Co pět minut tu potkáváte cyklisty, kteří musí překonávat dvojici zátarasů. Na výstražné cedule „Vstup zakázán!“ většina hledí jako na absurditu. Ale nikdo se neotočí a nevrátí zpět.

„Co je to za výmysl? Léta tady jezdíme, je tu normální cyklostezka,“ říká cyklista, který si vyrazil na kolo s dcerou.

Opodál potkávám běžce Martina Turka, který tu chodí běhat už deset let. O kauze Trojmezí má dokonalý přehled.

„Někdo si myslel, že se tady začne masově stavět, ale to se přepočítal. Nejsou tady sítě, není tu doprava, tramvaj ta­dy nezavedete ani omylem… Takže teď nikdo neví, co s tím.“

Kolem prochází bezdomovec Honza. „Toho vyzpovídejte. Slušný člověk, vždycky pozdraví, normálně pracuje,“ nabádá mě Turek. A má pravdu.

Renata Chmelová, která stojí za občanským sdružením Koalice Trojmezí, říká: Během jedenácti dnů jsme získali 16 tisíc podpisů. Místní tím žijí!

Problému Trojmezí věnuje všechen svůj čas.

A na rozdíl od kolemjdoucích Renata Chmelová z občanského sdružení Koalice Trojmezí politiky neplísní, ale prosí: „Hlavně už, aby do jednání s majiteli pozemků vstoupili a začali to nějak řešit. Protože tady působí několik zájmových skupin a my jako občané bychom se neradi stali nástrojem některých z nich.“

Majitelé pozemků v Trojmezí podle ní mají právo svoji půdu oplotit. Ale v zájmu politiků je, aby s tím něco udělali.

„Magistrát by měl zajistit průchodnost tohoto území. Jsou tady vazby na cyklostezky, na rekreační zónu lidí, kteří tady žijí,“ popisuje, když spolu stojíme na místní trase pro cyklisty.

Jak byste Pražanům, kteří se v problematice Trojmezí tolik neorientují, vysvětlila, proč jsou místní naštvaní?
Lidé neví, čemu mají věřit. Léta tady totiž platil územní plán, ve kterém byla celá oblast označená zeleně – tedy jako zeleň, ve které se nesmí stavět. Ale před rokem a půl došlo k velmi razantní změně, podle níž měla být většina Trojmezí zastavěna (ukazuje mi mapu, kterou získala od tehdejšího radního pro územní rozvoj Martina Langmajera).

Kdo tuto změnu vyvolal?
Majitelé pozemků, ale radní i hlavní město Praha jim dali zelenou, což nemuseli.

A od té doby platí, že Trojmezí má být zastavěno?
Ne. Letos v březnu se to podařilo zastavit. V novém územním plánu je plocha žlutá, což je rekreace a sport. Ale příklady ze života ukazují, že i na žluté ploše se velmi jednoduše dá namalovat červená barva. Toho jsme už byli svědky v jedné části na okraji tohoto území. Proto bychom nejradši v územním plánu viděli zelenou – což znamená zeleň, na které se nesmí stavět.

Co vás vlastně přimělo k tomu, že se problému Trojmezí tak intenzivně věnujete?
Když se vám během 11 dnů podepíše na papír 16 tisíc lidí s tím, že jim něco vadí a chtějí to změnit, je to silný závazek. Bylo mi hned jasné, že Trojmezí lidem není lhostejné a že má smysl se tomu věnovat.

A věnujete se tomu „na plný úvazek“?
Ano. Bývala jsem manažerkou v oblasti informačních technologií, ale právě Trojmezí mě přivedlo ke změně oboru. Koalice Trojmezí je nezisková aktivita, ale v rámci ní se mi podařilo získat peníze z grantů na podporu odborných činností.

Máte nějakou vlastní představu, jak by Trojmezí mělo v budoucnosti vypadat?
Máme na webu anketu, ve které jsme podobnou otázku pokládali lidem. Vybírat mohli ze tří možností: 1. Chcete, aby zůstalo Trojmezí zanedbané, jako nyní? 2. Chcete rekreační zónu se sem tam upravenými sportovišti? 3. Chcete městský park s posekanou trávou? Vede prostřední varianta.

A váš názor?
Myslím, že by už někdo odborný, tedy magistrát, měl konečně zpracovat, jak by celé území mělo vypadat. Stále tady totiž chybí celková koncepce. A právě proto, že nic takového dosud není, je možné neustále dělat dílčí změny, tu kousek ubrat a navrhnout k zástavbě, takže pak dochází k současnému chaosu.

Čtěte také: Vstup zakázán! Park pro tři městské části je zavřený