nás," řekla například předsedkyně Státního ústavu jaderné bezpečnosti Dana Drábová.

Čtěte také: Desítky lidí se rozloučily se světoznámým chemikem Holým

Na profesora, který do poslední chvíle pracoval na urychlovači mikrotron na pražském Vítkově a věnoval se studentům na řadě vysokých škol po celé České republice, vzpomíná předsedkyně jaderného úřadu jako na člověka s velmi širokým záběrem, se kterým bylo vždy úžasné mluvit. Ještě nedávno dokázal vést devadesátiminutové přenášky. Až smrtí tak profesor Šimáně odešel z plně aktivního života.

Vysokoškolský pedagog se nevěnoval jen výzkumné činnosti. Publikoval také celou řadu odborných knih. Jeho články vycházely v několika překladech v uznávaných světových periodicích. Byl též členem mnoha československých delegací na mezinárodních konferencích o mírovém využití jaderné energie v letech 1955–1961. Po zřízení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ČR pracoval jako člen jeho poradního sboru. Až do své smrti pak byl vědeckým pracovníkem Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži.

Ve svém badatelském úsilí se akademik zabýval především experimentální jadernou fyzikou, konstrukcí a využitím urychlovačů, konstrukcí detektorů záření a technikou jaderných reaktorů. Jeho život se uzavřel 26. července 2012, tedy jen 10 dní po skonu jiného celosvětově uznávaného vědce, profesora Antonína Holého.

Prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc.

Čestmír Šimáně se narodil 9. 5. 1919 v Opavě. Absolvoval Vysokou školu technickou v Brně, věnoval se studiu elektroniky a jaderné fyziky. V letech 1947 až 1949 absolvoval studijní pobyt v Paříži u profesora Frédérika Joliota-Curie. V roce 1948 nastoupil jako první zaměstnanec Ústavu pro atomovou fyziku a vybudoval Laboratoř jaderné fyziky v Hostivaři, která byla vybavena elektrostatickým urychlovačem protonů a deuteronů.

Byl ředitelem Fyzikálního ústavu ČSAV, od roku 1955 prvním ředitelem nově založeného a budovaného Ústavu jaderné fyziky v Řeži. Od roku 1961 vedl divizi Mezinárodní atomové agentury ve Vídni. Po návratu domů nastoupil jako vedoucí Katedry jaderných reaktorů Fakulty technické a jaderné ČVUT v Praze. Na této fakultě byl posléze v roce 1967 jmenován děkanem a tuto funkci vykonával až do roku 1972. V roce 1973 byl zvolen místoředitelem Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy a na této pozici působil až do roku 1977.